včera, Tisková zpráva
Do Motoru se vrací brankář Milan Klouček!
14.12.2022, Adam Pavlíček
JUBILANTI: Miroslav Hönig odehrál za A tým 10 sezon, byl i kapitánem
Miroslav Milan Hönig hrál v A týmu 10 sezon (1951-52, 1954-56, 1959-64, 1965-67), v sezoně 1966-67 byl i kapitánem týmu, sehrál cca 220 zápasů a vstřelil 164 gólů (z toho bylo 7 hattricků, dvakrát dal 4 branky a jednou dokonce 5 gólů v zápase). Byl členem postupového a vítězného pohárového týmu 1960. V listopadu oslavil 90. narozeniny a při této příležitosti v rozhovoru zavzpomínal na svá hráčská léta.
K jubileu vašich narozenin jste byl klubem pozván na utkání proti Liberci. Jak jste si to užil? Těšil jsem se a jsem rád, že si vzpomněli. Už jsem starej dědek a myslel jsem, že to vypustí. Dopadlo to nadmíru překvapivě a jsem rád, že se tak stalo.
Dres, který jste dostal, je vám akorát? Třeba do něj ještě dorostu (smích).
Dnes jste si nevzal výstroj? Nene, nevzal. Vždy jsem jezdil bez ní. Tenkrát byla totiž hrozně těžká.
Do týmu Českých Budějovic jste nastoupil rok po zisku mistrovského titulu. Jak vzpomínáte na všechny ty slavné hráče? Se všemi jsem hrál, znal jsem je. Když získali pohár pro mistry republiky, hrál jsem taky, jen mě oficiálně nikde neuváděli. Dokonce moji odměnu za vítězství si rozdělili jiní hráči. To mi ale bylo jedno, byl jsem mladý a rád, že mohu hrát.
Zažil jste i slavnou sezonu v roce 1959/60, kdy se postoupilo do ligy a vyhrála Spartakiáda. Byla to tehdy velká sláva? Určitě ano, to jsme si moc užili. Na Spartakiádě jsme odehráli několik zápasů a hned dvakrát narazili na Spartu, na její A i B-tým. Narazili jsme tak na hráče jako Zábrodský nebo Konopásek. Pro nás to tehdy nebylo takové překvapení, že jsme je porazili, jako spíš pro lidi kolem. Říkalo se o nás, že jsme taková partička z Budějovic. Tohle uhrát, to byla nádhera.
Potom přišly horší časy českobudějovického hokeje. Sestup a nezdařená kvalifikace. Jak vzpomínáte na tuto dobu? Dokonce jsem to osobně odnesl ročním distancem. Celé vedení si totiž tehdy myslelo, že jsme schválně prohráli. Tehdy mi bylo 34 a stejně si říkali, že na to už nebudu stačit. Po roce jsem se vrátil a přišel nový trenér, ale také jsem musel odejít.
Měl jste i několik nominací do národního týmu, nejen v hokeji. Nikdy jste za něj ale nenastoupil? Víte proč? Doma mám dokonce schované pozvánky. Jelikož táta byl živnostník a já narukoval na vojnu, tak se můj start za národní tým nikdy doopravdy neuskutečnil (pozn.: Tatínek Miroslava Milána Höniga vlastnil krejčovský salon, který mu byl tehdejším režimem zabaven, a byl nucen ve vězení strávit celkem 10 let. Samotný Milan Hönig potom v roce 1952 nenarukoval mezi elitní vojenské hokejové týmy, nýbrž k Pomocnému technickému praporu v Mimoni. Téměř tři roky tak strávil bez hokejky v ruce).
ČTĚTE TAKÉ:
