20.03.2023, Michal Špírek

Chci se opět posunout, vyhlíží další sezónu Filip Přikryl

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Před sezónou přišel z Plzně. Odehrál 37 zápasů s bilancí šesti branek a tří asistencí, v sezóně se musel vypořádat i s otřesem mozku. Teď naváže na spolupráci s jemu dobře známým trenérem. S útočníkem Filipem Přikrylem jsme si ale povídali nejen o tom...

Máte za sebou další extraligovou sezónu. Jak ji z osobního hlediska hodnotíte?
Když to vezmu z herní části, měl jsem v sezóně lepší i horší zápasy. Ale zase jsem se nějakým způsobem posunul a doufám, že k tomu příští rok přidám i tu produktivitu. Myslím si, že jsem si i dokázal vytvořit šance, ale nebyl jsem v nich produktivní a efektivní. Na tom budu chtít zapracovat směrem pro příští sezónu.

Ale na druhou stranu, úspěšnost střelby jste měl při vašich šesti vstřelených brankách vysokou, téměř osmnáct procent...
Ono se to odvíjí od toho, že já celkově málo střílím. To je další věc, co bych chtěl zlepšit, cpát se více do brány. Pak věřím tomu, že těch gólů a bodů může přijít mnohem víc. Na tlak do brány a častější střelbu se chci také zaměřit.

V sezóně jste hodně putoval sestavou, jaké to pro vás bylo?
Jsem mladej kluk, jsem rád za to, že hraju a snažím se hrát jak nejlépe to umím. V jakékoliv lajně, s jakýmikoliv spoluhráči. Samozřejmě, že každý hráč chce hrát co nejvíce. Snažím se každé střídání, které dostanu, odvést tu nejlepší možnou práci.

To asi ocenili i trenéři. Když jste byl zdravý, nějaké místo jste měl v sestavě vždy.
Škoda mého zranění, v tu dobu, než přišlo, jsem se cítil výborně a trochu mě to zbrzdilo. Po pauze mi trvalo nějaké tři čtyři zápasy, než jsem se do toho dostal. Bohužel pak už zápasů moc nezbývalo. Mrzí mě, že jsme neurvali předkolo, tam by třeba byl čas se ještě ukázat.

V 21 letech jste byl jedním z benjamínků týmů. I přes vaší třetí sezónu v extralize, stále se vás týkají v týmu takové ty povinnosti pro nejmladší hráče?
Taková ta klasika, jako je sbírání puků, to si budu muset plnit třeba i v pětadvaceti, pokud by v týmu nebyl někdo mladší (úsměv). Ale zmíním spíše věci z hokejové stránky. Od mladého kluka se čeká energie, nastartovat tým povedeným střídáním, dohrát souboj a tak dále. To by měla být naše práce a z ní můžou přijít i ty hezčí věci třeba v podobě gólů.

Sestava Motoru dozná značných změn, ale vy v týmu zůstáváte.
Mojí prioritou bylo v Motoru zůstat a domluvit se na pokračování. Nerad totiž odcházím od rozdělané práce a věřím, že ještě mám co ukázat. Chci se jako hokejista posunout a být další rok zase platnější.

Před rokem jsme se bavili, že vám bratr Roman Budějovice vychválil. Potvrdily se jeho reference?
Jsem spokojený. Město je krásné. I když se nám nedařilo tak, jak jsme chtěli, tak chodil plný barák. To bylo hezké. Jediné, co mě mrzelo, byly týmové výsledky. Ale to je prostě hokej. Nikdo s tím nebyl spokojený, to snad všichni poznali. Je to teď jenom na nás, budeme pracovat, připravíme se na další ročník.

