Byl to pro oba týmy velmi těžký zápas. Domácí měli v nohách obrovsky vydřené utkání s Karlovými Vary. Pražané naopak v pátek kvůli enormní vytíženosti Sazka Arény pauzírovali. To ale nebylo na ledě příliš znát. Jihočeši na svého soupeře vlétli a byli minimálně dvě třetiny aktivnějším týmem. Když v polovině utkání využil přesilovou hru Hübl, muselo se domácím hodně ulevit. „Při první brance jsme měli v přesilovce s Jindrou Kotrlou jediný úkol – clonit Fraňkovi před brankou a potažmo rozehrávat odražené puky na mantinely a na beky,“ tvrdí Štěpán Hřebejk, jenž si připsal plusový bod za účast při první vstřeleném gólu domácích. „Petr Sailer našel skvěle Viktora Hübla a ten to trefil parádně.“
Když už to vypadalo, že domácí se přespříliš uspokojili a slávisté by mohli zavelet k obratu, utnul jejich plány právě Hřebejk. V čase 44:47 protlačil puk za dobře chytajícího Fraňka. „Měli jsme stálejší tlak v útočném pásmu. Tomáš Mertl mi to výborně přihrál zpoza branky. Přede mnou byl sice hráč, ale mě se nějak povedlo mu přizvednout hokejku a puk se dostal až ke mně, tak jsem to zkusil trefit a vyšlo to,“ vyprávěl s osobitým úsměvem českobudějovický bojovník. Radost mu vydržela pouhou půlminutu. Přesně po dvaatřiceti vteřinách totiž dostal kotouč za Romana Turka Michal Sup. „Chyba byla jednoznačně v tom, že jsme po naší druhé brance ihned dostali kontaktní gól na 2:1. To soupeře postavilo trochu na nohy. Začal hrát jiný hokej než doposud a pro naší smůlu nakonec vyrovnali na 2:2,“ našel důvodu ztráty bodu Hřebejk.
Jihočeši nakonec dotáhli utkání do vítězného konce. I když až po samostatných nájezdech. Šanci rozhodnout o prémiovém bodu ale měli už v nastavené pětiminutovce. Po ostrém faulu na neúnavného Hřebejka hráli domácí přesilovou hru, ale z tohoto mráčku už nezapršelo. Musel tedy rozhodnout jediný povedený nájezd v podání Viktora Hübla. „Škoda, že jsme nedotáhli utkání do tříbodového zisku, když jsme si vypracovali dvougólový náskok. Nakonec jsme ale rádi, že jsme vyhráli na nájezdy,“ neskrýval jakous takous spokojenost čtyřiadvacetiletý útočník, který důrazně popřel domněnky, že by na vyrovnání hostujícího týmu měla vliv únava českobudějovických hráčů z náročného dvojzápasu. „Já jsem únavu nikterak nepociťoval a myslím si, že i kluci byli v pohodě.“

Hodně smíšené pocity ze sobotní televizní předehrávky měl slávistický útočník Tomáš Divíšek. Jeho týmu se sice podařilo skvělým závěrem urvat v Budvar Aréně alespoň bod, ale pro Pražany je to v dané chvíli málo. „My jsme sem přijeli vyhrát, ale hned v první třetině jsme hráli hodně špatně. Měli jsme špatný pohyb a hlavně jsme nehráli jako mančaft, spíše každý hráč jen na puk. Domácí byli v první polovině zápasu lepší,“ přiznal sportovně Divíšek. Ten viděl, stejně jako Hřebejk, klíčový moment ve 45. resp. 46. minutě, kdy nejprve hosté inkasovali, ale velmi záhy se jim povedlo vrátit se do hry brankou Michala Supa. „Druhý gól, který jsme dostali, nás trochu nakopl a pak jsme do toho šli už opravdu naplno. Podařilo se nám rychle snížit a to byl velice důležitý moment. Myslím si, že potom už jsme byli lepším týmem,“ míní expardubický útočník.
A byl to právě on, kdo se výrazným písmem podepsal pod první úspěch Pražanů. „Vyjel jsem zpoza brány a ani jsem se nějak nepokoušel nahrávat. Spíš jsem to jen hodil na branku a Supíno to dorazil. Šlo mu to do brusle a do hokejky,“ popsal důležitý okamžik slávista. Spolu se spoluhráči už měl sice oslavu vstřelené kontaktní branky za sebou, ale stále nevěděl, zda oprávněně. Situaci totiž musel přezkoumat videorozhodčí. V celém příběhu se řešily hned dvě zápletky, a to v první řadě, jestli Michal Sup nedosáhl gólu nohou, a ve druhé, zda byla Turkova klec posunuta až po té, co touš překročil brankovou čáru. „Byl jsem přesvědčený od první chvíle, že je to regulérní gól,“ byl si jist Divíšek. Jeho pevné mínění vzápětí potvrdil i hlavní sudí.
Slavia poté začala domácí zle mačkat a bylo jasné, že se o remízu ještě porve. Stalo se. V 51. minutě zvedl z metru kotouč pod břevno Vlasák a bylo vyrovnáno. A to ještě nemusel být všem dnům konec. Hosté byli při chuti a dokonce se jim povedlo dostat puk za Turka i potřetí. Smutným hrdinou okamžiku se stal právě Tomáš Divíšek. Kvůli jeho postavení v brankovišti totiž rozhodčí Blecha regulérnost branky striktně odmítl. „Já tomu nerozumím. Nám říkali, že pokud hráč nebrání gólmanovi, tak se to jako postavení v brankovišti neposuzuje,“ hořekoval útočník Pražanů. „Eda o mě vůbec nevěděl a já jsem byl jen jednou nohou v brankovišti. Je to na posouzení rozhodčího, ale podle mne to byl regulérní gól, a my si tím pádem měli odvést tři body,“ krčil rameny Divíšek. „Protihráč mě sice do brankoviště natlačil, ale to je přeci jedno. Já jsem tam nikomu nebránil a vůbec jsem se nezapojoval do hry.“ Slávisté si tedy nakonec odvezli z jihočeské metropole bod za remízu v normální hrací době. „Bod dobrý není, ale za stavu 0:2 jsme ho brali,“ soudí Divíšek.