01.08.2022, Tomáš Kobera

KDE JE JIM KONEC: Bývalému slovinskému reprezentantovi Roku Pajičovi přirostly Budějovice k srdci

Slovinský forvard zasáhl v českobudějovickém dresu do pěti sezón a svou produktivitou si rychle získal přízeň fanoušků. Šestatřicetiletý bývalý útočník se hokeji věnuje i nadále v pozici trenéra a velkou část svého času tráví v Českých Budějovicích. Co více řekl pro náš web?

Kdy a jak jste se vlastně k hokeji dostal?
S hokejem jsem začal už velmi dávno v Jesenici, kde jsem vyrůstal. Bylo to menší město, ve kterém byl prakticky jediným sportem právě hokej, takže de facto každé dítě tam hokej alespoň vyzkoušelo. Můj taťka také hrál, tudíž jsem k tomuto sportu měl velmi blízko.

Jak sám říkáte, tak váš otec byl také hokejista, hrál však na pozici obránce. Proč jste se nevydal stejnou cestou jako váš tatínek?
Zpočátku jsem ty role ani nevnímal, ale když jsem byl starší, tak jsem se ho na to ptal. Nejprve byl útočník, ale poté odešel na vojnu a když se z ní vrátil, tak mu řekli, že je místo jedině v obraně. Tahle pozice mu ale vlastně sedla ještě více, zahrál si pak také na olympiádě v Sarajevu. Já jsem ale odmala chtěl hrát vepředu a tak to zůstalo celou dobu.

Ve Slovinsku není hokej úplně sportem číslo jedna, věděl jste, už když jste s ním začínal, že to pro vás bude celoživotní záležitost?
Když jsem byl dítě, tak jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Samozřejmě jsem měl nějaké sny, ale především mě to zkrátka bavilo. Rád jsem čas trávil na zimáku a s kluky svého věku.

Narodil jste se ve Slovinsku, ale v roce 2002 jste se přesunul do Česka. Jak se tato změna rodila a co za ní stálo?
V té době působili ve Slovinsku čeští trenéři, Franta Výborný nebo třeba Venca Červený, který byl mimochodem z Budějovic. Takže touhle cestou jsem se dostal k možnosti jít hrát ven, což v té době nebylo vůbec obvyklé.

Prošel jste spoustu klubů v rámci hostování a zahrál si kromě juniorské soutěže také všechny tři české nejvyšší, po třech sezónách v Ústí nad Labem jste ale v roce 2012 odešel do Itálie, proč k tomu došlo?
Já jsem byl v Česku už delší dobu a tak nějak to vyplynulo samo. Cítil jsem potřebu to změnit a pamatuji si, že tehdy ta liga byla velmi kvalitní. Hrálo tam spoustu cizinců, kteří pak odcházeli třeba do německé nejvyšší soutěže nebo do Ruska. Já jsem každopádně potřeboval změnu a tahle cesta byla dobrou volbou.

Následující sezónu jste si kromě Bolzana zahrál také ve Velké Británii za skotský tým Fife Flyers. Jak jste se dostal k angažmá v této nehokejové zemi?
Bylo to po nějakém mistrovství světa, které bych řekl, že se mi celkem vydařilo, ale žádná rozumná nabídka na stole bohužel nebyla. Čekal jsem, ale ve finále mi zbyla tahle varianta, kde ten zájem byl pořád. Musím ale říct, že to bylo zajímavé, poznal jsem něco úplně nového, podíval jsem se do Skotska. Celkově se ale hokej v Británii zvedá, což je vidět i na jejich účasti v nejvyšší skupině MS. Jeden známý mi nedávno říkal, že už i do mládeže tam proudí mnohem více peněz, takže pro hokej je to jedině dobře.

Ještě v témže ročníku jste se ale konečně přesunul na jih Čech, kde jste strávil více než čtyři kompletní sezóny. Jak na působení v Českých Budějovicích vzpomínáte?
Skvěle. Výborné období, bohužel se tenkrát nesplnil cíl, tedy postup do extraligy. Povedlo se postoupit až když už jsem tam nebyl, ale měl jsem z toho samozřejmě obrovskou radost. Každopádně vzpomínám na celý svůj pobyt v Motoru jenom dobře, hrál se dobrý hokej, zimák byl pořád plný, takže super.

Ve vaší profesionální kariéře jste nikde nepobyl tak dlouho jako v Motoru, přirostl vám jihočeský klub k srdci?
Určitě ano, všechno v klubu skvěle fungovalo. V Budějovicích jsem potkal také svou manželku, celkově jsem si velmi oblíbil město a jsme tu vždy přes prázdniny.

Během reprezentačních let jste si zahrál na mistrovství světa, nominován jste byl také na olympiádu, co považujete za svůj kariérní vrchol?
Těžko říct, asi jsem nad tím ani nikdy nepřemýšlel. Kdybych to měl shrnout, tak musím říct, že to byly hezké roky. Kariéra mohla být lepší, mohla být horší, ale byla to zkrátka skvělá životní etapa, na kterou rád vzpomínám. Těch hezkých chvil a vrcholů bylo hodně.

Sledujete hokej v Česku, konkrétně Motor?
Ano, sleduju. Od doby, co jsem začal působit jako trenér, tak sleduju prakticky všechny evropské ligy, ale samozřejmě není úplně čas si pouštět zápasy zpětně. Každopádně jsem Motor sledoval, to třetí místo je skvělý úspěch a je to jedině dobře pro Budějovice. Doufám, že se úspěch povede zopakovat a hokej zde poroste.

Co je momentálně náplní vašeho života a kde vlastně trvale bydlíte?
Momentálně de facto žijeme v Budějovicích, ale přes hokejovou sezónu jsme v Itálii. Trénoval jsem dva roky v alpské lize, ale od září půjdu do jiného klubu do mládeže. Přes léto, když mám čas, tak jsme v Česku, pojedeme se podívat také do Slovinska a od prvního září zpět do Itálie.

ČTĚTE TAKÉ - ZE SERIÁLU KDE JE JIM KONEC:

- Byli jsme jedna rodina, vzpomíná na roky v Motoru Tomáš Nouza

- Slovenský tvrďák Stanislav Jasečko o kariéře i angažmá v Budějovicích

- Michal ”Mišo” Hudec patřil k oblíbencům fanoušků

- Z Martina Semráda je psycholog. Jak vzpomíná na hokejový život?

- Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo

- Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.

- Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou

- Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov

- David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník

- Josef Straka Motor nadále sleduje