01.05.2024, Václav Plachta

Ondřej Kovařčík: O přestupu do Motoru rozhodla hlavně vize trenéra a Jiřího Novotného

Českobudějovičtí fanoušci se dočkali! To, o čem se dlouho v jihočeské metropoli diskutovalo, se stalo skutečností. Dres Motoru bude od příští sezony oblékat reprezentant Ondřej Kovarčík, který aktuálně bojuje o své místo na domácí mistrovství světa. Trojnásobný mistr a dvojnásobný vicemistr extraligy s třineckými Oceláři se do Čech vrací po dvouleté finské zkušenosti a s Motorem podepsal smlouvu na následující tři roky.

Ondřeji, vítejte na jihu Čech. Jak se zrodil váš přesun do Motoru?
Před Vánocemi mi zničehonic napsal Milan Doudera, jestli mi může zavolat, a tak jsem se vlastně poprvé dozvěděl, že o mě mají Budějovice zájem. Pár dní na to mi volal sám pan Novotný a nastínil mi, jaký zájem o mě mají a následně jsem mluvil i s panem Čihákem. Poté jsem se nějak rozhodoval a dopadlo to tak, že jsem se rozhodl pro Motor.

Co převážilo ty pomyslné misky vah oproti ostatním nabídkám na stranu Budějovic?
Měl jsem celkem dost nabídek z extraligy. O přestupu do Motoru rozhodla hlavně vize pana trenéra a pana Novotného. Pan Čihák o mě hodně stál. Má mě nakoukaného z extraligy a ví, jaký jsem hráč, a co ode mě může čekat. Navíc mě nevidí jako hotového hráče a chce mě posouvat ještě dál. Roli hrálo i to, jak je v Budějovicích poskládaný tým. Je zde spoustu mladých a zkušených kluků. Líbí se mi i hokej, kterým se Budějovice prezentují.

Jak byste se vy osobně charakterizoval českobudějovickým fanouškům?
Myslím si, že mojí největší předností je bruslení a to, že na ledě nic nevypustím. Snažím se bojovat o každý puk a dát do hry nějakou tu myšlenku. V tom jsem se z mého pohledu i během posledních dvou let ve Finsku posunul. Kdybych to měl shrnout, tak jsem tvrdě pracující hráč, který bruslí, napadá, a ve finále tomu dá i něco navíc.

Po dvou letech opouštíte finský Jukurit, jak na toto angažmá budete vzpomínat?
Určitě strašně rád. V Jukuritu nás trénoval Olli Jokinen, který má přes tisíc zápasů v NHL a patří k mladým, začínajícím trenérům. Dal nám s bratrem trošku jiný pohled na hokej a ukázal nám, že to může vypadat i jinak, než jsme doposud znali. Dostali jsme hodně prostoru, abychom jsme se mohli realizovat a nechal nás hrát. Myslím si, že nám to hodně pomohlo, a že jsme si dokázali i to, že můžeme plnit lídrovské role v týmu. Doufám, že svoji hru budu moct předvádět i nadále a zlepšovat se v ní.

V letošním ročníku jste postoupili s týmem i do play-off. Bylo oproti tomu českému v něčem specifické?
Řekl bych, že play-off je všude stejné. Jde cítit, že to má trošku jiný náboj. Zápasy mají větší váhu, každá chyba se trestá a o tom jsme se přesvědčili i v Jukuritu. Neměli jsme tolik zkušený tým a drtivá většina mladých kluků hrála poprvé v životě play-off. Dolehlo to na nás a ty chyby jsme dělali více než soupeř. V tomhle je ten hokej krásný a zároveň krutý. Každá chyba se trestá a každý zápas může rozhodnout.

Jak pozorně jste sledoval čtvrtfinálovou sérii mezi Oceláři a Motorem?
Třinec jsem sledoval dlouhodobě, protože tam mám spoustu kamarádů, se kterými jsem hrál. V tu dobu jsem navíc už i věděl, že půjdu do Budějovic, takže o to více jsem to sledoval a dělal jsem si srandu v tom, komu vůbec budu fandit. Byla to určitě super série, která byla pro mě i znamením, že jsem se rozhodl správně. Líbilo se mi, jak se Motor prezentoval v play-off i proti tak těžkému soupeři, jako byl Třinec.

Čeká vás první angažmá bez bratra Michala. Jak moc jste toto vaše rozhodnutí o přesunu do Motoru s bratrem probíral?
Trávíme spolu skoro veškerý volný čas, takže jsme to hodně probírali. I on se mě ptal, když se rozhodoval, zda má jít do Kärpätu. Bavili jsme se hodně o tom, jaké to bude, když budeme bez sebe a nakonec to tak vyšlo. Nic takového, že bychom se chtěli rozdělit, za tím není a myslím si, že nám to i pomůže. Nikdo vám totiž nezaručí, že budete pořád hrát s jedním člověkem. Poznáme něco jiného, budeme hrát s jinými spoluhráči a určitě nás to může posunout dál.

V Motoru působí od minulé sezony váš bývalý spoluhráč Milan Doudera. Jak moc se těšíte opět na vzájemnou spolupráci?
Celkem dost. S Milanem jsem se několikrát bavil o Budějovicích a to jak o týmu, tak i městě. Už jsem mu i psal, že se na něj těším, protože jsme se dva roky pořádně neviděli. Jsem zvědavý, jestli dělá DJ v kabině tak, jako dělal v Třinci.

Aktuálně bojujete o své reprezentační místo na mistrovství světa v Praze. Jak silná je ta vidina domácího šampionátu?
Šance je vždycky, určitě to ale bude strašně těžké. Je tady spousta skvělých hokejistů a já jsem rád, že tady vůbec můžu být a vidět jak pracují kluci z těch nejlepších soutěží. Tohle mi může jenom do budoucna pomoct. Je to další motivace do další práce, aby to jednou vyšlo. I když to třeba letos nevyjde, tak není nikde napsáno, že by to nemohlo vyjít později. Určitě tomu dám všechno a budu bojovat do poslední chvíle.

V rámci přípravných kempů zamířil národní tým také do Českých Budějovic. Stihl vám Jáchym Kondelík společně s Adamem Kubíkem ukázat nějaká místa ve městě?
Když jsme měli volno, tak jsme stihli spíše s bráchou projít centrum. Já už jsem v Budějovicích párkrát byl. Je to nádherné město, které má spoustu nádherných podniků, a i okolí je nádherné. Do Budějovic se hodně těším, protože to pro mě bude zase něco jiného. Já jsem kluk z malého města a pokaždé jsem vlastně žil ve městě s pár desítkami tisíc obyvatel. Bude to změna a už se tam s přítelkyní těšíme.