Jak jste dospěl k rozhodnutí o ukončení profesionální hráčské kariéry?
Měl jsem takový divný pocit už po letní přípravě. Vždycky jsem se hrozně těšil na led, ale letos to bylo takové jiné. Ty dva týdny, které jsme byli na ledě, jsem zkoušel tenhle pocit zlomit, ale prostě nastala ta chvíle, kdy jsem pochopil, že je to všechno, co jsem hokeji mohl dát. Cítil jsem, že se do hokeje musím moc nutit, neměl jsem ze hry radost. Ty radostné pocity ze hry vyšuměly. To byl důvod, proč jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl.

Tenhle pocit u vás vyvstal opravdu až po nástupu na led po letní přestávce? Loni jste takové pocity neměl?
Samozřejmě jsem měl v sezoně mnohokrát chvíli, kdy jsem si říkal, že bych se na to nejraději vybodl, ale vždycky jsem zároveň cítil chuť a odhodlání tenhle pocit zlomit. Teď už jsem ho najít nedokázal. Nemohl jsem dát hokeji maximum a mít z něj radost, proto jsem se rozhodl přenechat místo mladším.

S rodinou jste tenhle krok konzultoval, nebo jste jim ho jen oznámil?
Manželce jsem řekl ve středu ráno, že jdu na trénink a po něm to ukončím. Ona mi moc nevěřila, ale když jsem přišel domů a řekl, že to mám za sebou, tak na mě koukala a říkala, jestli to myslím vážně a jestli jsem si to přeci jen nerozmyslel. Kluk z toho byl hodně překvapený. Od chvíle, co se narodil, tak mě znal jen jako hokejistu, pro něj to bylo hodně zvláštní.

Zástupci klubu vás k pokračování přemlouvat nezkoušeli?
Já jsem je k tomu ani nepustil. Vysvětlil jsem jim svoje důvody, oni je pochopili a přijali je. Můj krok nebyl nejistý, byl jsem rozhodnutý skončit. Hodně emotivní to pro mě bylo, když jsem konec kariéry oznamoval klukům v kabině. Ale i tohle jsem zvládl.

Myslíte, že výstroj už na sebe skutečně nikdy neoblečete?
Myslím si, že ne. Ani nějaké exhibice by mě nelákaly. Když už bych měl jít si zahrát na led, tak spíše jako hráč, než jako brankář.

Tým opouštíte s klidným svědomím? Vidíte v Jakubu Kovářovi svého nástupce?
Určitě. To mi také to rozhodování ulehčilo. Kuba odchytal výborné zápasy, nasbíral už nějaké zkušenosti. Myslím si, že je psychicky nesmírně silný. K tomu přišel z juniorky Šimon Hrubec. Nejsem si jistý, jaké bude mít vedení další plány, ale Šimon je rozhodně schopný zaskočit. Má velkou budoucnost. Po téhle stránce nemám obavy.

Jakub Kovář vás nepřemlouval, abyste ještě sezonu vydržel a pokryl mu záda? Něco podobného jste prožil vy, kdy vám na začátku devadesátých let kryl záda podstatně zkušenější Ladislav Gula...
Kuba to opravdu nezkoušel. Když jsem mu to svoje rozhodnutí oznámil, tak mu padla brada a nebyl ze sebe schopný dostat slovo. (směje se) Pro něj to byl šok, asi jako pro všechny kolem, kterým jsem to řekl.

Už víte, co budete dělat s volným časem?
Asi mi pár dní potrvá, než ten humbuk kolem mě utichne a než se s tím já sám sžiju. Počítám s pár dny naprostého volna a pak teprve začnu přemýšlet, co budu dělat dál, aby mě něco nutilo vylézt z baráku.