08.12.2020, Michal Špírek

Trenér Václav Prospal: Naše výsledky mě ničí!

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Základní část extraligové sezóny je za svou třetinou. Motor se krčí na posledním místě tabulky a Václav Prospal jako hlavní trenér zažívá náročné období. Porážky ho ubíjejí, uvědomuje si, že je třeba najít cestu, jak začít vítězit. V otevřeném rozhovoru pro klubový web se vyjádřil ke svým aktuálním pocitům, dotkl se mimo jiné otázky posilování kádru. Oznámil rovněž, že je definitivní, že po sezóně na lavičce Motoru své působení ukončí.

Osmnáct zápasů, jedenáct bodů, poslední místo v tabulce. Jak to nesete?
Špatně! Porážky mi nikdy nevoněly, nevoní mi teď a vonět mi nebudou nikdy. Způsob, jakým prohráváme, je pro mě něco úplně neakceptovatelného a něco, co nedokážu překousnout. Je to pro mě těžká doba, hlavou se mi honí spousta věcí.

Uměl jste si před sezónou připustit, že byste mohl prožívat něco podobného?
Ne. Věřil jsem tomu, že výsledkově na tom budeme lépe. Herně to není hrozné, není to tak, že by týmy přijely a vystřílely nás ze zimáku. Ale výsledkově je to tristní a ta bilance je zoufalá!

Jaké faktory tedy stojí za tím, že za osmnáct zápasů tým vyhrál jen dvakrát?
Obrovský problém máme s tím odehrát zápas kompletně, celých šedesát minut. Obrovský problém máme s proměňováním šancí. A možná největší potíž je spojena s tím, o čem často mluvím v pozápasových hodnoceních, že ne všichni hráči si zvykli na ten vyšší level. Je krásně vidět, že určití hráči už se adaptovali a jestli se to tak dá nazvat, jsou tahouny týmu, oproti hráčům, kteří si na úroveň extraligy ještě nezvykli a kteří prostě neodvádí to, co jsem od nich čekal.

Když budeme konkrétní, které hráče považujete za ty, kteří už se přizpůsobili extralize?
Zářný příklad je Čenda Pýcha, tomu to trvalo šest sedm zápasů a teď už je z něj ten lídr, kterým být měl. Renda Vydarený. Je to zaprvé profík, zadruhé je to někdo, kdo má herní myšlení, kdo má dobré bruslení a kdo na tomto levelu pořád může hrát. Extraliga není extrémně rychlá soutěž, a Renda se dokáže adaptovat. Dokázal to v první lize, dokazuje to teď. Dalším je Karel Plášil, což je hráč, který do extraligy trochu nakoukl v minulosti a teď se do ní vrací. A z útočníků? I když ztrácí dost kotoučů a některé věci se mi na něm nelíbí, tak pro mě je jeden z nejlepších Martin Novák. Martin Beránek měl výborný start do sezóny. Ale z těch, kteří by to tu měli táhnout? Ne. Nikdo.

Sezónu rozhodně není namístě vzdát. Jaký je váš plán, jak tým nakopnout?
Ten je jasný. Musíš pracovat s tím, co tu máš. Podle toho se s realizačním týmem řídíme a řídit budeme, dokud se neudělají nějaké změny. Ať už v hráčském kádru nebo cokoliv, co se dělává, ale to už jde mimo mě. Ale já za sebe chci změny v hráčském kádru. Potřebujeme přivést nové hráče, čerstvý vítr, kluky, kteří už mají něco za sebou, nebo jsou extraligoví hokejisti. Protože v útoku to prostě absolutně nedáváme. Nechci tímto nikoho srážet, ale to je prostě fakt. V útoku je to tristní! Bez gólů nevyhraješ, a tohle já rozhodně nebudu svádět na gólmany, nebudu to svádět na obránce.

Tým hledá své střelce, úspěšnost zakončení je velmi nízká.
To, že máme bojovnost, nasazení, srdce, to jsou takové atributy do identity, kterou chceme mít. Ale k tomu taky sakra musí být nějaká produktivita, a ta tam schází. Kolik už bylo letos zápasů, kde jsme vedli? A nejsme schopní dát třetí, čtvrtý gól, abychom mohli hrát v klidu a vyhrávat.

