28.11.2023, Michal Špírek

JUBILANTI: Roman Božek stále drží partu s bývalými spoluhráči

Šedesáté narozeniny oslavil v listopadu Roman Božek. "Cítím se pořád stejně, žádná změna neproběhla," směje se bývalý útočník Motoru, který si ceremonii v Budvar aréně pochvaloval. "Bylo to příjemné, pak jsme chvíli poseděli a zavzpomínali. Už jsem takto dostal dres od Motoru k padesátce, prý jsem byl jedním z průkopníků této tradice," usmívá se střelec více než stovky motoráckých branek.

Roman Božek začal s hokejem v Soběslavi. Na dnešní poměry pozdě, ve svých sedmi, osmi letech. "Tenkrát se tak ale začínalo, to nebylo nic výjimečného, neznamenalo to, že bych musel vrstevníky nějak dohánět," vysvětluje čerstvý šedesátník. Hokej ho přitáhl i díku vlivu staršího bratra Milana, který tento sport rovněž provozoval. Už v mládí spojil svůj osud s jihočeskou metropolí, v patnácti letech totiž zamířil do Budějovic studovat střední zemědělskou školu mechanizační. A s tím byl spojen i jeho přestup do Motoru. Božkův talent neušel oku trenéra Pražáka, pod kterým se v roce 1980 dočkal za áčko prvního startu v nejvyšší soutěži. "Dal mi v mých sedmnácti letech šanci," je Pražákovi Božek vděčný. Křídelní útočník vlétl na scénu stylově, v útoku s Jaroslavem Pouzarem. A právě po asistenci této legendy se Božek hned ve své premiéře prosadil i gólově. Ve stříbrné sezóně 1980/81 toho Božek odehrál jen málo, ale jeho role v týmu se postupně zvětšovala, a tak byl nakonec i nominován v roce 1983 na mistrovství světa dvacítek, kde s reprezentací vybojoval stříbro.

Následoval odchod na vojnu do Jihlavy. "Vzpomínám na to ve velmi dobrém. Tehdy se totiž nedělalo nic jiného, než trénovalo a hrál se hokej. To bylo super. Člověk prostě vypnul, zapomněl na všechny starosti a věnoval se jen hokeji. Dokonce se nám podařilo vyhrát i titul," vyprávěl Božek v rozhovoru pro Budějckou drbnu. Onen titul slavil Božek v sezóně 1984/85. Po vojně se vrátil na čtyři roky zpět do Motoru. A to už naplno prokazoval svůj čich na góly a Božek si vybojoval i premiérovou nominaci do reprezentace. Účasti na mistrovství světa se ale budějovický střelec ve své kariéře, na kterou vzpomínal třeba v tomto článku, nedočkal.

V roce 1989 draftoval Božka Edmonton Oilers. Hokejista sice do zámoří po pádu železné opony zamířil, z předsezónního kempu se ale Roman Božek do prvního celku neprosadil a působení na farmě ho nelákalo. O zahraniční angažmá ale nepřišel, tři roky totiž následně strávil ve Finsku. Že by mu ale země tisíců jezer nějak více přirostla k srdci, se říct nedá. "Z finštiny jsem uměl jen pár slov. Já nejsem žádný talent na řeči, ta řeč je navíc tak těžká, že jsem se ani nesnažil do ní nějak proniknout," krčí rameny Božek. Ve Finsku se od svého hráčského angažmá už nikdy podívat nebyl. "Já mám rád teplo," usmívá se Božek.

Před sezonou 1993/94 se ale opět ozval osudový trenér Pražák a nyní již zkušenostmi ostřílený forvard se znovu upsal na jihu Čech na další čtyřleté působení. K zisku bronzových medailí přispěl jako asistent kapitána. V roce 1996 si ale vážně zranil koleno a tím pro něj kariéra na té nejvyšší úrovni skončila, následně ještě hrál ve druhé nejvyšší soutěži za Jindřichův Hradec a Karlovy Vary, poslední hokejové roky si užíval v Německu a Rakousku.

Roman Božek alias Blekota, jak se mu přezdívalo, si po kariéře vyzkoušel roli hospodského, nyní již roky pracuje jako obsluha čerpací stanice. S bývalými spoluhráči stále drží partu. "Chodíme pravidelně jednou měsíčně do Kanonu," prozrazuje Božek, který se tak nejčastěji setkává třeba s Norbertem Králem, Jaroslavem Korbelou, Ladislavem Koldou nebo Rudolfem Suchánkem.

ČTĚTE TAKÉ Z CYKLU "JUBILANTI":

Michal Vondrka st.

Kamil Ťoupal

Peter Bartoš

František Tikal ml.

Josef Novák

Milan Filipi

Miroslav Hönig

František Ševčík

Josef Anderle

Filip Turek

Ferdinand Hovora