23.06.2021, Pavel Mádl

KDE JE JIM KONEC - Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo

Sedmatřicetiletý bývalý hokejový brankář Jan Chábera odehrál v českobudějovickém dresu pět sezon a výrazně přispěl například k postupu do extraligy v sezoně 2004/2005. Jak hodnotí svoji kariéru a co dělá dnes? To se dozvíte v článku.

Kdo vás jako malého kluka k hokeji přivedl? Bylo od začátku jasné, že střežit branku vám půjde nejlépe?
Byl to tatínek mého kamaráda z první třídy, který dělal něco u náboru a tehdy se mě zeptal, jestli bych s ním nechtěl jít na hokej, tak jsem šel. Nikdo z rodiny hokej nikdy nehrál.

V mládežnických kategoriích jste v zahraničí okusil soutěž USHL, kde jste sehrál 11 utkání v týmu Cedar Rapids Roughriders. Jak byste zhodnotil tuto štaci?
Bylo to fajn. Hodně to člověka naučí, když takhle mladý jde hrát do zahraničí, musí se umět domluvit a postarat se o sebe. Chtěl jsem tam zůstat, ale bohužel pravidla jsou pravidla a každý rok se mění jak v Kanadě, tak v USA. Když jsem se tam chtěl vrátit, ligu uzavřeli pro gólmany z Evropy. Bohužel to skončilo už po tři čtvrtě roce.

V dresu Českých Budějovic jste v seniorském hokeji odehrál pět sezon. Jak na ně vzpomínáte?
Na Budějovice vzpomínám v dobrém. Byla to moje první zkušenost v seniorském hokeji. Já měl to štěstí, že jsem od začátku chytal. Někteří kluci, když dostanou šanci, tak tu příležitost dostanou na pár zápasů a další sezonu už vůbec. Já musím Budějovicím jenom poděkovat, protože každou sezonu, kdy jsem tam byl v áčku, tak jsem tak 20 zápasů či půlku odchytal, což bylo pro mě jako mladého kluka fantastické.

V Budějovicích jste se setkal s výbornými gólmany jako Hudáček, Mezin, Turek a další. Jaká s nimi byla spolupráce?
V té první sezoně 2003/2004 jsem tam ani původně neměl být. Byl tam Hudáček, já měl dělat dvojku, a kdyby se náhodou něco stalo, v Třebíči chytal Kučera a vrátil by se on. Vláďa Hudáček pak skončil a přišel Pepa Kučera, ale asi to bylo takové nemastné neslané, tak dali šanci mně. Já jsem odchytal pár zápasů, ale jelikož mi v tu dobu bylo pouze 19 let, tak přivedli Andreje Mezina. Ten odchytal tři fantastické zápasy, což jsem nikdy v životě neviděl, ale pak už to taky nebyla žádná sláva, takže jsem se zase do branky dostal. Nikdy jsem neměl problém s nikým, s kým jsem byl ve dvojici. S Romanem Turkem to bylo extrémně dobré, protože on nebyl ten typ gólmana, který by chtěl být za každou cenu v brance, i kdyby měl zlomenou ruku.

Měl jste vždy velmi dobrá čísla, ale většinu sezony jste odchytal jen v prvoligové postupové sezoně 04/05. Jak jste to v hlavě snášel, že jste plnil pozici převážně druhého gólmana?
Já jsem byl rád, protože jsem byl mladý. Řekněme ve 23 letech už jsem pokukoval po tom, že bych chtěl být jedničkou, a proto jsem tenkrát odcházel do Boleslavi. Já byl v tu dobu, kdy jsem působil v roli dvojky, mladý.

V postupové sezoně jste byl v bráně v celé nervy drásající sérii s Chomutovem. Jak na tuhle sérii vzpomínáte, co vám utkvělo?
Pamatuji si na gól Petra Havelky v prodloužení ze čtvrtého zápasu. Vím, co tomu předcházelo. Oni jeli dva na jednoho, mohli dát gól, který jsme ale z následného protiútoku dali my. Když si na to teď vzpomenu, beru to jako jakoukoliv sérii. Když jsem byl mladý, tak jsem si ani nepřipouštěl, že když se nevyhraje, tak se nepostoupí. Nějak jsem to nechával plynout. Těch hráčů mimo sestavu jsme měli víc. I hráči z NHL nemohli hrát. Bylo to náročné, ale když mi řekli "chytej", tak jsem chytal.

K postupu vám velkou měrou pomohli hráči z NHL jako Václav Prospal, Radek Dvořák, Roman Turek či Andrew Ference. Jaké pro vás bylo hrát ve 20 letech s takovými borci v týmu?
Byla to škola. To bylo stejné i při výluce, když jsem působil na Kladně. Viděl jsem, jak ti hráči přistupují k těm tréninkům a zápasům, byť by si člověk mohl říct, že jim o nic nejde.

V týmu Českých Budějovic jste byl do sezony 2007/2008. Další sezonu jste působil v nejvyšší soutěži v Mladé Boleslavi a Plzni. Jak ke změně vašeho působiště došlo?
Čtyři roky jsem byl ve dvojici s Romanem Turkem a už jsem chtěl jít někam, kde bych mohl být jedničkou. V tu dobu se ozvala Boleslav, kam jsem ještě jezdil na střídavé starty, takže mě znali. A po sezoně, kdy mi skončila smlouva v Budějovicích, tak o mě projevila zájem, abych tam šel. Pro mě to byla výzva, chtěl jsem ukázat, že můžu chytat celou sezonu a že to může stát na mně.

