před 2 dny, Michal Špírek

Na ceremoniál si odskočil v průběhu utkání! Matyáš Mařík zažívá snovou sezónu

Dá se říct, že na co devatenáctiletý brankář letos sáhne, to promění ve zlato. Nebo alespoň ve stříbro. Zažívá totiž velmi vydařenou sezónu. V juniorské soutěži suverénně vládne brankářským statistikám. Za Motor zažil premiérové starty v extralize, kde se rozhodně neztratil, zasáhl do sedmi duelů. Byl členem medailového týmu na mistrovství světa do dvaceti let. A do toho může vyhlížet zážitek v podobě účasti na reprezentačním kempu před odjezdem na olympiádu. Matyáš Mařík je zkrátka v kurzu.

Jak se změní život stříbrnému medailistovi?

Snad jen v tom ohledu, že vás najednou zná trochu více lidí než předtím. Hlavně na sociálních sítích to je takový boom, kdy zajímáte lidi více, spousta z nich vám píše. Dá se říct, že po každém zápase mě chtěla spousta lidí sledovat, přibývaly lajky. Já tyhle věci úplně nesleduji, ale člověk si samozřejmě té zvýšené aktivity všimne. Jinak ale zůstává vše stejné (úsměv).

Hádám, že si zpětně gratulujete za rozhodnutí vrátit se z Finska do Motoru. Nezažil jste tam loni povedené angažmá, vrátil se, záříte v juniorce, zažil jste starty v extralize a byla z toho účast na šampionátu.

Za to, že jsem se vrátil, jsem strašně rád, byla to pro mě nejlepší možnost. Vše se skvěle sešlo. Ale zároveň nemůžu říct, co by bylo nebo nebylo, kdybych ve Finsku zůstal, možné je vše.

Skvěle s námi pracoval trenér brankářů Láska, hodně nám pomáhal. Ohledně zápasů jsme se o startech dozvídali jeden, dva dny dopředu. Nebylo to tak, že by nám někdo před mistrovstvím sdělil, ty budeš chytat tohle, tohle a tohle, a ty zase zbylé zápasy.

Jak tedy hodnotíte své působení? Nemyslel jste si i na start ve vyřazovací části?

Jsem nesmírně rád za ty dva odchytané zápasy. Skvělá byla už jen samotná nominace na mistrovství a to, že tam člověk nakonec odchytá dva zápasy, je úžasný bonus. Samozřejmě, že chcete chytat co nejvíce, ale rozhodně jsem nemohl být v žádném rozporu s trenérovým rozhodnutím. Takže jsem vzal pozici dvojky a tým jsem podporoval ze střídačky, i to je důležité. Pro tým je podstatné, aby všichni tahali za jeden provaz, třeba i kluci, co nehráli a byli na tribuně, důležitý je každý jednotlivý člen týmu.

Co se vám ve spojitosti se šampionátem už navždy vybaví?

Jednoduše to, že jsme skončili stříbrní. A pak si také vzpomenu na to, že jsme měli úžasnou partu. V tu chvíli po finále to sice bolí, ale člověk si pak rychle uvědomí, že stříbro je neuvěřitelný úspěch. Být druhý na světě je neskutečné, pro mě to byl skvělý zážitek, užil jsem si celé mistrovství.

Bylo to hodně neobvyklé (úsměv). Ale jinak to udělat nešlo, byla z toho pro mě další zkušenost. Ceremoniál jsem si užil, je to skvělé, když vám tleská celá hala. Jinak celá akce proběhla tak, že jsem odchytal s juniorkou první třetinu, po pauze už jsem počkal v šatně a šel na ceremoniál. Jakmile jsem slezl z ledu po ceremoniálu, tak jsem akorát převlékl reprezentační dres zpátky za motorácký a ve 30. minutě jsem šel vedle zase chytat. (úsměv)

Do série úspěchů v této sezóně můžete zařadit i pozvánku na předolympijský reprezentační kemp. Trenér Rulík oznámil, že vás, a také Štěpána Hocha, vybral do čtveřice juniorů, která se zúčastní tréninků evropské části olympijského výběru před odjezdem do Milána. Z toho kouká také velký zážitek.

Když mi to Ondra Pavelec volal, cítil jsem naprostou euforii, o ničem takovém se mi ani nesnilo, vůbec jsem to nečekal. Bude to skvělá zkušenost, moc se těším na to, že se mohu ukázat a že na mě budou střílet a jezdit ti nejlepší naši hráči z Evropy.

V Motoru jste celou sezónu v přípravě s A týmem. Otázka na tělo - poté, co jste v sezóně už zažil, nebude pro vás vlastně trochu málo, pokud byste už měl chytat v uvozovkách jen juniorskou soutěž?

V juniorce jsem sezónu začínal, to, že jsem se dostal do áčka a extraligy, bylo svým způsobem štěstí, kdy došlo k tomu, že se zranili oba gólmani. Když jsou nyní zdraví, tak mají přednost, tak to je, já to vím a počítám s tím. Juniorka tu pro mě vždycky je, čehož si vážím a jsem moc rád za to, že díky tomu nikdy nevypadnu ze zápasového rytmu. Řeší se ale i jiné možnosti, že bych mohl naskočit v Maxa lize, ale ještě není nic rozhodnuto. Ať už chytáte kdekoliv, nejdůležitější vždy je to, že vůbec chytáte.

Juniorka na vás hodně spoléhá, vaše statistiky jsou neskutečné, pětadevadesátiprocentní úspěšnost se jen tak nevidí.

Na čísla obecně moc nekoukám, člověka to pak svazuje. Je hezké vidět, že se daří, ale pro mě jsou nejdůležitější týmové výhry. Ta čísla jsou velkou zásluhou týmu, sám bych to samozřejmě nezvládl, je za tím spousta zblokovaných střel a ubráněných situací.

Jak to vlastně máte se školou, blížíte se k ukončení středoškolského vzdělání?

Studuji dálkově, tento rok mě čeká maturita. Budu se na to muset učit, připravovat se a nějak to zvládnout, není jednoduché se ke školním povinnostem v tom zápřahu pořádně dostat. Střední chci ale určitě dodělat a maturitu mít, sport je sport a nikdy nevíte, co vás může potkat.

Nedávno jsme na webu uveřejnili rozhovor s vaším tátou, bývalým výborným brankářem. Dozvěděl jste se v něm o tátovi něco nového?

Četl jsem, ale asi už jsem vše věděl, protože s tátou často mluvíme. A o Budějovicích zrovna velmi často. To, že tu hrál, je ostatně jeden z velkých důvodů, proč vůbec v Motoru jsem. A já se ho na vše rád doptávám.

Zatímco váš otec získal v kariéře bronz na mistrovství Evropy hráčů do osmnácti let, vy jste to nyní posunul o level výše. Tak co, bude to od vás mít na talíři?

(úsměv) To ne. Táta byl hrozně rád, býval i mým trenérem, takže mě vychovával i ve sportovním smyslu. Část medaile tak obrazně věnuji jemu, protože mě k hokeji přivedl a nebýt jeho, hokej asi ani nehraju. A jsem mu za vše moc vděčný.