Utkání “o všechno“ začalo před vyprodanou Budvar Arénou velice svižně. Jihočeská první formace splnila do puntíku plán, jímž bylo podle všeho od začátku se zakousnout do soupeře a co víc, hlavně vstřelit branku. Právě s gólovou (im)potencí spojenou s vynikajícími výkony gólmana Luboše Horčičky se potýkali svěřenci Josefa Jandače prakticky celou sérii. Tyto úvahy a vzpomínky však vzaly na okamžik za své již v první minutě. Kostka nad ledem ukrojila ze svého programu teprve dvacet šest sekund a už mohly zaplněné ochozy propuknout v nadšení. Radek Dvořák na sebe v nájezdu dvou na jednoho navázal chomutovského beka a předložil ideálně kotouč Václavu Prospalovi. Ten si pochopitelně v této nepříliš svízelné situaci věděl rady a podél betonu přemísťujícího se gólmana poslal puk do sítě – 1:0.

Takovýto nástup domácích čekal asi jen ten nejzarytější optimista. Stalo se tak a divácká obec to kvitovala s bouřlivým povděkem a ti, kteří se zdrželi na předzápasovém občerstvení či nemohli v zaplněných ulicích najít místo na zaparkování, přišli nejen o krásný hokejový moment. Jenže ten, kdo sleduje bitvy Českých Budějovic s Chomutovem pozorným okem, rozhodně klidný nebyl. Ve všech předchozích zápasech série totiž vždy Jihočeši vstřelili první branku, ale nikdy se neradovali z vítězství v normální hrací době. Nejinak tomu bylo i v souboji rozhodujícím. Ještě před tím než poprvé zahřmělo před Cháberou si v přesilové hře povyjel na vrchol levého kruhu domácí obránce Neckář a jeho dělový projektil hodně hlasitě rozezněl tyčku Horčičkovy svatyně.

To se seběhlo v první početní výhodě domácích. Nedlouho po jejím vypršení následovala druhá a v té si tedy připsali branku na své konto i Severočeši. Na vrcholu přesilovkového diamantu se ocitl Ján Mucha, jemuž se na neštěstí pro Českobudějovické svezl touš po čepeli hole. Toho se zmocnil Kamil Koláček, jenž na nic nečekal a namířil si to prázdným kluzištěm nikým nerušen proti Cháberovi. Kapitánova dlouhá klička do forhendu přelstila mladíka v domácí kleci a rázem bylo vyrovnáno. Blesk z čistého nebe je asi slabým výrazem pro chomutovský úspěch. Za tohoto stavu se šlo také poprvé do šaten.

Po trefě Severočechů začala postupem času oba celky stále více svazovat taktika. Obě mužstva se snažila zejména neudělat chybu dozadu. Aktivnější hokej praktikovali pochopitelně domácí hráči, jejichž řady byly v zápase značně přeformované. Kvůli zranění či nemoci jim chyběli třeba borci jako Ference, Sailer, Brabenec či Štrba. Další zůstali buďto doma pod dekou s vysokými horečkami či v civilu na střídačce nebo v hledišti. Situace v jihočeském celku však nebyla asi nic proti tomu, co museli podstoupit Chomutovští. Kouč Jandač měl takříkajíc štěstí v neštěstí v tom, že jeho tým má prakticky pět kompletních útočných formací. Na ledě se tak objevili i junioři Tomáš Mertl s Martinem Hanzalem. To Vladimír Kohos takovýmto kádrem nedisponuje a jeho celek, který též naprosto drastickým způsobem zdecimovala chřipková epidemie, připomínal torzo válečné výpravy. Nepočítaje náhradního gólmana Podolku bylo napsáno na chomutovské soupisce šestnáct hráčů. Tj. tři kompletní formace bez jediného náhradníka.

Síly ubývaly na obou stranách. Jihočeši hráli ve druhé části několik přesilových her, ale ani jednu z nich nedokázali přetavit ve vedoucí branku. Šancí bylo nespočet. Ta největší z hole Bělohlava, jenž napálil horní tyč. Hosté ctili svou tradiční taktiku, kterou byla dokonalá defenzíva a kouskování hry. Spolehnout se mohli stejně jako v předchozích zápasech na rychlé protiútoku, do kterých se dostávali i v pátém duelu. Při žádném z nich ale nepřišla stoprocentní gólová šance a jelikož četnost severočeských příležitostí nebyla z nejvyšších, svítily po čtyřiceti minutách na ukazateli skóre dvě jedničky.

Třetí část slibovala obrovské drama a to také přišlo. “Jednoznačně, kdo dá gól, vyhrál,“ znělo z tribun okřídlené úsloví. V jeho neplatnost začali pevně doufat domácí fandové ve 46. minutě. Jihočeši opět bezhlavě zahleděni do ofenzivních manévrů pozapomněli na jednoho z protihráčů. Byl jím opět Kamil Koláček, jenž se utrhl na levém křídle. Nabral rychlost a od hrazení se vydal rozdat si souboj tváří v tvář se strážcem domácí svatyně. Střelu švihem dokázal mladík Jan Chábera pouze ztlumit. Touš mu však z podpaží vypadl a do tancoval až za brankovou čáru – 1:2. V té chvíli by se asi v nejednom přihlížejícím krve nedořezal. Naopak oslavy mohly propuknout v hloučku chomutovských příznivců a hlavně na hostující střídačce. Pro českobudějovický celek to byla morová rána. Přišla totiž opět v době sílícího tlaku. Po úspěchu Severočechů upadla na pár minut hra ke stereotypnímu nahazování domácích borců a hledání cesty k většímu tlaku. To byla pochopitelně voda na chomutovský mlýn.