Zmínil jste přání posílit. Kolik hráčů je tedy podle vás potřeba, aby se ty vyrovnané zápasy dokázaly lámat v náš prospěch?
Představa je taková, že minimálně dva tři útočníci by měli přijít, aby nám pomohli. Ale to si vyhodnocujeme jak s vedením, tak v trenérském týmu. Dali jsme šanci nejlepším z nejlepších z první ligy. Dlouhodobě zraněné máme dva útočníky Indráka s Holcem. Kvůli absenci Holce se mi rozpadla lajna Christov – Venkrbec – Holec. Indrák v úvodu sezóny tak velký přínos neměl, ale má rovněž zkušenost s extraligou a teď by třeba hrál.

Ale kde posily brát? Nic proti havířovskému Lukáši Bednářovi, ale asi se ukázalo, že tou cestou za okamžitým zlepšením nebude vytahování mladších hráčů z Chance ligy.
To cesta určitě není. U nás se to ostatně jasně projevuje. Přivedli jsme Dana Voženílka jako nejlepšího útočníka první ligy. Ještě se s extraligou nesrovnal. Přivedli jsme Víťu Jonáka, který ovšem měl ve Vsetíně úplně jinou roli, než má u nás. U něj nemůžu říct, že by pro mě byl obrovským zklamáním, i když samozřejmě bych od něho chtěl více. Navíc je teď se třemi góly mezi našimi nejlepšími střelci (hořce se pousměje). A to nechodí na přesilovky a do ofenzivních situací, je to pro mě hráč spíš na černou práci. Přivedli jsme gólmana, který měl být našim absolutně nejlepším hráčem. Nemůžu říct, že by se ti kluci nesnažili, ale čekal jsem od nich víc. Jak říkal náš manažer, doba hájení skončila. Je důležité teď ukázat, že nám jako organizaci není jedno, kam ta sezóna vede. My prostě potřebujeme přivést nové hráče. A od těch potřebujeme, aby nám zvedli ten stav, který tu máme. Teď přišel Martin Adamský, což je kluk, který má odehráno iks extraligových let ve špičkové organizaci, kde s nimi zažil ty největší úspěchy. Chci, aby útočníkům pomohl, třeba těmi zkušenostmi, tím, co prožil.

Takže do týmu potřebujeme hráče, kteří přinesou okamžitou kvalitu. To ovšem znamená, že nebudou patřit k nejlevnějším. Jste v otázce pořízení takových posil zajedno s vedením?
Já bych byl rád, aby se to tu protrejdovalo. Když ohodnotíme osmnáct zápasů, tak to, co tu máme, prostě nefunguje. Chybí nám góly. Zápasy prohráváme těsně. Sakra, jak já bych na ten led sám vletěl a ten gól tam dorval. Ale je to na hráčích, vyrovnat, otočit v posledních pěti minutách, dokázat to, co se nám dařilo loni.

Tak jste mi nahrál na otázku, kterou myslím bez jakékoliv nadsázky. Kdybyste se aktuálně netrápil se zraněním kolena, neuvažoval byste reálně o možnosti nastoupit?
Já už ne! Hokej mě baví, miluju ho, je to moje životní láska, kromě rodiny a zdraví je to pro mě to nejcennější. Hokej je celý můj život, dal mi všechno, co mám. Ale současný stav mě deptá. Vůči fanouškům, partnerům, našim sponzorům, vůči tomu, na co se tu sedm let čekalo. Mě ty výsledky prostě ničí!

Neberete tohle jako osobní chybu, že jste věřil prvoligovému kádru, že se prosadí o úroveň výše?
Já to beru jako ponaučení. Osobní chyba? Kluky jsem si vybral, v první lize prokazovali abnormální výkonnost a nikdo neměl křišťálovou kouli, jestli uděláme další krok. Zatím ho nedáváme. Udělal jsem rozhodnutí podpořené vedením, že dáme šanci klukům, kteří si to vybojovali. Pár jsme jich prostřídali, přivedli nového gólmana. Rozhodli jsme se jim dát šanci, že po pár zápasech uvidíme, jak si stojíme. Nikdo nepředpokládal to, že na tom budeme takto. Ale já pořád věřím, i když teď mluvím o tom, že od určitých hráčů to zatím není dostatečné, že tu máme poskládaný tým na první desítku!

Není na škodu, že jste tento tým, který se od loňského liší minimálně, do této doby neviděl v žádné krizové situaci? Byl zvyklý vyhrávat, vezl se na vlně. Play-off ho mohlo prověřit více a vám něco napovědět.
Přesně tak. Neřekl bych, že to hraje tak zásadní roli, ale pomohlo by to. V těžkých krizových momentech totiž poznáš charakter. Šli bychom na rozjetou Třebíč, která hrála v laufu a co my víme, co se mohlo stát, kdybychom třeba prohráli jeden z úvodních zápasů, jak by to s týmem zamávalo. To, že jsme neviděli hráče v důležitých zápasech, je pravda. Dodám ale, že nevěřím, že by se loni našel v první lize soupeř, který by nás dokázal v sérii čtyřikrát porazit. Ale že jsme neměli možnost vidět hráče v nejtěžších zápasech sezóny, je pravda.

Ten způsob, kterým zápasy tým prohrává, musí mít na psychiku extrémní dopad.
Nemá cenu se vracet k tomu, co bylo v létě. Kolikrát byla naše příprava narušena, přerušena. To nejsou výmluvy, to je totiž holý fakt. Tady jde o to, že prohráváme zápasy naší nemohoucností, individuálními chybami, nedisciplinovaností. Prohráváme zápasy, ve kterých máme daleko více šancí než soupeř. Kromě domácích zápasů s Hradcem, Plzní a Spartou, ve kterých byl soupeř jasně lepší a vyhrál o parník, tak v dalších zápasech platíme daň za chyby jako nezkušený mančaft, jako mančaft, který se v extralize neetabloval dostatečně rychle. A ta daň je krutá. Výsledkově je to zdrcující!

Nedaří se koncovky zápasů, za třetí třetiny má tým skóre 7:25. Co za tím je?
Bojíme se hrát! Hrajeme na to, abychom neprohráli, a ne, abychom vyhráli. A to je obrovský rozdíl. Jestliže budeme koncentrovat na výsledek místo na proces, tak budeme prohrávat dál.

A není tohle právě otázka hlavy, psychického rozpoložení? Vždyť loni tým naopak třetí třetiny zvládal výborně, otáčel v nich zápasy.
Jsme v profesionálním sportu, nebavíme se o mládeži! Kluci jsou ohodnoceni vzhledem k tomu, jak mentálně silní by měli být. Není to otázka systému, je to o individuálním přínosu, co který hráč dokáže přinést, aby jeho tým prosperoval, aby dokázal uhrát zápas ve třetí třetině. Jestli se někdo cítí pod tlakem v soutěži, kde se nepadá? Tak to nevím, co by dělal, promiňte mi to srovnání, kdyby ho nedej bože někdo poslal do mototechny, kam by přijel někdo, komu by se nelíbilo, jak mu vyměnil pneumatiky. Z čeho máme strach v soutěži, kde se nepadá? Z čeho?

To nevím. Ale rozhodně je na vás vidět, jak vás průběh sezóny žere.
Trápí mě ty tristní výsledky. Trápí mě individuální chyby. Nemůžu říct, že bych nebyl spokojen s tím, jak kluci pracujou, nic neflákají. Ale chyby, disciplína a vyloučení, to nás ničí. S prohrami pak padá sebevědomí týmu. Podporovat a cukrovat můžeš do určité doby, ale ty potřebuješ, aby tě někdo našel na půli cesty. Někdo z hráčů v kabině taky musí bouchnout do stolu a říct: „Ku***, tak dost! Je třeba to uhrát! I kdybychom tam měli padat po držce!“ Ale my opakujeme jedny a ty samé chyby!

A je v kabině takový hráč, který by takhle bouchnul do stolu?
(dlouze přemýšlí) Já nevěřím tomu, že by ti kluci nechtěli vyhrát. Nevěřím. Máme charakterově zdravé hráče. Až moc hodné.

Změním téma. Blíží se mistrovství světa dvacítek, v kempu jsou i čtyři odchovanci budějovického hokeje. Věříte jim, že se dostanou do konečné nominace?
To není otázka na mě, já s nimi každý den nepracuji, Karel Mlejnek je vybral do širší nominace a bude záležet na nich. Můžu hodnotit Martina Beránka, a za mě by měl být určitě jedním z těch, co budou vybráni. Hraje pravidelně extraligu s ice-timem přes 15 minut na zápas a prokazuje kvalitu, aby na turnaji něco ukázal.

Ptám se i v návaznosti na to, jestli tedy v Motoru nenastane v této sezóně doba k většímu ohrávání mládeže, aby se třeba podařilo najít někoho pro příští sezónu.
Je to otázka, která je na stole. Beránek se k nám vrátí. Matěj Toman měl velmi slušný tréninkový kemp a upřímně řeknu, že tu měl zůstat. Nezůstal, protože jsme nenašli uplatnění pro jiné hráče s kontraktem. Novák s Kubíčkem tu nejsou z jednoho prostého důvodu. Oba vyjádřili přání se vrátit po dvacítkách do Kanady. A já nemůžu před sezónou místo nich vyndat hráče, kteří tu vybojovali postup, když nejsem přesvědčen, zda by tito dva byli lepší než naši hráči. Protože v kempu to neprokázali. Kdybychom měli jistotu, že tu zůstanou po celou sezónu, tak určitě, pojďme jim dát šanci, jsou to přece hráči z naší organizace. Výjimku jsme udělali u brankáře Patery, který má podepsáno do NHL a zmizí za moře, protože si myslím, že je na tom herně velmi dobře. Což tady prokazuje. U těch mladších si tak jistý nejsem.

V kádru máte tak trochu skrytého obránce Svacha, který s týmem trénuje. Nebojíte se, že takto mladý hráč bez herní praxe svým způsobem zakrní?
No a co mám dělat? Mám otevřít soutěže, juniorskou ligu, druhou ligu? Ty soutěže nefungují! Venca je tu s námi jako junior, kterého jsme si vybrali, že s námi půjde do tréninkového procesu. Je to poctivý, pracovitý hráč, ale potřebujeme mu najít místo. Do extraligové sestavy se u nás kromě jednoho zápasu nedostal.

Jak to vypadá s ohledem na další extraligový ročník s vámi?
Nahlásil jsem, že po sezóně končím, ať už to dopadne, jak to dopadne. Já už prostě bez rodiny být nechci. Pro mě je tento rok už extra.

To, že na lavičce po sezóně skončíte, je definitivní věc?
Definitivní! Ví to vedení, ví to hráči, nebudu se schovávat a říkat, že ještě nevím. Já už se rozhodl a ulevilo se mi. Ten důvod je rodinné hledisko. O ničem jiném to není. Tady jsem se naučil hrát hokej, hrál tu během dvou stávek v NHL a ta prvoligová sezóna je paradoxně k nižší úrovni soutěže jednou z nejkrásnějších vzpomínek, co jsem jako hráč prožil, korunovaná postupem a titulem mistra světa. Pro mě je i důležité, aby kluci věděli, že končím, je důležité, aby to věděl manažer. Mám rodinu, čtyři děti, které nevidím, nechci být otec a manžel na dálku. Počítal jsem původně s dvěma lety, že zvládneme postoupit hned v první sezóně a když by byl zájem, vyzkoušel bych si trénování v extralize. Trvalo nám to o jeden rok navíc, a já dostal zelenou od manželky, která mě neskutečně podporuje, abych ještě mohl zůstat. Rodina tu se mnou není a prostě mi chybí. A já chybím jim. Tak to je.

Poslední otázka. Co byste chtěl vzkázat fanouškům?
(přemýšlí) Že začneme vyhrávat. Je to proces, který je složitý, sám jsem nečekal, že to bude výsledkově takhle tristní. Chápu jejich frustraci, ta je oboustranná, protože vím, jak moc to trápí kluky. Dělají maximum, ale svým způsobem přicházíme na to, že někteří hráči jsou limitovaní, a přes ten limit se nedostanou. Musíme tak najít jiné hráče. Je to sezóna, kdy díky rozhodnutí o nesestupu máme možnost poznat, zda na to kluci mají, nebo ne. A poznáváme to. Je nutností to oživit, je nutností přivést nové hráče, je nutností tým začít přebudovávat. Snažíme se o to, činíme s vedením kroky. Je důležité, aby veřejnost věděla, že nám to není jedno. Není nám to jedno! Nikdo z nás nechce prohrávat. Já osobně neumím prohrávat ani v kuželkách a v Člověče, nezlob se!, a tady v extralize mě to štve několikanásobně, vždyť jsme všem na očích. Nemáme se kam schovat, lidi, sponzoři na to čekali sedm let. Naprosto upřímně, vždyť my měli být na šesti vítězstvích! A ten pohled na tým by byl třeba úplně jiný. Ale ty zápasy jsme naprosto hloupě ztratili. Třeba bych na tým měl jiný pohled než teď, když se bavíme po další hloupé porážce.