13.10.2024, Michal Špírek

KDE JE JIM KONEC: Janne Laukkanen se dostal na českobudějovický stadion po 30 letech

Byla to tehdy nevšední a z dnešního pohledu už neopakovatelná akce. V roce 1994 hokejové řády neznaly uzávěrku přestupů, a tak když se tehdy čtyřiadvacetiletému Jannemu Laukkanenovi ozval Radek Ťoupal, jestli by si po vypadnutí Hämeenlinny nechtěl ještě prodloužit sezónu v Čechách, finský obránce souhlasil. Na letišti ho tehdy narychlo vyzvedával klubový sekretář Vladimír Plánička a angličtinu ovládající sportovní novinář Ladislav Lhota. Za České Budějovice tak sehrál tři zápasy, favorizovaný tým s Olomoucí vypadl a od následující sezóny už Laukkanen začal odvíjet úspěšnou kariéru v NHL. Po třiceti letech Janne Laukkanen nyní zavítal do Českých Budějovic.

Navštívil jste zápas Motoru s Kladnem. Jaký to pro vás byl zážitek?

Bylo to perfektní. Užil jsem si to, tým vyhrál, zatímco předtím se v úvodu sezóny trochu trápil. Takže, s nadsázkou, doufám, že jsem jim přinesl štěstí do zbytku sezóny (úsměv). Kdyby to nefungovalo, napište mi zprávu, já zase přiletím zpátky.

Domluveno. Ale jak jste se vlastně v Budějovicích ocitl nyní?

Hráli jsme s Lahti ve středu zápas Ligy mistrů v Pardubicích. A já, majitel klubu a CEO jsme se rozhodli, že si pobyt v Čechách trochu prodloužíme. Věděli jsme, že extraliga má na programu nějaká utkání a já se zmínil, že jsem kdysi hrál v Českých Budějovicích a jestli bychom nemohli zamířit kouknout na utkání tam. Souhlasili a bylo to.

A šlo o vaši první návštěvu v Budějovicích po třiceti letech, co jste tu sehrál tři duely?

(smích) Jo, je to tak. A opravdu se mi to moc líbilo. Přišel plný dům, myslím, že tým hrál dobře. Chtěl jsem si to užít, ale přijel jsem zároveň i z pracovního hlediska, vidět nějaké zahraniční zápasy a třeba něco odpozorovat pro naše potřeby, nebo sledovat systémy, jakými týmy hrají.

Pamatujete si vůbec něco z vašeho českobudějovického působení? Nebo už to máte v mlze?

Pamatuji si na pocit, jak jsem se rozhlížel po ledě a říkal si, že tu skoro nikoho neznám. V tom pocitu byly možná trochu obavy, ale spíše natěšení, co z toho bude. A bohužel to moc nevyšlo, prohráli jsme všechny tři zápasy. Myslím, že jsme hráli proti Olomouci.

Máte pravdu.

Tak si to pamatuji správně. Celkově jsem si to ale tehdy užil, dost se toho dozvěděl a naučil. Radek Ťoupal byl mým přítelem od doby, co hrál ve Finsku, takže když se mě zeptal, jestli bych nepřijel, šel jsem do toho. Postoupit se nám nepovedlo, ale pro mě to byla skvělá zkušenost. Myslím, že tehdy jsem tu byl nakonec několik týdnů. Snažil jsem se i chodit se spoluhráči do hospody, pro mě to byla ta nejlepší cesta, jak je trochu poznat a sžít se s nimi.

Janne Laukkanen
Narodil se 19. března 1970, je rodákem z Lahti, kde nyní už osmou sezónu plní roli sportovního manažera. V českobudějovickém klubu hrál v roce 1994 tři zápasy play-off, v nichž zaznamenal 1 asistenci. Byl teprve druhým Finem v historii české nejvyšší soutěže. A první od roku 1949. V NHL a Stanley Cupu sehrál 9 sezon, 466 zápasů, v nichž posbíral 29 gólů a 137 bodů (hrál za Québec, Colorado, Ottawu, Pittsburgh a Tampu Bay). V reprezentaci Finska sehrál přes 50 zápasů, vlastní 2 bronzy z OH 1994 a 1998 a 2 stříbra z MS 1992 a 1998. Zúčastnil se ještě OH 1992, KP 1991, SP 1996 a MS 1993 a 1994.

