30.08.2010, Miroslav Mayer

Všem hráčům jsme vykali, usmívá se Michal Švihálek

Č. B u d ě j o v i c e - V přípravných zápasech HC MOUNTFIELD se na ledě objevila již řada mladých, nadějných hráčů, kteří mohou v budoucnu hrát důležitou roli. Jedním z nich je i jindřichohradecký rodák Michal Švihálek. Tento, teprve sedmnáctiletý mladík, má před sebou skvělou budoucnost. V letošní sezoně by měl být oporou juniorského celku, rád by si zahrál i extraligu dospělých a vrcholem sezóny by mělo být mistrovství světa osmnáctiletých.

Říkal jsem si, že proti Písku bychom mohli hrát, říká Michal Švihálek

Michal Švihálek přišel do Českých Budějovic z Jindřichova Hradce a již zde působí pátým rokem. V minulé sezoně byl oporou staršího dorostu, kde se držel na čelních místech v produktivitě soutěže. Trenér Kolda si ho loni vytáhl i do juniorského týmu, kde nakonec sehrál deset zápasů, ve kterých získal osm bodů (4+4). To vše dokázal ještě v šestnácti letech. Dnes se tento sedmnáctiletý mladík připravuje na další sezónu v českobudějovickém dresu.

Suchou letní přípravu jste absolvoval s juniorkou, ale na led jste šel s muži. Kdy jste se dozvěděl, že se máte hlásit v kabině extraligového mužstva?
Ke konci minulé sezony, když byla zveřejněna soupiska na další sezónu, tak jsme se dozvěděli, že (ještě Sedlák a Rousek) bychom tam měli jít. Říkali jsme si, že by to bylo dobré. Pak se to nějak neřešilo a už jsme mysleli, že půjdeme s juniorkou. Když jsme přišli před přípravou na zimák, tak nám pan Kolda řekl, že nastoupíme do přípravy s muži a pak se uvidí, co bude dál.

Tak jste se poprvé ocitli v kabině extraligového mužstva mužů. Jak jste se tam při vstupu cítili?
Nebylo to jednoduché tam přijít. Chvíli jsme stáli a pak jsme si sedli vedle mladších hráčů. Trenér řekl sestavu, jak půjdeme na led a šli jsme.

Většinu hráčů jste znali pouze odvidění a určitě jste jim vykali. Kdy došlo k uvolnění atmosféry mezi „starými“ a vámi?
Myslím, že první dva dny jsme všem vykali. Pak za námi přišel Franta Ptáček a řekl nám, že máme všem klukům tykat. Trenérům samozřejmě vykáme, ale i masérům, že nebude vadit, když jim budeme tykat. Jedinému, kterému jsme si nedovolili tykat byl pan Turek.

Hned v prvním přípravném zápase v Písku jste se objevil na ledě spolu s Lukášem Sedlákem. Čekali jste, že si zahrajete i přípravný zápas?
Nečekali jsme to, ale bavili jsme se, že zrovna proti Písku by jsme teoreticky mohli nastoupit. Je to prvoligový tým a že by nás trenéři mohli zkusit postavit do zápasu.

Byl to váš vůbec první zápas v dospělém hokeji. Jaké jste měl po utkání pocity?
Ze zápasu jsem měl dobrý pocit, myslím, že jsme to odehráli slušně. Byla to pro nás dobrá zkušenost. Lukáš (Sedlák) dal gól a já jsem měl asistenci. Myslím si, že jsme nějak nepropadali. Udělali jsme pár chyb, ale nějaká tragédie to nebyla.

Nakonec nezůstalo jen u jednoho zápasu, ale máte na svém kontě dokonce tři odehrané duely. Nastoupili jste ještě v Plzni a doma proti Kladnu.
V Plzni to bylo takové zvláštní, tam jsme si na puk moc nesáhli. Náš útok dostal dva góly a hráli jsme jen dvě třetiny, protože další den jsme odjížděli na turnaj s reprezentací a pan Výborný nám řekl, že by nechtěl abychom se zranili.

Při sledování přípravných zápasů jsem si všiml, že hráč s košíkem na helmě se stává pro soupeřovi hráče terčem důrazných a někdy i zbytečně tvrdých zákroků.
To už se děje i v juniorce. Hráči, kteří mají jen plexi to nemají rádi. Je to i pro ně nebezpečné. Když hráči vidí, že je tam někdo mladý, tak jdou po nás víc. Třeba teď na turnaji s juniorkou tam přijel Davos a ti byli schopni nás tam v pěti pomalu zabít, když nás viděli na ledě s mřížkou.

