29.03.2022, Marek Baloun

Tisíc zápasů a semifinále. Je to zasloužený postup, raduje se Lukáš Pech

V sezóně vstoupil do prestižního klubu střelců, ve svém 1 000. utkání přidal v pondělí další dvě branky a nasměroval Motor do semifinále extraligy, které v Českých Budějovicích nebylo čtrnáct let. Lukáš Pech při rozhovoru vypadal klidně, jako by ani nevnímal, čeho právě dosáhl. Jeho slova ale radost rozhodně neskrývala.

Lukáši, gratuluji k postupu. Pojďme ten zápas vzít od začátku, tam to vypadalo, že jste potřebovali Motor spíše zahřát. Museli jste dvakrát dotahovat…
Začátek nám nevyšel podle představ, ale hned jsme se vrátili do hry. Podařilo se nám srovnat a mysleli jsme si, že se tím nastartujeme, ale oni nás potrestali. Ten tým je hrozně silný, máme to v sobě a nic nevzdáváme. Druhou třetinu jsme je už válcovali a byli jsme mnohem lepší. Měli jsme spoustu příležitostí a z nich padaly góly. Je to zasloužený postup.

První gól, to byla genialita Milana Gulaše…
Tam byla vyhraná bule, Šenky (Petr Šenkeřík – pozn. red.) to nahodil na mantinel a Guli (Milan Gulaš) mě viděl, jen se otočil a poslal mi puk. Jejich centr si mě vůbec nehlídal, to nevím, kam jel, ale zůstal jsem sám před brankou. Byl jsem moc nízko, abych zkoušel vystřelit nahoru, tak jsem to poslal mezi nohy a propadlo to.

Poté druhý gól na modré, to vyplynulo ze situace, nebo to tak máte nacvičené?
To vyplynulo ze situace. Oni hrozně vystupovali za námi nahoru a my jsme v přesilovkách neměli nic, i proto, že Guliho bránili osobně. Tak jsme to zamíchali, dva kluci byli před bránou, udělali výbornou clonu, Frodlík (Dominik Frodl) nic neviděl a padlo to za něj.

V sezóně jste vstoupil už do Klubu hokejových střelců, dnes jste ve svém tisícovém utkání dal dva góly, platí, že podobné milníky stále moc neprožíváte?
Pro mě tisíc nic není, pro mě byla důležitá číslovka pět, to jest dnešní pátý zápas. Že to bylo tisíc zápasů je hezké, ale pro mě to nic neznamená. Já jdu dál a bylo pro mě důležité dát do zápasu maximum a mám radost, že jsme postoupili.

Jak jste prožíval poslední vteřiny na trestné lavici?
Hrozně. Jsem blbec za to, co jsem udělal. Nechal jsem se od toho beka vyšplouchnout, chtěl jsem mu vypíchnout puk a on mi udělal kličku. Naštěstí to kluci vybojovali a za to jim patří dík.

O vás se ví, že nejste pivař, ale dnes po zápase si asi jedno budějovické dáte, ne?
Nene, dám si gintonic.

Je to už nějaký čas, co jste tu za Vary hrál semifinále proti Budějovicím. Jaké je to teď, být na druhé straně?
Tu sérii si pamatuji. Taky od nás nikdo nic nečekal, Budějovice byly favority. Hrálo se až do sedmého zápasu a my jsme pak dali gól díky tomu buřtu, který je součástí zadní části brány. Nikdo to neviděl, dlouho se to zkoumalo a pak jsme vyhráli 2:1. Šťastné vítězství a ten rok jsme si hodně užívali. Vzpomínky na to jsou.

Přijel se na vás podívat táta z Jihlavy?
Jo, volal mi, že přijede, tak jsem mu dal permanentku. Mluvili jsme před zápasem a chtěl se vyfotit s dresem, takže ten mu dám, ať si s ním lehne do postele.

Prý je na vás dost ostrý a má neustále připomínky…
To jo. Poslední zápas základní části, kdy jsme udělali bod v Hradci, to mi volal. Já myslel, že mi pogratuluje k sezóně, že jsme v top 4 a že jdeme do čtvrtfinále, a on mi naopak vynadal, že jsem hrozně ztrácel puky. To mě hrozně vytočilo, položil jsem mu telefon a asi čtrnáct dní jsem se s ním nebavil (smích).

V semifinále narazíte na Spartu, váš bývalý klub. Je to určitě pikantní soupeř, ale předpokládám, že pro vás je to soupeř jako soupeř a musíte porazit kohokoliv…
Přesně tak. Nemůžeme koukat na základní část, že jsme ji třikrát porazili. Sparta je výborný tým, je našpikovaný hvězdami, v přestupovém období ještě nakupovali, ale my jdeme bojovat a vyhrávat. Chceme vyhrávat a udělat zázrak.

