20.02.2026, Tomáš Kučera

RETRO zápas: Ve svetrech na počest mistrů!

ČESKÉ BUDĚJOVICE - V letošní sezoně uplyne přesně 75 let od zisku jediného mistrovského titulu v historii klubu. Bylo to tehdy v roce 1951 vůbec poprvé, kdy hokejový titul slavil mimopražský celek - po Slavii, ČSS, Spartě, LTC, I. ČLTK a ATK Praha se zlaté medaile pro nejlepší hokejový tým stěhovaly do Českých Budějovic. Tenhle přelomový okamžik je nutné si připomínat, a to přesně se stane 25. února v duelu s Litvínovem. Vstupenky na tohle výjimečné utkání můžete už teď zakoupit ZDE. Před zápasem bude k věčné slávě vytažena ke stropu plachta mistrů a následně hráči Motoru nastoupí do první třetiny v replikách svetrů, které v mistrovské sezoně nosili jejich předchůdci! Další dvě třetiny odehrají v dresech stejného designu a obě tyhle sady pak budou moci získat fanoušci v aukci. Ve fanshopu pak bude možné zakoupit i speciální šálu k výročí titulu. Pojďme si teď připomenout, jak se před 75 lety Českobudějovičtí dostali až na vrchol.

Vězení místo hokeje
Sezona 1950–51 byla v mnohém unikátní. Po té předchozí byl totiž ve zinscenovaném komunistickém procesu vsazen do vězení téměř celý reprezentační tým, kterému režim zakázal obhajobu titulu mistrů světa na MS v Londýně. Vězení postihlo i českobudějovické hokejisty – brankáře Zlatka Červeného, obránce Antonína Španingera a útočníka Jiřího Macelise. To byly citelné ztráty, ale ještě horší zasáhly LTC Praha (přejmenované na ZSJ OD Praha), to přišlo o nejlepší české hokejisty Modrého, Konopáska, Roziňáka či Hainého. Do Sparty, která v té sezoně jedinkrát v historii nehrála nejvyšší soutěž, odešel nakonec i ten vůbec nejlepší tehdejší hokejista – Vladimír Zábrodský. Silné zůstaly moravské celky, jejich reprezentanti měli štěstí, protože se nezúčastnili akce, při které byla většina hráčů pozatýkána. O titul tak usilovaly Vítkovice, brněnské Královo Pole i vojenské ATK Praha s nejlepšími československými vojáky-hokejisty.

Jihočeši v čele, brankář v armádě
České Budějovice začaly sezonu velmi dobře. Porazily Vítkovice, vyhrály v Olomouci s Prostějovem, pak sice klopýtly nečekaně doma s Pardubicemi, ale následovaly výhry s Královým Polem a ATK. Sezona probíhala nadmíru dobře, ve vyrovnané osmičlenné lize se Jihočeši stále drželi na předních příčkách, a to až do konce ledna. Tehdy opět zasáhla komunistická moc. Českobudějovický brankář Karel Kroupa, který chytal v životní formě a měl pozvánku do reprezentace, byl jako záložák odvelen ke službě do armády, protože po komunistických čistkách byl v armádním sboru velký podstav. Vzhledem k tomu, že Červený byl ve vězení, rázem neměli Jihočeši brankáře, jen dva osmnáctileté mladíky zcela bez zkušeností – Jiřího Koloucha a Jana Vodičku.

Vyhráli titul a šli domů večeřet
Šanci v lize dostal tehdy naprosto neostřílený pozdější reprezentant a pětinásobný mistr naší země Jiří Kolouch. Ale měl to těžké. Nezkušený mladík dostal 7 gólů od ATK, 3 od Králova Pole a 6 od OD (LTC) Praha. Z těchto tří zápasů získali Jihočeši jediný bod a titul se zdál ztracený. Jenže podivné výsledky ostatních týmů, kdy zachraňující se Prostějov třeba zničil o titul hrající Královo Pole 10:1 a Vítkovice 7:3, daly Jihočechům ještě jednu šanci. Všechny zápasy ligy už byly dohrané, 6. března zbývala dohrávka Budějovice – Bratislava. Pokud by domácí vyhráli, měli by titul. Bratislava ještě mohla skončit třetí. Po první třetině domácí prohrávali 0:1, po dvou třetinách byl stav 2:2. Ale ta poslední rozhodla. Po brankách Františka Mizery (2), Jana Lidrala, Čeňka Píchy a jedné vlastní bratislavského Fábryho vyhráli Jihočeši 5:3 a stali se mistry Československa! Fenomenální, obrovský úspěch chlapců, kteří do jednoho začínali na rybnících a řekách! Pohledem doby ale nic extra. Utkání bylo sehráno v rámci „Turnaje o pohár míru“, který se ale jinak nevydařil, a tak se i kvůli tomu žádná velká sláva nekonala. Po zápase nikdo nepořídil fotku šampionů, hráči nedostali žádný pohár, zakřičeli si před 5000 diváky jako po každém jiném vítězství a rozjeli se domů na večeři.

Pícha, Mizera a spol. přepsali historii
Ale skvělý výkon docenila historie později. Famózní byl v ročníku Čeněk Pícha, který ve 14 duelech vstřelil neskutečných 24 branek a byl nejlepším střelcem ligy. Pouze v předposledním kole nedal gól, jinak se trefil v každém zápase. Jeho dvorním nahrávačem a neoficiálním trenérem byl další mistr světa z roku 1949 František Mizera, střelec 7 gólů. V útoku je doplňoval ještě třináctigólový Vintíř Němec. Ve druhém útoku se střídali další velmi solidní borci – nejstarší hráč mužstva, třiačtyřicetiletý Leopold Vávra (6 gólů), budoucí reprezentant Karel Bílek (2 góly) a solidní ligoví hráči Václav Kalista (2 góly) a Miroslav Pešek (1 gól).

V obraně hrál prim další mistr světa z roku 1949 František Vacovský (3 góly), kterého doplňovali velezkušení tvrďáci Roman Charypar (1 gól) a Stanislav Pícha, či poctivý Vladislav Mizera. Kometou ročníku byl nováček Jan Lidral (2 góly), který patřil mezi nejlepší obránce celé ligy a brzy to dotáhl do reprezentace. V brance, jak si můžete přečíst výše, chytali Karel Kroupa a po jeho odvelení Jiří Kolouch. Mužstvo vedl místo dlouholeté duše mužstva Václava Pilouška, před sezonou nuceně odeslaného budovat venkov, dosazený funkcionář Jan Kališ, který ale do hokeje nemluvil a působil spíše jako jakýsi vedoucí mužstva. V kádru byli tehdy ještě jedenadvacetiletý mladíček Karel Oberleitner a náhradní brankář Jan Vodička, ale do mistrovských zápasů nezasáhli. Ani po 75 letech na jejich velký úspěch nezapomínáme a jejich jména teď budou navždy vyvěšena i ke střeše stadionu, kde svůj velký úspěch vybojovali.