PŘEDSTAVENÍ: Ladislav Kohn

Rodák z Uherského Hradiště nastoupil poprvé v nejvyšší soutěži ještě ve federální lize v sezóně 1992/93, kdy oblékal dres Kladna. Přesto toto byly až do sezóny 2009/10 jeho jediné starty v naší extralize. Mezitím totiž hokejový cestovatel brázdil led na mnoha místech, jenom ne na české půdě. Draftován byl klubem Calgary Flames. Jenomže šancí v nejvyšší kanadsko-americké soutěži dostával méně než málo, výrazněji se neprosadil ani v Calgary, ani v Torontu. Vše se změnilo až v Anaheimu. Ve dvou sezónách si tam připsal 128 utkání v NHL (9+19). Následně se přes Atlantu dostal Kohn do Detroitu. Red Wings s Kohnem v kádru pak vyhráli v sezóně 2001/02 Stanley Cup, jméno českého útočníka ale na poháru vyryté nenajdete – v sezóně neodehrál potřebný počet zápasů. Prsten pro vítěze ale útočník doma má. Kohn pak ještě v další sezóně zkoušel své štěstí v Calgary, ale následně se vrátil do Evropy, do finského Blues Espoo. Následovaly dva roky v Rusku a konečně návrat domů. S Třincem dosáhl obrovského úspěchu a Kohn se stal mistrem české extraligy. V minulé sezóně se však útočník musel s Oceláři nečekaně rozloučit, ročník dohrál ve Švýcarsku. Kohn reprezentoval český výběr i na mistrovství světa v roce 2008.

Statistiky Ladislava Kohna za celou kariéru

---

ROZHOVOR S LADISLAVEM KOHNEM

Jak probíhalo jednání o vašem angažmá v HC MOUNTFIELD?
V kontaktu jsme byli už od léta. Stále nebylo nic rozhodnutého, chvíli to vypadalo tak, chvíli tak. Největší změna nastala, když měl Mountfield hodně zraněných hráčů a kluci z NHL ještě nebyli připraveni hrát. Potom jsme se dohodli. Kvůli výluce se to čekání trochu protáhlo, ale jsem rád, že to nakonec vyšlo, i když naskočit do rozjetého vlaku není nic jednoduchého.

Jak dlouho jste byl v zámoří ještě ochotný čekat na nabídku některého týmu?
Měl jsem ještě nabídku z Karlových Varů, tak bych možná skončil tam. Jinak jak začala výluka, tak jsem si to doma týden po týdnu prodlužoval. Ještě chvíli bych to vydržel, ale už jsem přeci jenom pět měsíců trénoval a bylo to dlouhé, už se člověk ptal, jestli vůbec trénuje kvůli něčemu.

Probleskla vám hlavou myšlenka na ukončení kariéry?
Po sezoně jsem si dal měsíc pauzu, říkal jsem si, odpočinu si, uvidím, jaké to je, být doma celý den…

A jaké to tedy bylo?
No měsíc jsem vydržel a šel jsem zase trénovat (smích). Začal jsem s tréninkem, nechal jsem to na tom, jak se budu cítit, jestli opravdu budu mít chuť absolvovat celou letní přípravu. Chuť jsem měl, bavilo mě to pořád. Takže jsem si řekl, že jestli bude zájem, určitě budu chtít ještě rok hrát hokej.

Václav Prospal zatím odkládá starty v zápasech s tím, že nemá natrénováno. Vy jste čas na rozkoukání nepotřeboval, znamená to, že jste v USA trénoval kvalitně?
Na ledě jsem trénoval s klukama z NHL, z Anaheimu, s kamarády, co tam bydlí a všichni hrajou v NHL. Bylo to díky kontaktům, které tam mám od doby mého působení. Tréninky mi pomohly k tomu, že jsem po příletu do Čech mohl rovnou naskočit do zápasu. I když zápasové tempo samozřejmě natrénovat nejde, to je něco jiného.

Vaše manželka je Američanka, to se při každém působení vždy musíte oddělit od rodiny, jako je tomu teď?
No to ne, poslední tři roky tu byla rodina se mnou, manželka pracovala na mezinárodní škole v Ostravě, malej tam chodil do školy, malá do školky. Takže si to tu vyzkoušeli. Manželka se mnou byla ale i ve Finsku, pár měsíců i v Rusku. V Budějovicích se mnou nyní nebudou, změnu pro rodinu určitě nechystám, zůstanou v USA, snad až bude nějaká pauza, tak by přijeli třeba na Vánoce, na dva týdny.

A jak byste řešil, kdyby vám klub například nabídl víceletou smlouvu?
No, to bych se asi musel zeptat napřed doma (smích). Když je hokejista starší, tak jde rok od roku. Uvidíme, jak se bude dařit, jak na tom budu se zdravím.