Highlightem sezóny byl nakonec zápas s Kladnem v předposledním kole. Vy jste v něm dal, jak se později ukázalo, velmi důležitý čtvrtý gól. Už jste ale někdy v kariéře nastoupil do takhle sledovaného utkání?
Nějaké vyhrocené zápasy třeba v play-off jsem hrál. Ale tady byl velký rozdíl v tom, že šlo o jeden zápas, ne o jeden z nějaké série. Že šlo ve finále o všechno. Já si ten zápas užil, kvůli takovým zápasům se hokej hraje, byť samozřejmě musím dodat, že bychom byli raději v úplně jiné pozici a ten zápas vůbec nehráli. Ale když už k tomu došlo, jsem rád, že jsme se na něj jako tým dokázali připravit a zvládli ho. Zasloužilo si to město, zasloužil si to klub, aby nedošlo k žádnému průšvihu.

V utkání jste ale i přes vstřelený gól odehrál jen pár střídání. Jak se s podobnými situacemi dokážete vnitřně vypořádat?
Tímhle už jsem si v kariéře prošel, já se soustředím pouze na věci, které můžu ovlivnit. A to je můj výkon na ledě. Jestli dostanu jedno střídání nebo čtyřicet, to už není na mně. Platí, co už jsem říkal, že každé střídání chci odvést svou práci. Měl jsem radost, že jsem vstřeleným gólem mohl pomoct týmu v důležitém zápase, neřešil jsem, kdy na led půjdu nebo nepůjdu. Nebudu lhát, každý hráč chce na ledě být, ale s tím je třeba se popasovat, jsme profesionálové.

Čeká vás změna trenérů. A s koučem Ladislavem Čihákem máte bohaté zkušenosti, vedl vás v Plzni. Tak jak se na něj těšíte a jak myslíte, že se těší on na vás?
Jak se na mě těší on, to já nevím. (úsměv) Vím, co od něj čekat. Je to náročný trenér, vedl mě, když jsem byl první rok v áčku mezi dospělými. Hodně dbá na detaily, na tvrdou práci, která mi naštěstí není daleká, protože už jsem si tím prošel a vím, co to obnáší. Snad společně přispějeme týmu k tomu, aby byl zase úspěšný.

Zmiňování náročnosti je s Ladislavem Čihákem spojeno. Je to z vašeho pohledu opravdu tak, že třeba v porovnání s dalšími trenéry je laťka u trenéra Čiháka nejvýše?
Asi to takto nechci srovnávat. Každý trenér je jiný, každý chce hrát jiný hokej, každý vyžaduje od týmu něco jiného. Pan Čihák chce hrát agresivní bruslivý hokej a k tomu patří výborná fyzická připravenost, která v týmu bude muset být.

Jak jste strávil čas po konci sezóny?
Čtrnáct dní jsem si dal volno, aby odpočinula hlava. Teď už začínám trénovat, nevydržím moc zůstat na místě, nerad z toho vypadávám, takže se snažím udržovat. A až bude blíže k týmové letní přípravě, tak do toho trochu víc šlápnu, ať jsem na ni připraven. Příprava bude letos dlouhá a bude toho dost.

Pustíte si v televizi play-off extraligy?
Popravdě, mám to tak, že když vypadneme, tak první týden to moc sledovat nechci, protože mě mrzí, že to nemůžeme hrát. Cítím takovou pachuť z toho, že na tom ledě nemůžu být. Ale protože mám k hokeji blízko, stejně si to pak po čase zapnu. Letos tipuji na titul Spartu. Pokud by se potkala s Pardubicemi, myslím, že by to mohl být pěkný hokej, na takové finále bych se těšil. Ale ještě raději koukám na mého bráchu.

Ten bojuje se Vsetínem o účast v baráži.
Podle mě mají tým na to, aby byli letos úspěšní. Budu tak fandit jemu, když sám už hrát nemůžu. Přes rok jsme se moc neviděli, už jsem se tak byl podívat i na Vsetíně a byl jsem rád, že jsem ho tak mohl trochu podpořit i přímo na místě. Slíbil jsem mu, že když udělají finále, tak za ním vyrazím znovu. Co si budeme nalhávat, z Plzně to úplně blízko není (úsměv).