MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
06.11.2022, Michal Špírek

KDE JE JIM KONEC: Dominik Halmoši se od hokeje přesunul k realitám

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Byl prvním brankářem, který se postavil v roce 2013 do brány znovuzrozeného Motoru. Dominik Halmoši působil na jihu Čech nakonec jen jednu sezónu. Pak se rozhodl pro odvážný krok a s hokejem seknul. Jak se čerstvě pětatřicetiletému Halmošimu dnes daří, to už prozradil sám v rozhovoru pro náš web.

Když se vrátíme do roku 2013, vzpomenete si, jak došlo k vašemu příchodu do Motoru?

Byla to tehdy hrozně rychlá akce. Mým agentem byl Vladimír Hudáček, který mi zavolal, že je možnost jít do Budějovic, kde se skládá úplně nový mančaft. A nebylo o čem, mně se to strašně moc líbilo, byl jsem z toho úplně nadšený.

Neměl jste obavy, jak to bude vypadat? Vše se tehdy řešilo za pochodu, klub vznikal dá se říct na zelené louce…

Bylo mi tehdy pětadvacet let, měl jsem v sobě takovou tu zdravou naivitu, takže jsem o tomhle vůbec nepřemýšlel. Absolutně mě uklidňovalo, že je v klubu Eda Turek a další slavná jména hokeje, Bělohlav, Sailer nebo Aleš Kotalík a říkal jsem si, že tihle kluci snad vědí, do čeho jdou.

Jak na rok ve službách Motoru vzpomínáte?

Moc rád. Byl jsem nadšený i z města, jak jsou Budějovice nádherné. Zdá se mi, že lidé v Budějovicích rádi zůstávají, není to třeba jako v Příbrami, ze které lidé jako mladí utíkají do Prahy a vracejí se třeba až po dlouhých letech. V Budějovicích to na mě působilo tak, že město má plno mladých lidí a že se v něm krásně žije. Bylo to jedno z mých nejkrásnějších hokejových období.

V jaké fázi své kariéry jste do Motoru přicházel?

Byl jsem vždy hráč Plzně, která mě posílala po různých hostováních. Měl jsem tak nějaké zkušenosti, zachytal jsem si třeba v Německu nebo Jihlavě, v první lize jsem předtím chytal, takže jsem věděl, do čeho jdu. Vnímal jsem, že Budějovice mají ambici postoupit do extraligy, z mého pohledu neměly v první lize co dělat. Bral jsem to jako velký kariérní posun.

A co to, že angažmá trvalo nakonec jen rok? A hlavně – jak to, že už jste poté nikdy nikde nechytal?

V polovině sezóny jsem měl zprávy, že jsou se mnou všichni hodně spokojení a vypadalo to, že bych mohl v klubu pokračovat. Ale pak převzal ke konci sezóny tým trenér Rosol, který si mě zavolal, že se mnou spíše nepočítá. Byl jsem z toho zklamaný, ale to je hokejový život. Po mé nejlepší sezóně v první lize jsem se tak rozhodl s hokejem skončit.

Proč?

Nebyl jsem žádná hvězda, abych se dokázal hokejem zabezpečit. Naskytla se mi příležitost jít podnikat a já si to vyhodnotil tak, že pro mě bude lepší skončit s hokejem a jít novou cestou.

S podnikáním jste koketoval už i před tímto rozhodnutím?

Už okolo svých dvaceti let jsem při hokeji začal dělat takové první krůčky k developmentu a všemu spojeného s výstavbou a pronájmem bytů. Nikdy jsem neměl dost odvahy se do toho pustit naplno, ale sbíral jsem si informace a v rámci mých možností jsem se v tom snažil vzdělávat. V Budějovicích jsem se pak seznámil s panem Drchalem, jedním z největších developerů v jižních Čechách, sblížili jsme se a zasvětil mě do podnikání, nasával jsem od něj veškeré poznatky. Pak jsem se spojil s mým dlouholetým kamarádem Františkem Rajtoralem, řekl jsem mu o své vizi, založili jsme firmy a začali spolu podnikat v oblasti developmentu. Pak se ale bohužel stalo, co se stalo, František zemřel a následovala další etapa mého podnikání už bez něho.

Když se ještě vrátíme k Budějovicím, nakonec vám tedy zdejší hokejové angažmá díky získaným kontaktům paradoxně pomohlo k jistě nesnadnému rozhodnutí s hokejem skončit.

Je to tak. A i to, že jsem v kariéře vystřídal různá města, mi pak pomohlo, vnímal jsem, jak to v různých městech funguje odlišně a mohl to pak v podnikání využít.

A co že jste se vrhnul zrovna na nemovitosti?

V Plzni si někteří starší kluci, které jsem vnímal jako neskutečné vzory, povídali v kabině třeba o tom, jak koupili nějaké investiční nemovitosti nebo jak něco pronajímají. Vnímal jsem to a začalo mě to zajímat. Líbilo se mi to, přišlo mi to jako taková jistota, oproti cenným papírům a různým typům investování, co někteří kluci předváděli. Že i když jste úplný hlupák, aspoň vám zůstane v ruce daná nemovitost.

Dobrá úvaha, asi to ale předpokládalo určitou finanční gramotnost. Předpokládám správně, že vás někdy bolelo sledovat, jak někteří hokejisté zacházejí se svými financemi?

Je to tak. V šatně sportovců je vždy různorodé, jak kdo z kluků přistupuje k penězům. Mě bavilo ze spoluhráčů sledovat ty podnikavější, ty, u kterých mi přišlo, že to mají v hlavě správně srovnané. Vnímal jsem, co vymýšlí, co jim jak jde nebo nejde. To jsem si užíval.

Odstřihnout jste se dokázal od hokeje jednoduše?

Vůbec ne. Já od první třídy neznal nic jiného než hokej, skončit s kariérou tak pro mě bylo obrovské rozhodnutí. Najít sílu to skutečně udělat, nad tím jsem přemýšlel opravdu dlouho a byl jsem z toho poloviční. A dlouho jsem přemítal, jestli jsem udělal správně, navíc mi chodily ještě nějaké nabídky. Měl jsem z toho rozhodnutí strach, dodneška hokej sleduju a miluju ho, to si podle mě v sobě nese každý hokejista (úsměv).

Jak hodnotilo vaše okolí, že to balíte?

Nikdo to nechápal. Koukali na mě skoro tak, jestli jsem se nezbláznil, po mé nejlepší sezóně skončit. Viděl jsem, že ani rodina z toho nebyla úplně nadšená, samozřejmě měli obavy, jestli to není předčasné. Ostatně stejně jako já. Všichni měli milion otázek, jestli to není škoda. Já ale nabyl nakonec pocitu, že to takhle bude správně.

V Plzni vás jako svého hráče nepřemlouvali?

Byli tam tehdy mladší brankáři, kteří mě přeskakovali. Pavel Francouz nebo Marek Mazanec, kteří udělali krásnou kariéru, takže je třeba říct, že dostali přednost právem a bylo to tak určitě správně. Byl tam třeba i Roman Will. Co brankář, to z dnešního pohledu absolutní elita. V klubu mě tak nějak moc nepřemlouvali, já si skončil tak nějak v tichosti a poklidu. I když je pravda, že mi pak ještě v další sezóně volal Tomáš Vlasák i Rudolf Pejchar, jestli nechci být třetím gólmanem, ale to už se mi rozjelo podnikání a takový krok mi nedával žádný smysl.

A s podnikáním šlo vše od začátku hladce, nebo jste si někdy říkal, co já jsem to udělal?

Tyhle myšlenky jsem měl každý den. Nic není zadarmo, povídání o tom, co vše jsem na začátku podnikání prožíval a co se vše řešilo, by bylo nadlouho, bylo mi kolikrát fyzicky hodně zle. Podnikatelsky i celkově jsem se učil a učím dodnes hlavně od pana inženýra Chlebny i od pana Hošny, za což bych jim chtěl moc poděkovat a moc si toho vážím.

Můžete popsat vaši podnikatelskou činnost?

Jsem developer. Spousta jednání s bankami a úřady, nákupy dalších nemovitostí vhodných do developmentu, řízení firem a tak dále.

Jak jste si původně s Františkem Rajtoralem nastavili spolupráci?

Já měl na starost developerské projekty, v rámci Františkova času jsme je spolu konzultovali.

A jak se vám dařilo?

Musím uznat, že jsme měli absolutní štěstí absolutních začátečníků (úsměv) v tom, že se nám povedlo nakoupit nemovitosti ve správné době. V porovnání s dneškem. To jsme samozřejmě nemohli vědět, že se něco podobného bude dít. Jen jsme šli po úvaze, kdy jsme Budějovice vnímali jako výjimečné město, že když stojí byt stejně v Budějovicích jako v Příbrami, přitom je to větší město, že budovat byty tam snad špatné rozhodnutí nebude.

Kde je hlavní těžiště vašeho podnikání?