Berete to tak, že se přestup do Budějovic vyplatil? Když se vrátíte do léta, snil jste o semifinále?
Šel jsem zápas od zápasu a nic jsem si nemaloval. Budějovice skončily loni poslední, sice se silně posílilo, ale ruku na srdce, kdo z vás si myslel, že budeme po základní části čtvrtí a hrát semifinále? Asi nikdo. My jsme chtěli být v předkole, okolo 6. místa. Udělali jsme top 4, což bylo náramné, všechno z nás spadlo a začali jsme si tu hru užívat a být v klidu, že nebudeme hrát baráž nebo někde dole. Tým se semknul. Abych se vrátil k té první otázce, možná v nějakém snu to proběhlo, ale ruku na srdce, tohle je nadstandard.

Myslíte, že Pardubicím ubralo síly právě to předkolo, kterému jste se chtěli vyhnout?
(vrtí hlavou) Tři zápasy… Musíte se zeptat jich, jestli jim to ubralo síly, ale my jsme s nimi hráli čtyři zápasy v základní části a víceméně jsme byli lepší, kromě tedy prvního domácího. Rozhodně jsme si na ně věřili, protože se nám s nimi hrálo dobře. Myslím si, že tohle nemůže být výmluva. Postupem času, až se to bude nabalovat, ta únava přijde, ale nikdo se na ní vymlouvat nemůže. Jdete na sto procent a buď to dáte, nebo ne. A když ne, tak končíte. Ale musíte umět podívat se do zrcadla a říct si „Dal jsem do toho maximum a víc to nešlo“. Pak můžete na dovolenou k moři, ale jinak ne.

Na Spartě jste přece jen neměl takové herní podmínky, vrátilo se to tady do správných kolejí?
Tak jsem rád, že mi tu trenéři důvěřují a dávají mi tolik prostoru. Já se snažím se jim odvděčit, stejně tak i celému týmu. Jestli jsem se jim vyplatil, to musí říct druhá strana, svoje výkony nechci hodnotit. Ale jsem rád, že můžu tady pracovat a hrát hokej, mám tady na to klid, trenéři mi dávají spoustu prostoru a já bych chtěl jim i spoluhráčům poděkovat. Bez nich bych nehrál tak, jak jsem letos hrál.

Pro Jaroslava Modrého je to přece jen také nová věc, strávil poslední léta v Americe. Nebáli jste se před sezónou v kabině, jaké to bude?
Má zkušenosti jako hráč z NHL, působil v několika týmech a hrál se skvělými hráči, takže zkušenost má a tréninky tomu odpovídají. Dostal tady důvěru, udělal tu kus práce a jak vidíte, vyplatilo se to.

Takže vás ani během sezóny nenapadlo, že by to mohlo takhle dopadnout?
Tak samozřejmě nějaké ty prognózy si člověk přečte, ale já na to nikdy nedávám. Já jsem chtěl se pohybovat někde v tom středu, v klidnější polovině, abychom se připravili na předkolo nebo play-off, abychom byli psychicky odolní a zvládali tlak, který v play-off je. Pomohlo nám, že se o nás moc nemluvilo. Pardubice vyhlašovaly aspirace na titul a kdesi cosi, ti kluci byli pod tlakem a bylo to na nich vidět. Myslím si, že jim to uškodilo.

Do semifinále je tedy nejdůležitější jít s čistou hlavou?
Přesně. Vždyť vy nevíte, co se stane zítra, natož za týden. My jdeme zápas od zápasu a základem byly ty první tři vítězství. I když jsme tam prohráli, tak jsme věřili, že to můžeme vyhrát, protože máme skvělé publikum a hraje se nám dobře doma. To se i potvrdilo.

Nehrozí teď nějaké uspokojení, že jste nad plánem?
Tak kdo mě zná, ví, že žádné uspokojení nehrozí. Dnes to oslavíme, dáme si volno a pak se budeme připravovat na dalšího soupeře. My si jdeme hrát svůj hokej celých šedesát minut a budeme se soustředit na první utkání, nic dalšího neřešíme.

Přece jen je ta tisícovka velké číslo. Samozřejmě, nikdo si to nepřejeme, ale máte v hlavě nějaké číslo, kdy si řeknete „Už jsem odehrál dost“?
Ne, takové číslo nemám. Mě to prostě baví a dokud mě to bude bavit, tak budu chtít hrát. Až mě to bavit nebude, tak s tím seknu, vezmu nějaké pořádné kladivo, hřebíky a pověsím brusle na hřebík a nikdy je neobuji.

Takže vás uvidíme jako Jaromíra Jágra i v padesáti?
(smích) Uvidíme, do kdy mě to bude bavit.