04.04.2024, Michal Špírek

Mikuláš Hovorka zazářil, zastavilo ho až zranění. Teď finišuje v jednáních o odchodu do zámoří

​Obránce Mikuláš Hovorka patří k hráčům, kterým uplynulá sezóna sedla na výbornou. Nejmladší člen českobudějovické obrany zažil svou druhou extraligovou sezónu. Tu první nehodnotil příliš pozitivně, ale nyní už je to jiná písnička. Dvaadvacetiletý bek odehrál v základní části 51 zápasů s bilancí 5 gólů a 11 nahrávek, v hodnocení účasti na ledě byl se 14 kladnými body nejlepší v týmu. Bohužel, v předkole se Hovorka zranil a do čtvrtfinále už zasáhnout nemohl. Mladý bek se dočkal nominací do reprezentace, zaujal skauty klubů z NHL a do zámoří má nyní nakročeno. Jak "Miky" Hovorka vše prožíval?

„Když dostanu šanci, tak ji budu chtít chytit všemi deseti.“ To jsou vaše slova, která jste říkal v rozhovoru před sezonou. Řekl bych, že se vám to povedlo. Jak to vidíte vy?

Stoprocentně souhlasím. Letos byla ta sezóna úplně o něčem jiném. Ať už z mého nebo týmového pohledu. Hodnotím sezónu jako dobrou, kdy jsme neměli žádný větší výpadek, naopak jsme zažívali spíše lepší série. A osobně mi to také vyšlo, dvakrát jsem jel na nároďák, kdyby mi tohle někdo řekl před sezónou, tak tomu nevěřím. Celkově sezónu hodnotím pozitivně, jasně, že ne vše se povedlo, ale i to k tomu patří a jde o další získané zkušenosti.

Čím si vysvětlujete, že jste výkonnostně vylétl tak, že jste se dostal až do reprezentace?

Tvrdá práce přes letní přípravu. Nastavení v hlavě. Měl jsem také už spoustu zkušeností z loňska, kdy mi byť špatná sezóna hodně dala a už jsem teď tak aspoň trochu věděl, o čem ta extraliga je. I když musím říct, že letos byla soutěž ještě o level výše než loni, soutěž byla neskutečně rychlá, vyrovnaná. Ale věděl jsem už, když to řeknu v uvozovkách, jak to hrát. Dohromady s letní přípravou a dobrým trénováním to dalo tenhle výsledek.

Chtěl jste před sezonou i nabrat svaly – to se povedlo? Hrálo to roli?

Zesílil jsem určitě, ale myslím, že jsem zlepšil i jiné věci.

Cítil jste tedy sám na sobě, že hrajete lépe, než kdykoliv předtím?

Určitě. Ale moc mi pomáhal tým, kdy to celkově šlapalo a řekl bych, že vystřelila spousta kluků. O tom to je, když šlape tým, ukážou se i individuality spíš, než když se hraje dole.

S postupem sezóny se na vás jezdili dívat skauti klubů z NHL. Věděl jste o tom, když se na zápasy skauti chystali?

I mi psali, že se na mě přijedou podívat. Ale snažil jsem se to vůbec neřešit, hrát tak, jako každý jiný zápas. Byla to pro mě samozřejmě motivace, ale nechtěl jsem si to pouštět do hlavy. Věděl jsem, že na zápasech skauti jsou, ale snažil jsem se od toho oprostit, soustředil se jen na to, abych podával co nejlepší výkon a byl platný pro tým. Protože to je ve výsledku to nejdůležitější.

Můžete prozradit, kolik klubů NHL vyslalo své skauty, aby vás sledovali?

Už jsem si kolikrát říkal, že to přece vůbec není možné. Těch klubů bylo asi jedenáct.

Jak probíhá interakce se skauty?

S některými jsem se i sešel, kdy za mnou někteří dokonce i přiletěli, s některými jsem si třeba zavolal.

Co vy a angličtina?

Rozumím všemu, s tím nemám problém, jen bych se potřeboval rozmluvit. Ale věřím tomu, že to by se poddalo rychle.

Spíš se připravujeme na to, že za nás příští rok hrát nebude, řekl směrem k vašemu jménu trenér Čihák. Jak to nyní vidíte vy sám?

Jsem ve fázi pokročilých jednáních a osobně chci naskytnutou šanci využít a do Ameriky odejít.

Západní nebo východní pobřeží? Kde by se vám líbilo?

Spíše východní, být blíže Evropě.

Pokud se vám podaří angažmá v zámoří získat, jak budete vzpomínat na Motor?

Ani nevím, kde začít. Jsem hrozně vděčný za to, že jsem tu dostal v extralize šanci, protože moc kluků z první ligy ji jen tak nedostane. V Budějovicích mi dali prostor, věřili mi. Byly chvíle, kdy jsem se i trápil a hrál hůř, ale přesto mě tu vždy podrželi a díky tomu se můžu chystat na podpis do Ameriky. Byl jsem tu moc rád. Fanoušci neuvěřitelní, město super, jižní Čechy jsou krásné.

Kaňkou sezóny je ve vašem případě zranění z předkola proti Varům. Můžete popsat, co a jak se vám přihodilo?

V posledním zápase předkola jsem jel pro puk k manťáku, nahazoval jsem ho na druhou stranu, než jsem chtěl jet. A najel jsem do rýhy, v té rychlosti už jsem se nestihl srovnat, nalítl jsem do mantinelu a přisedl si kotník. Hrozně mi v tom křuplo a myslel jsem si, že je to zlomené. Protože zlomenina kotníku se mi takto o mantinel stala už kdysi na levé noze. Ale tentokrát rentgen neukázal nic, tak jsem byl moc rád. Ale pak se dva týdny moc nevědělo, co s tím je. Byl jsem na rezonanci, ta také nic neukázala a mysleli jsme si tak, že to půjde. Jenomže jsem třikrát zkoušel jít na led a jakmile jsem na něj vstoupil, bylo jasné, že to vůbec nemá smysl. Protože jsem nebyl schopný udělat rychlý krok. Jakmile jsem se do toho trochu opřel vahou, v kotníku mě píchlo a zranění se zhoršilo. Až minulý čtvrtek jsem byl v Praze na sonografii a zjistilo se, že je to natržené. Nyní mi do toho píchli plazmu, že by to mělo urychlit hojení, stejnou proceduru absolvuji ještě jednou.

Mrzet vás může i to, že by vám jinak jistě neunikla účast v reprezentačním kempu před mistrovství světa. Je nějaká šance, že byste se do něj přesto zapojil v pozdější fázi, pokud byste se zdravotně dal do pořádku?

To jsem se chtěl zeptat, jak jste čtvrtfinále prožíval?

Třeba na zápasy do Třince jsem ani jako fanoušek jezdit nemohl. Pro mě je bus utrpení i normálně (úsměv), ale teď s tím kotníkem by jet pět hodin fakt nešlo. Věnoval jsem se tak léčbě v Budějovicích a snažil se dát dohromady. Dělal jsem, co jsem mohl, abych ještě stihnul nějaké zápasy, dělali jsme opravdu maximum. Chodil jsem třikrát týdně na rázovku, na ultračervené světlo, na fyzio, ale bohužel to nestačilo, protože jsem nevěděl, že vazy jsou natržené a tím pádem to potřebovalo čas, nešlo to urychlit. Bohužel, nešlo to.