dnes, Roman Kokoš

S Michalem Bulířem o roli televizního experta

Velmi zajímavý závěr letošní sezóny prožívá kapitán Banes Motoru. Během Českých hokejových her, které se konaly v domácí Budvar aréně, si poprvé vyzkoušel roli televizního experta a komentátora. V této pozici pokračuje i během mistrovství světa na obrazovkách České televize.

Jaké to je přepnout z role aktivního hráče do televizního prostředí? „V tomhle období je to jednodušší, protože my hokej nehrajeme a máme letní přípravu. Člověk není v takovém zápřahu. Hrozně mi pomohli lidi, kteří se podílejí na vysílání. Adaptace byla díky tomu jednodušší a moc mě to baví,“ popisuje první dojmy zkušený útočník.

Přesto přiznává, že realita televizního zákulisí ho překvapila: „Když člověk kouká doma na hokej, vidí jen studio. Když jste ale uvnitř, je to úplně něco jiného. Je tam spousta kamer, spousta lidí, řeší se do detailu, co bude o přestávce a podobně. Do toho běžný divák vůbec nevidí.“

Co bylo zatím nejvypjatější situací v nové roli? „Asi když jsem měl poprvé pracovat s elektronickou tužkou. Tam jsem byl trošku ve stresu, musím říct upřímně. Nevěděl jsem, co od toho čekat a jestli to zvládnu tak, jak se má. Popsat ty situace a udělat to správně,“ vzpomíná Michal Bulíř. Po několika vysíláních ale nervozita opadla. „Po prvním, druhém a třetím vysílání už to samozřejmě trochu spadne a člověk si zvykne.“

Přesto srovnání s prvním extraligovým startem vyznívá jasně. „Větší nervozita byla určitě před prvním zápasem za A-tým. Tady jsem nervózní taky byl, ale už jsem starší a zkušenější. V hokeji se pohybuji dlouho, takže jsem si víc věřil.“

Michal Bulíř se vedle lineárního vysílání podílí také na digitálním obsahu ve formě podcastů ČT sport

Jaké to je hodnotit hráče, které osobně zná z kabiny? „Tohle je docela těžké. Snažil jsem se tomu trošku vyhýbat, ale ono to nejde. Jsou situace, které prostě popsat musíte, i když jsou tam kluci, se kterými hrajete v jedné kabině,“ říká otevřeně. Nakonec se ale snažil držet spíš mírnější tón. „Nějak jsem si s tím snažil poradit a byl jsem na ně hodný,“ usmívá se.

Když přijde řeč na lidi, kteří ho v televizním prostředí inspirují, jmenuje hned několik známých tváří. „Hrozně mě baví Jirka Hölzel ve studiu. Má obrovský přehled, dobrý hlas a rozumí tomu, o čem mluví.“ Zmínil také Ondřeje Zamazala, se kterým během mistrovství komentoval zápasy. „S Ondrou se znám strašně dlouho, byli jsme spolu na různých hokejových akcích.“ A pochvalu přidal i směrem k Davidu Pospíšilovi. „Líbí se mi jeho pohotovost. Ať už na tužce nebo když si povídáme. Je uvolněný a umí do toho dát srandu.“

Má tedy jasno o své budoucnosti experta? „Dokázal bych si to představit. Už jsem klukům v televizi říkal, že sem vždycky rád přijedu, protože mě to baví. Ale kariéru ještě končit nechci, na to je brzo,“ dodává. Během šampionátu si vyzkoušel roli experta ve studiu, natáčení podcastů i komentování přímo během zápasů. Obě pozice podle něj spojuje jedno: hokejový pohled na hru. „Pořád se bavíte o hokeji, který děláte celý život. Ve studiu je to víc debata mezi lidmi o tom, co se stalo v zápase nebo třetině. Při komentování zase člověk víc popisuje konkrétní situace na ledě.“

Se svou zkušeností a znalostí současného hokeje, kdo ze spoluhráčů by podle něj zvládl roli hosta do podcastu nebo televizního studia nejlépe? „Podle mě Radim Šimek. Má toho hodně odehráno, byl v zámoří, zažil reprezentaci, mistrovství světa i olympiádu. Myslím, že by měl co říct.“ Z Motoru pak zmínil slovenského útočníka Róberta Lantošiho. „Umí mluvit a taky už má v kariéře něco odehráno. Ukázal, že je kvalitní hráč i člověk.“

Na závěr se Michal Bulíř ohlédl i za vlastními začátky v roli respondenta a připustil, že první mediální zkušenosti nebyly jednoduché. „Když jsem byl na začátku kariéry, bylo to šílené. Pamatuji si svoje první rozhovory a člověk neuměl pořádně mluvit, byl nervózní a nevěděl, jak se k tomu postavit. S věkem a odehranými zápasy jste výřečnější a víte, jak se chovat a mluvit.“ A jak vnímá dnešní mladé hráče? „Je to individuální. Jsou kluci, kteří moc výřeční nejsou, ale pak jsou i tací, kteří toho namluví až až. Každý to má v sobě nastavené jinak,“ uzavírá kapitán českobudějovického Motoru.