Vehementní průvan před Horčičkou dělala pravidelně zejména první útočná formace, v níž se namísto Pletky objevoval štírek Štěpán Hřebejk. Svou průbojností a nezdolnou aktivitou tento postavou nevelký, ale srdcem obrovský bojovník, platil na unavenou obranu hostí. Postupem času se přidaly ke svým věhlasnějším kolegům i ostatní řady a českobudějovický válec doslova lisoval svého soupeře před Horčičkou. V ideální pozici se ocitl Radek Martínek, jenže svůj táhlý pokus nasměroval pouze do hrudi chomutovského kouzelníka s maskou. Ten držel výbornými zákroky své mužstvo ve vedení. Do téměř stoprocentní gólové pozice si nabruslil Gýna, ale spolu s gólmanem obstřelil i branku. Očividně nervózní hráči a zejména fanoušci se dočkali vyrovnání v 54. minutě. Duo Prospal – Dvořák zamotalo Chomutovským hlavu za brankou a ač tísněn dvěma hráči, dostal puk na místo určení napotřetí Štěpán Hřebejk - 2:2.

K prasknutí zaplněná Budvar Aréna doslova vybuchla v nadšení a pánové z radnice se mohli v tu chvíli právem strachovat o svou hokejovou chloubu. Diváky do ještě vyšší provozní teploty dostali právě Dvořák s Prospalem, kteří v nadšení objížděli kluziště a burcovali mocnými gesty přihlížející k ještě bouřlivějšímu aplausu. Českobudějovický svatostánek ale nakonec tento příběh vydržel. Po tomto úspěchu jakoby se publikum probralo k ještě většímu běsnění. Chvílemi až fanatickým způsobem hnalo své miláčky dopředu. Chomutovští nevěděli kam dřív skočit. Jestliže do té doby byli domácím aspoň trochu vyrovnaným soupeřem, po Hřebejkově trefě ovládli led českobudějovičtí hráči. Stále však museli myslet na zadní vrátka, neboť si byli vědomi dokonale propracované taktiky hostí, která přinášela své ovoce i v sobotu. Zápas těchto dvou soupeřů dospěl již počtvrté (!) do prodloužení.

Jak tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem? Veškeré dlouhodobé úsilí se může v desetině vteřiny zbortit jako domeček z karet.“ Přesně tyto fráze a mnoho dalších mohlo znít v uších hráčům oběma celků. Nastavená desetiminutovka začala velice opatrně. První se osmělili domácí a postupem času začali stále častěji vyrušovat Horčičku a vůbec celou obranu Chomutova z klidu. Klíčová situace celé série přišla přesně v čase 67:00. Za nedovolené bránění odešel pykat Roman Prošek. Tento verdikt sudích psychicky neunesla hostující střídačka. Zatímco českobudějovický celek byl seskupen u trenéra Jandače a vysel mu na rtech, svěřenci Vladimíra Kýhose mrštili na led plastovou láhev, která se rozlétla na kusy. Tento čin jakoby byl podrážděním vosího hnízda v podobě napjatých diváků, kteří zasypali chomutovskou střídačku sprškou kelímků s pivem. Někteří hráči se neubránili emocím a dokonce se dali s rozlícenými fandy do hádky. Jeden z hráčů v civilu dokonce stříkal mezi lidi vodu, která byla původně určena pro občerstvení hráčů. Tento výstup byl zakončen dvouminutovým trestem pro hráčskou lavici.

Severočeši tak vlastní nedisciplinovaností postavili před domácí borce obrovskou šanci vstřelit rozhodující gól. Přesilovku pět na tři dokázali Jihočeši využít po jedenašedesáti sekundách. Prospal “namazal“ napříč brankovištěm Radku Dvořákovi, který z první poslal touš za Horčičkova záda – 3:2. Zklamaný gólman hostí zůstal ještě několik desítek sekund sedět s hlavou ve dlaních v brance. To již ale propukly v Budvar Aréně postupové oslavy. Nervy drásající utkání zakončil autor rozhodující trefy skokem plavmo na půli hřiště. Diváci dlouho nenechali své miláčky odejít ze hřiště a když už se tak stalo, museli se českobudějovičtí hráči ještě za pár minut polonazí vrátit a poděkovat skvělému publiku, v němž bylo i několik severočeských fanoušků, jimž kromě jejich miláčků přijel vzdát hold i Václav Prospal.

Přehled branek
Čas	Střelec		1. asistent		2. asistent
0:26	Prospal		Dvořák		Pletka
15:20	Koláček
45:48	Koláček		Malát
53:35	Hřebejk		Prospal		Dvořák
68:01	Dvořák		Prospal

Střely na branku
České Budějovice	KLH Chomutov
Dvořák 6 Martínek 5 Prospal 5 Pletka 5 Hřebejk 5 Krstev 4 Mucha 3 Rob 2 Havelka 2 Jančařík 2 Šimánek 2 Neckář 2 Bělohlav 1 Hanzal 1 CELKEM 45	Koláček 3 Szakal 2 Hájek 1 Jan Šulc 1 Jakub Šulc 1 Prošek 1 Polodna 1 CELKEM 10

Statistika vhazování
České Budějovice	KLH Chomutov
Hanzal 10/13 - 77% Vampola 2/3 - 67% Havelka 7/11 - 64% Prospal 22/35 - 63% Štraub 6/11 - 55% Bělohlav 9/18 - 50% CELKEM 56/91 - 62%	Koláček 14/28 - 50% Jan Šulc 14/36 - 39% Hahn 6/21 - 29% Sklenička 1/4 - 25% Malát 0/2 - 0% CELKEM 35/91 - 38%

Nejlepší hráči
České Budějovice	KLH Chomutov
ŠTĚPÁN HŘEBEJK Radek Dvořák Václav Prospal	LUBOŠ HORČIČKA Kamil Koláček Martin Nosek