Naposledy jste působil v extralize v Třinci. Po zisku titulu se s vámi ale hned v průběhu další sezóny po špatných výsledcích týmu rozloučil. Jak na tento fakt vzpomínáte?
Bylo to nečekané, ale vědělo se, že přijdou změny, možná jsme je čekali už dříve, než po Novým roce. Bylo to pro mě trochu překvapení, ale s lidmi jsem tam vycházel výborně, prostě to tak chodí, volba padla na mě, mužstvo potřebovalo impulz. Někdy to odnese trenér, někdy nějaký hráč. Za nic se neschovávám, nešlo to mančaftu, nešlo to ani mně. Zklamaný jsem byl, ale život šel dál.

Jaký je ten hlavní důvod, proč jste se rozhodl k návratu do extraligy, jakou máte v Budějovicích motivaci?
Největší motivací je určitě hrát. Tady je skvělé zázemí, hráči a já se na to jenom těšil.

Nevím, jestli jste to zaregistroval, ale stal jste se nejstarším členem kádru. Už se vám to v kariéře někdy stalo?
Ne, to je poprvé (úsměv). S Frantou Ptáčkem, se kterým jsme spolu hrávali ještě v juniorech, v nároďácích, jsme se chvíli hádali, kdo je starší.

Jak to vzal, že jste to vy?
Byl rád (smích), kupodivu byl rád. Takže jsem to žezlo přebral. Vlastně nevím, co Venca Prospal, vím, že je stejný ročník, ale nevím kdy přesně se narodil, takže ještě tam mám jedno želízko. (Prospal je skutečně o pár dní starší - pozn. autora)

Není to tak trochu zvláštní postavení? Přišel jste jako poslední, ale jako od nejzkušenějšího hráče se od vás asi nečeká, že budete sedět v koutku...
Tak toho jsem se nikdy nebál, vzít si slovo. Když je potřeba něco říct, tak to řeknu. A pokud je to nějaký objektivní postřeh, tak si myslím, že je úplně jedno, jak dlouho je hráč v týmu nebo odkud je. Chvíli se samozřejmě člověk musí rozkoukat, ale jinak se s klukama znám, myslím, že s tím nebude problém.

Zatím jste stihl odehrát tři zápasy. Jak je hodnotíte?
První zápas byl hodně náročný, byl hned po příletu a po jednom tréninku. Druhý den jsem si toho ani moc ze zápasu nepamatoval, ještě jsem spal (úsměv). Ve Zlíně už to bylo lepší a proti Varům, hlavně první dvě třetiny, kdy mi šly nohy, už jsem byl spokojený. Ve třetí třetině už mi trochu docházely síly, není nás tu teď přeci jenom moc a hrálo se na tři lajny. Ještě aby mi tam spadnul nějaký gól, vyhrávali jsme a budu maximálně spokojený.

A ostatní dojmy z Českých Budějovic?
Město je krásné! Prostředí, hala, zázemí, všechno skvělé. S Třincem jsme sem jezdili vždy o den dřív a město si prošli.

A zašli do Masných krámů?
No, to taky byla jedna z destinací (smích).

Vy jste takovým neoficiálním držitelem Stanley Cupu, či jak to nazvat. Můžete zavzpomínat, jak to tehdy bylo?
To je velice jednoduché, podle pravidel musí hráč odehrát finále, nebo určitý počet zápasů. Já jsem tenkrát nechtěl hrát na farmě, takže jsem se na část ročníku vrátil zpátky do Evropy. Když skončila sezóna tam, vrátil jsem se do Detroitu a odehrál pár zápasů. Do play-off jsem sice moc nezasáhl, ale jenom to, být u toho, být součásti takového mužstva, to byla pecka. S klukama (Šlégr, Fischer, Hašek -pozn. autora) jsme si to pak v létě moc užili, na takový zážitek se nedá zapomenout.

V kariéře jste slavil hodně úspěchů. Čeho si považujete nejvíc?
Jsem samozřejmě rád, co se mi v kariéře podařilo, NHL, Stanley Cup, mistrovsví světa, zisk titulu. Zahrát si KHL, po Evropě. Byla to paráda, ale doufám, že tady ta jízda ještě nekončí, ještě bych byl pro, si ji trochu prodloužit. Budu se snažit si to co nejvíc užít.

Váš příchod na jih Čech, alespoň mně se to tak zdálo, se udál tak nějak v tichosti, ve stínu posil z NHL. Nemyslíte si, že nebýt výluky, tak by to bylo asi s větší slávou?
No to nevím (smích). To je to poslední, co bych potřeboval, už jsem si toho za kariéru užil dost, tohle vůbec neřeším. Jediná změna by byla asi ta, že bez výluky by se přestup uskutečnil dříve. Nějaké fanfáry, po tom netoužím a ani jsem to nečekal. Jsem rád, že můžu být v kolektivu, kvalitním mančaftu a zahrát si dobrý hokej.