Jsme hlavně Příbramští, nejvíce tak s novými kolegy nyní působíme v Příbrami. Vysvětlil jsem jim, co vše jsme dělali s Františkem, jak nám to vše fungovalo, ukázal jsem jim všechny plány a k mému štěstí se jim to zalíbilo a díky nim mám tu šanci pokračovat v projektech, které jsme vymysleli třeba už s Františkem nebo které jsem si přál udělat. Už jsme se posunuli do rozměrů, o kterých jsem si ani neodvážil doufat. Jsem za to moc rád, vážím si toho a často děkuji bohu.

Jaký z vašich projektů je vaším srdcovým?

Asi zmíním domy, co děláme v centru Příbrami. Když jako Příbramák vidím, jak se daří nahrazovat baráky, které tu byly dvacet let úplně vybydlené, tak cítím určitou hrdost. Jeden z nich už kompletně dokončujeme, náměstí, které bylo roky fakt ošklivé, dáváme dohromady.

Už jste zařizoval nové bydlení nějakým hokejistům?

(smích) Ty jo, myslím si, že vlastně ne. Ono to z hokeje asi ani moc lidí neví, že v developmentu působím, jak jsem vystřídal více měst, člověk z kontaktů vypadne. A já to třeba na sociálních sítích nijak neprezentuji, tímto směrem nejdu.

Na hraní hokeje už jste nikdy čas neměl, že byste si třeba šel zachytat do nějaké amatérské soutěže?

Moc jsem psychicky nedával, že jako brankář už nejsem tak ohebný, uvolněný. Abych si pak šel někam zahrát a tam mě školili, dostal bych deset gólů a šel domů, na to nějak nejsem psychicky nastavený (úsměv). To by mě spíš bavilo jít do útoku a dávat góly. Já ale spíš užíval a užívám toho, co jsem jako aktivní hokejista nemohl dělat. Učil jsem se lyžovat, učím se windsurfing, chodil na hobby box. V Plzni se tomu určitě budou smát, ale začal jsem hodně jezdit na kole. Já totiž vždycky v letní přípravě končil na kole jako poslední. Užívám si různorodosti sportů.

Do Českých Budějovic se čas od času vracíte?

Rozhodně. My se tam navíc s firmou i dále rozvíjíme. Když tam přijedu, město si vždy užívám, je to nádhera. Jedním z mých nových snů je, pokud by se dařilo, se vrátit do budějovického hokeje jako generální sponzor.

Můžete na závěr zavzpomínat, co vám z té první sezóny znovuzrozeného Motoru nejvíce utkvělo?

Fanoušci, to bylo něco neuvěřitelného. Člověk se vždy těšil na zápas, s cílem, ať fanoušci mohou skandovat jeho jméno. Mrzelo mě, že jsme se nedostali do play-off a že sezóna nebyla povedená, byť si myslím, že tam byli dobří hokejisté. Ale kádr se tehdy skládal ve velké rychlosti, není to sranda během chvíle dát dohromady mančaft. Strašně rád vzpomínám na partu, na kluky jako třeba Marek Posmyk, Venca Skuhravý nebo Tonda Melka. Byla s nimi velká sranda a byli jsme skvělá parta.

ČTĚTE TAKÉ - ZE SERIÁLU KDE JE JIM KONEC:

- Servisní technik, student, golfista. Vladimír Škoda se po ukončení kariéry nenudí

- Bývalému slovinskému reprezentantovi Roku Pajičovi přirostly Budějovice k srdci

- Byli jsme jedna rodina, vzpomíná na roky v Motoru Tomáš Nouza

- Slovenský tvrďák Stanislav Jasečko o kariéře i angažmá v Budějovicích

- Michal ”Mišo” Hudec patřil k oblíbencům fanoušků

- Z Martina Semráda je psycholog. Jak vzpomíná na hokejový život?

- Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo

- Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.

- Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou

- Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov

- David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník

- Josef Straka Motor nadále sleduje

Sociální sítě

Nová sezona se blíží! A na co nového se můžete těšit? Třeba na to, že z hokeje pojedete svým novým...

Vstupenky na nedělní domácí premiéru s Kometou už jsou v prodeji! Moc se na vás těšíme a vy se zase můžete těšit na malý dárek,...

hcmotor.cz/clanek.asp?id=…V pondělí 12. září se konala tradiční předsezonní konference . Na místo dorazili prezident klubu Roman...

Více než 100 let provází bílá barva českobudějovický hokej. Projděte si, jak vypadali českobudějovičtí hráči v bílých dresech...