V té samé sezoně jste odchytal i zápasy v plzeňském dresu.
Já jsem se papírově musel vrátit do Budějovic. Dostal jsem nabídku smlouvy z Boleslavi s tím, že mě koupí za tabulkovou hodnotu. Tenkrát manažer v Budějovicích říkal, že to nechce a že mi dá smlouvu na dva roky a pustí mě tam zadarmo. Říkali, že až Roman Turek skončí, můžu se vrátit zpátky. A já to podepsal. Jenže sezona se pro Budějovice nevyvíjela dobře a v lednu mi řekli, že se mám vrátit. Tak jsem nechtěl, chtěl jsem chytat v Boleslavi. Muselo se to vyřešit tak, že mě koupila Sparta a ta mě poslala hned v ten den do Plzně za jednoho obránce. Byl jsem tedy v Boleslavi a pak jsem dochytal základní část v Plzni, kde jsem chytal předkolo, čtvrtfinále a semifinále play-off.

Po roce jste opět měnil dres. Tenkrát jste podepsal v pražské Spartě. Tam jste strávil pouze rok a pak odešel zkusit štěstí do Slovinska do EBEL. Proč zrovna tato země?
Sparta mě prodala do Chomutova, já jsem tam dokončil sezonu s tím, že jsem měl ještě na rok smlouvu přebranou ze Sparty, ale někdy na začátku září mi vedení Chomutova řeklo, že ta smlouva je moc veliká a že si mám něco najít jinde, což v září bylo dost těžké, takže jsem čekal do listopadu a ozvali se z Lublaně, tak jsem šel pak tam.

Následovalo vaše čtyřroční působení na Kladně. Neměl jste tehdy nabídku i od Českých Budějovic, abyste se vrátil zpět?
Nikdy jsem ji už nedostal. Myslím, že po té kauze, co tam byla, jsem se vrátit ani nechtěl. Nedávalo mi to smysl, navíc, když už tam měl své místo Jakub Kovář. Tenkrát ze mě HC Mountfield udělal toho největšího zlobivého kluka, který nechce Budějovicím pomoct, takže od té doby na mě v Budějovicích trošku zanevřeli a nikdy jsem už takovou nabídku nedostal.

Zaměřme se na sezonu 2012/2013.V zámoří se stávkovalo, a tak se do Kladna vrátila hokejová megastar Jaromír Jágr, s ním Tomáš Plekanec či Marek Židlický. Jaké to bylo hrát v týmu právě třeba s Jaromírem Jágrem?
Každý si řekne, že máte super útočníky, ale nebylo to lehké za nimi chytat, protože o to bylo více šancí na druhé straně. Oni měli spoustu šancí, ale musím říct, že se za nimi chytalo dobře, protože člověk věděl, že pokud dostane čtyři góly, tak oni jich dají pět. (smích)

Hrál jste i na Slovensku, kariéru jste ukončil po sezoně 2017/2018, kdy jste působil ve Francii. Jak jste si angažmá tam užil? Dál už jste nechtěl pokračovat?
Hrál jsem ve Štrasburku, který to nebral moc profesionálně, takže sezona byla trochu zvláštní. S trenérem jsem si taky úplně nesedl, a když jsem tam skončil, tak jsem byl rád. (smích) Pokračovat jsem v kariéře ještě chtěl, ale moje děti už v tu dobu chodily do školy v Praze, malej hrál hokej a manželku jsem tady nemohl nechat osm měsíců samotnou.

Co v současnosti děláte a jak se živíte?
Nyní trénuji v pražské Slavii děti od první do šesté třídy.

Kdo vás přivedl k trénování do Slavie?
Můj syn tam začal hrát od první třídy, a to jsem ještě hrál. Pak jsem začal více trénovat druhou a třetí třídu. Pak jsem se bavil s Frantou Pomahačem, řekli jsme si, co a jak, pozici mi nabídl a já ji přijal.

Trénujete převážně gólmany?
Ano, od té první do šesté třídy trénuji převážně gólmany a u jednoho ročníku jsem asistentem trenéra.

Svůj první zápas po znovuzrození sehrál Motor 20. srpna 2013, kdy nastoupil proti Kladnu a vy jste byl v brance Rytířů. Byť to byl jen přípravný zápas, jak jste ho prožíval?
Od té kauzy, kdy ze mě udělali zlého, jsem se těšil na každý zápas s Budějovicemi a vždycky jsem je chtěl porazit. Chtěl jsem jim vrátit to, co ze mě udělali. Pak ale došlo ke změně a vznikl Motor. I ten přátelák, to pro mě ale bylo pikantní, i když už to samozřejmě bylo proti jiným lidem, než tam byli za mě.

Sledujete zápasy Motoru?
Když to dávají v televizi, tak koukám skoro vždy. Vím, že v této sezoně tam velkou roli sehrála nezkušenost v závěrech zápasu a třetin. Tým neměl lídra.

Josef Straka Motor nadále sleduje

David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník

Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov

Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou

Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.