05.11.2021, Michal Špírek

Ondřej Slováček se loučí: Přeju fanouškům, ať jim tu kluci dělají jenom radost

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Sedmadvacetiletý obránce Ondřej Slováček míří z Motoru do klubu nejvyšší finské soutěže Lukko Rauma. Do Finska odlétá v úterý, a i když nyní prožívá hektické chvíle, aby stihl zařídit vše potřebné, našel si čas na rozlučkový rozhovor.

V Motoru jste strávil sezónu a něco, celkem 57 odehraných zápasů. Jak českobudějovické angažmá hodnotíte?
Šel jsem to sem prostě zkusit do extraligy. Předchozí sezónu jsem měl v první lize dobrou, ozval se mi Venca Prospal, že by mě chtěl do týmu, že mě sledoval už v předchozích sezónách. Tak jsem si řekl, půjdu to zkusit, nemám co ztratit. A ta sezóna byla velmi náročná, nemohlo se hrát s diváky na stadionech, provázely ji různé pauzy. Ale když to vezmu po osobní stránce, tak na začátku to bylo samozřejmě těžké, než si člověk zvyknul, ale ke konci už to myslím celkem šlo a asi jsem vedení zaujal natolik, že mě podepsalo na další rok. Do sezóny přišel nový realizační tým, kádr se obměnil. A přišla o hodně větší kvalita hráčů, na tréninku to bylo strašně poznat. A výsledky jsou také lepší. Já se neprobojoval přes beky, co byli přede mnou, na začátku mi také nepomohlo mé zranění. A když přišla nabídka z Finska, řekl jsem si, že něco takového už přijít nikdy nemusí. Zeptal jsem se trenérů, zda by mě uvolnili, souhlasili, za což jsem jim a vedení vděčný. A teď uvidíme, jak to dopadne.

Nemrzí vás, že po loňské sezóně teď odcházíte v průběhu nadějně rozjetého ročníku?
Ne jednu stranu ano, na druhou stranu, jde o nabídku, co se nemusí opakovat a já tu navíc nehrál tolik, jak bych chtěl. Ale jsou tu kvalitní obránci, je tu nějaká trenérská vize a já s tím absolutně nemám problém, nikomu to nemám za zlé, žádná zlá krev tu mezi námi není. S trenéry jsem zadobře, podali jsme si ruce, popřáli mi hodně štěstí.

Předpokládám, že Motor budete nadále sledovat.
Samozřejmě. Jsem hokejový fanda, sleduji všechny týmy, kde jsem byl od druhé ligy, všude mám kamarády.

Co byste vzkázal budějovickým fanoušků, kteří už vás na ledě neuvidí?
Dnes (rozhovor vznikal v den zápasu s Pardubicemi, pozn. autora) se půjdu na zimák podívat a budu jedním z nich (úsměv). Určitě, když to situace dovolí, ať chodí stále v takovém počtu, protože to je nádhera. Po té loňské sezóně už nikdo něco podobného nechce zažít, hrát před prázdnými tribunami, kdy slyšíte v hale pomalu spadnout špendlík, to je prostě něco strašného. Měl jsem v kariéře dosud štěstí na angažmá, kdy šlo o hokejová města, Vsetín, Budějovice, kde tím lidi žijou a hokej je chloubou města. Ať tedy fanoušci chodí stále v tak vysokém počtu, ať jsou hlasití a ať jim tu kluci dělají takovou radost, jako doteď.

Máte představu, co vás čeká v Raumě, kde sídlí klub Lukko, kam odcházíte?
Je to vše strašně narychlo, teď se snažíme vše zorganizovat především po logistické stránce, hodně toho bohužel musí za mě oběhat moje snoubenka (úsměv). Uvidíme, jaké to tam bude. Ptal jsem se alespoň kluků, co tam hráli, říkali, že je to menší městečko a budu doufat v to, že i tam budou hokejem lidé žít.

Jak se zrodila tato možnost angažmá, nepřekvapila vás nabídka z nejvyšší finské soutěže?
Ale jo, bylo to velké překvapení, já tomu ze začátku moc nevěřil (úsměv). Ale manažer mi poté říkal, že mě sledovali delší dobu, že by mi místní styl mohl vyhovovat. Tak jsem si řekl, proč nepřijmout nabídku, která už se nemusí nikdy opakovat. Že když mě tu pustí, skočím po tom.

K tomu, že by vám Finsko mohlo sedět, může přispět vaše parádní bruslení. Máte to vrozené, nebo jste se stylu bruslení věnoval?
Musím říct, že to mám dané do vínku. Vlastně co jsem vlezl na led, od přípravky jsem uměl rychle bruslit. I tu postavu k tomu mám uzpůsobenou, kdy jsem prostě lehký, mám dlouhé nohy. Odmalička jsem dobře běhal, dobře bruslil. Sice je to na úkor té síly, mám určité fyzické deficity, ale jelikož severský hokej se takhle hraje, vyžaduje rychlost, tak doufám, že mi to bude vyhovovat a bruslení bude mou předností.

Zažíváte v kariéře velký progres. Sezónu 2016/2017 jste ještě odehrál ve druhé lize, následovalo působení v první lize, loni premiéra v extralize a teď přesun do Finska. Jak to vnímáte?
Asi nad tím ani takhle nepřemýšlím, jak velký skok to je nebo není. Jdu prostě sezónu po sezóně. Je pravda, že na jednu stranu tomu ani nemůžu věřit, ale když mě chtějí, proč to nevyužít, ohlédnout se můžu po konci kariéry, ale teď z ní ždímám, co to jde.

Ještě mě s nadsázkou napadá, vzhledem k tomu, že jste v Motoru alternoval i na pozici útočníka - ověřoval jste si vůbec, zda vás berou jako beka, nebo jako útočníka?
Já tedy doufám, že jako ofenzivního obránce. (smích) Ale jsem schopný odehrát i ten útok, kdyby chtěli, asi by to pro mě nebyl problém, ale myslím, že asi převáží ten obránce s ofenzivními choutkami. (úsměv)

Už máte připravený česko-finský slovník?
Naštěstí se domluvím anglicky. Ale finsky, to bude trochu oříšek. Dominik Hrachovina mluví finsky velice plynně, je pěkné to poslouchat, ale přijde mi to strašně složité, tak uvidíme.