26.05.2010, Petr Novotný

Petr Gřegořek v šampionát nedoufal a má zlato na krku

Č. B u d ě j o v i c e - Léta patří k elitním bekům HC MOUNTFIELD a k tomu lepšímu, co tuzemská nejvyšší soutěž v obraně nabízí. Jenže léta ho také trenéři národních výběrů pro reprezentační akce opomíjeli. Dočkal se ve dvaatřiceti letech. Až vizitka jednoho z nejproduktivnějších beků uplynulé sezony ho dostala do kempu národního týmu a velký počet omluvenek i na šampionát. "V dubnu by mě nenapadlo, že bych se do Německa dostal," popisoval Petr Gřegořek, který v nové sezoně oblékne dres nováčka KHL z Kyjeva.

S účastí ve finále nepočítal

Do šampionátu jste nastupoval jako sedmý bek. Počítal jste s tím, že si zahrajete i finále?
Zpočátku jsme hráli na sedm beků a myslím, že jsem i docela hrál. Možná víc, než jsem čekal. V podstatě jediné utkání, které jsem úplně vynechal, bylo to semifinále se Švédskem. Tak jsem si říkal, že asi bohužel nezasáhnu ani do toho finálového utkání s Rusama. Nakonec jsem ale hrál.

A naskočil v desáté minutě hned do oslabení.
Jo, odehrál jsem hned ze začátku tři oslabení, takže to bylo trochu těžší.

Trochu? Když to srovnáme s extraligou, rychlost mezinárodního hokeje a zvlášť špičkových zápasů mistrovství světa je asi o něčem jiném. Jaké to je přepnout na takovouhle rychlost?
Ale já odehrál už před mistrovstvím světa nějaké zápasy. Hráli jsme přípravu ve Švýcarsku a ty zápasy se také hrály ve vysoké rychlosti. Eurohockey tour taky. Něco jsem odehrál. Trochu jsem si zvykl. I když zase mistrovství světa je ještě trochu o něco výš. Když vezmu ten zápas s Rusama. Ta první třetina. To byl asi nejrychlejší hokej, jaký jsem kdy hrál.

Alespoň jste si osahal, co vás v další sezoně čeká. Odcházíte z Českých Budějovic do ukrajinského Kyjeva. Jak na jižní Čechy budete vzpomínat?
Jediné v dobrém. Zažil jsem tady hezké roky snad kromě jediné sezony, která se nám nepovedla. Mám na mysli tu předminulou.

A co ta uplynulá sezona. Jak byste hodnotil jí?
Rozhodně bych jí nehodnotil jako nějaký propadák. Měli jsme vyšší cíle, to je pravda, ale už to alespoň nebylo o tom totálním neúspěchu, který jsme zažili rok předtím. Udělala se zase nějaká parta a špatné vzpomínky mít určitě nebudu.

Vrchol kariéry přišel po třicítce

Je vám dvaatřicet let a vaše kariéra graduje po třicítce. Kdy jste cítil, že nastala vzestupná tendence?
(úsmívá se) Kdy nastalo zlepšení? Člověk potřebuje dostat šanci, aby se mohl někde ukázat. Šance přišla teď. Že přišla ve dvaatřiceti je lepší, než kdyby nepřišla vůbec.

Téměř celou kariéru jste hrál extraligu a ta je ve srovnání s ostatními evropskými ligami kritizovaná soutěž. Nakonec se ukázalo, že hráči z ní na mistrovství světa můžou hrát. Jaký je ten rozdíl?
Rozdíl je v rychlosti. To je jasné. A hlavně je rozdíl v tom, že člověk jde na led v extralize a tady v každém manšaftu sedí dva nebo tři fakt výborní hráči, kteří mu mohou zatopit kdykoliv. Na mistrovství světa jdete na led a nastoupíte proti týmům jako je Finsko nebo Švédsko a tam musíte hlídat úplně všechny.

Nezmínil jste Rusy…
To je ještě vyšší liga. To už byl top tým. Možná vůbec nejlépe poskládaný tým na světě. Že jsme je porazili, to bylo také o štěstí a o neskutečném výkonu gólmana.

Jakou roli hraje sebevědomí, když nastupuje proti hráčům jako Ovečkin, Malkin nebo Kovalčuk?
Bez sebevědomí se nedá dělat nic. Nějaké sebevědomí mít člověk musí, i když nastupuje proti těm nejlepším. Když si člověk nevěří, nemá smysl, aby vůbec něco dělat a do zápasu vůbec šel.

Získal jste zlatou medaili z mistrovství světa. Teď vás čeká Kyjev. To je pro vás asi dobré východisko a dobré vysvědčení.
Určitě jo, ale je to zase klubová scéna. Když mi to tam nepůjde, určitě neřeknou: Hele to je mistr světa. Necháme ho tu, i když hraje houby.

Takže nečekáte zvláštní výhody?
Myslím si, že to bude start od nuly.

Pojďme ještě k reprezentaci. Když jste nastupoval v dubnu do jejího kempu, počítal jste s tím, že se dostanete až na mistrovství?
Ne, ne. Víte - doufal, nedoufal. Každý kdo umí trochu počítat, si říkal už v dubnu, že to je holý nesmysl, abych se na mistrovství světa dostal. Kdyby nepřišlo pětadvacet omluvenek, tak tam samozřejmě nejsem. V mistrovství světa jsem nedoufal. Myslel jsem si, že tam budu dva nebo tři týdny a pojedu domů.

Reprezentační debut a zároveň první gól

Jenže pak přišel první start na mistrovství světa a první gól. Lepší začátek si hráč asi přát nemůže, ne?
No, samozřejmě. Ona to ale byla taková šmudla. Gól s velkým štěstím, ale počítá se. Určitě to člověka hodně potěší.

Jenže po Francii přišlo Norsko. Jak nováček na šampionátu vnímá tlak, který na vás vytvořila média, kdy se mluvilo o tom, že to bude největší propadák v historii? Pro hráče, který má za sebou jen pár startů za národní tým, není podobná situace asi vůbec jednoduchá.
To není. Ale nám se pak povedlo porazit ty Švédy. Naštěstí.

A pak jste prohráli se Švýcarskem.
Bohužel. V tu chvíli mi bylo asi nejhůř na celém šampionátu. Nastupovali jsme do zápasu s Lotyšskem s tím, že musíme ze dvou zápasů udělat minimálně čtyři body, abychom postoupili vůbec do čtvrtfinále.

Co vám v tu chvíli probíhalo hlavou?
Říkal jsem si, že zrovna já bych se měl účastnit toho nejhoršího výsledku, o kterém se všude mluvilo. No a vidíte. Nakonec to dopadlo tak, že jsme vyhráli titul.

Taky jste prohlásil, že lepší zápas než finále už hrát nebudete. I s odstupem času to platí?
Jsem o tom stále přesvědčen. (úsměv)

V dalších dnech připravujeme

Masér Pavel Vlašic se vrátil s medailí a půlku kabiny nepoznal

Jiří Novotný dovezl medaili z Kolína do Budějovic Filipu Novákovi

Filip Novák sledoval finále v Moskvě