Napadla mě tři jména, se kterými jste se mohl toužit setkat. Prvním je Radek Ťoupal, který stál v roce 1994 za vaším příchodem. Druhým Roman Turek, se kterým jste tu tehdy také hrál, pak udělal úspěšnou kariéru v NHL a nyní je prezidentem klubu. No a pak váš bývalý spoluhráč z Pittsburghu, Jaromír Jágr.

No, ale neviděl jsem se s nikým z nich. Doufám, že to napravím při příští návštěvě Budějovic. A co se týče Jágra, toho jsem naposledy osobně viděl v Pittsburghu v roce dva tisíce něco.

Zatímco on stále hraje, vy jste ukončil kariéru brzy, ve 33 letech. Proč?

V roce 2002 jsem začal mít problémy s kyčlí, našli mi v ní artritidu. Snažil jsem se ještě dát do kupy, chtěl jsem se ještě na další sezónu vrátit na led. Ale už to nešlo, necítil jsem, že bych mohl být týmu prospěšný k vyhrávání zápasů. A tehdy jsem si řekl, že je ten nejlepší čas pověsit brusle na hřebík.

U hokeje jste ale zůstal a nyní působíte jako sportovní manažer týmu z finské nejvyšší soutěže. Jak vnímáte fakt, že oproti dřívějšku chodí do Česka stále více a více vašich krajanů? O čem to vypovídá?

Dobrá otázka, důvod toho ale neznám... Myslím, že u hráčů, kteří sem přicházejí, může obecně hrát roli to, že chtějí zažít něco nového. Lákavé může být to, že jste udělali skvělou práci s nároďákem a vyhráli poslední mistrovství světa, což může být znakem toho, že tu hokej jde nahoru. A snažíte se sem přilákat ty nejlepší evropské hráče. Kteří zase chtějí nové zkušenosti. Dalším bodem můžou být peníze, ale stejně si myslím, že výše bude ta touha po zkušenostech do kariéry. Všichni ví, že česká extraliga je velmi dobrá, hráči si chtějí vyzkoušet, jak v ní obstojí, jestli i tady dokážou být dobrými hráči.

Na zápas s Kladnem jste se tedy díval profesním okem. Tak schválně, výkon kterého hráče vás zaujal a koho se budete snažit pro příští sezónu přetáhnout do Lahti?

(smích) To nevím, na takové soudy je po jednom zápase brzy. Ale zápas byl kvalitní, na obou stranách byli dobří gólmani. Co jsem projížděl soupisku, tak má Motor v kádru velmi dobré hráče. Bylo znát, že hlavně v první třetině s vývojem chtěli něco udělat. Domácí byli plně soustředění na utkání, šlapali do toho. I kvůli tomu si zasloužili vyhrát, podle mě pracovali tvrději. Možná se trochu trápili s přesilovkami, jeden gól v nich sice dali, ale věřím, že v nich časem získají větší jistotu, v přesilovkách musíte být sebevědomý. Může to být náročné na hlavu, když se vám nepovedou první týdny sezóny, ale proti Kladnu bylo znát, že je tu velmi dobrý tým a jsem za to rád.

Poznal jste v něčem vlastně stadion? Byl jste se podívat dole na zázemí a šatny?

Bohužel, to jsme nestihli. Bydleli jsme asi půl hodiny od Budějovic a bohužel na silnicích byl velký provoz, takže jsme se dostali na zápas dost pozdě, chvíli před začátkem. A úplně před zápasem nebo po zápase jsem tam nechtěl lézt, protože vím, že by se to moc nehodilo. Tak třeba příště.

No jo, České Budějovice a páteční dopravní zácpa, to k sobě bohužel neodmyslitelně patří.

Tak takhle jsem si je tedy já nepamatoval! (smích)