Jak hodnotil vaši hru trenér Výborný?
Většinou nás pochválil, že to bylo dobré a řekl, že bychom měli dostat šanci i v sezóně.

Jste připraven na to, že se od vás bude čekat, že v letošní sezoně budete tahounem juniorského týmu?
Přemýšlel jsem nad tím. Říkal jsem si, že v týmu jsou i kluci o tři roky starší než já a že by to měli táhnout oni. V tomhle věku se to už dost srovnává, a tak uvidíme, jak to bude. Myslím si, že my, jako reprezentanti bychom to už měli táhnout i v tomto věku. Myslím si, že jsem na to připravený.

Finové jsou můj oblíbený soupeř, směje se mladý útočník

Jako nadějný hokejista neušel samozřejmě pozornosti trenérů při sestavování reprezentačních výběrů. Absolvoval akce šestnáctiletých a v minulé sezoně i sedmnáctiletých národních týmů. Za loňský rok měl na svém kontě nejvíce startů i bodů ze všech českobudějovických hráčů a v rámci „ČR 17“ získal nejvíce bodů ze všech borců výběru. Letos skvěle začal reprezentační sezonu na turnaji v Břeclavi. Chtěl by se ukázat na mistrovství světa osmnáctek a na konci sezóny by rád viděl své jméno mezi draftovanými hráči do NHL.

Za minulou sezonu jste byl nejúspěšnějším reprezentantem ze všech českobudějovických hráčů. Věděl jste o tom?
Nevěděl jsem to a přečetl jsem si to až po sezoně. Bylo to příjemné.

Můžete posoudit, jaký je rozdíl mezi reprezentacemi do sedmnácti a osmnácti let?
V osmnáctce se všechny týmy hodně zvednou. Hlavně Amerika nebo Švédi. Loni jsme s nimi byli schopni v klidu hrát. Letos jsme s nimi také byli schopni hrát, ale ke konci turnaje už nám scházely síly. Oni byli schopni klidně hrát dál. Nevím, jestli je to tím, že jsou zvyklí z jejich soutěží, kde hrají více zápasů. Jsou na tom úplně jinak fyzicky než my. Pokud se zvedneme s fyzičkou, tak s nimi můžete klidně soupeřit.

Velkým překvapením byl příznivý vývoj přátelského zápasu s Kanadou, který jste prohráli až v prodloužení. Přitom soupeř měl k dispozici nejsilnější možný výběr hráčů.
Celý zápas jsme vedli o gól a byli jsme i lepším týmem. Soupeře jsme přehrávali. Mohlo to být i tím, že oni měli ještě problémy s adaptací. Nakonec čtyři minuty před koncem vyrovnali a v prodloužení jsme inkasovali po naší chybě. Byla to škoda. Takové zápasy by se neměly prohrávat.

Druhý vzájemný zápas vyzněl už jednoznačně pro Kanadu, která nakonec vyhrála 6:1. V čem byl rozdíl mezi těmito dvěma duely?
Právě v té fyzičce. Oni dokázali bruslit a my jsme už byli unavení. Nedokázali jsme s nimi hrát a po první třetině to bylo 0:3. A bylo po zápase.

Turnaj v Břeclavi byl svoji kvalitou možná výše než mistrovství světa. Nakonec jste získali bronzové medaile. Jaký zápas považujete za nejpovedenější pro tým a jaký pro vás osobně?
Pro tým to bylo semifinále s Ruskem. Věděli jsme, že musíme vyhrát, abychom se probojovali dál a nehráli jen o páté místo. Můj nejlepší zápas byl proti Finům. Tam jsem dal dva góly a nahrávku a vyhráli jsme 4:2. Mně se proti Finům vždycky hraje dobře. Za sedm zápasů jsem jim dal osm gólů.

Co vás ještě na turnaji v Břeclavi příjemně překvapilo?
Po zápase s Ruskem přišel za námi do kabiny trenér Lener a pochválil nás za výkon. Pak přišel pan Přerost, trenér dvacítky, náš bývalý kouč. Řekl, že je rád, že jsme postoupili. To bylo příjemné, když přišel a pochválil nás.

Jak by, podle vás, měla vypadat ideální sezóna 2010/2011 z osobního hlediska?
Určitě bych se rád ještě podíval do prvního mužstva a zahrál si extraligu. Rád bych se udržel v reprezentaci a zahrál si i na mistrovství světa osmnáctek. My jsme silný ročník a máme na to, abychom tam udělali medaili. Bylo by to dobré i z hlediska draftu, kdybychom přivezli medaili.