16.02.2021, Michal Špírek

”Ramenáři” Vít Christov a Matouš Venkrbec se zotavují po operacích

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Pro útočníky Matouše Venkrbce a Víta Christova skončil extraligový ročník kvůli zraněním předčasně. Stejně jako Pavel Pýcha, i oni už podstoupili operace. Jak se jim daří a jak zpětně hodnotí své výkony?

Vít Christov: Věřím, že budeme po operacích brzy v pořádku

Jaké zranění vás potkalo?
Měl jsem problémy s pravým ramenem, už to trvalo delší dobu a po magnetické rezonanci se potvrdilo, že je třeba to operovat. Každého hokejistu mrzí, když sezónu musí ukončit předčasně, ale zranění bohužel k hokeji patří. Operace dopadla dobře.

Jaké jsou první týdny po operaci?
Rameno musím mít v ortéze, nehýbat s ním, ale časem se to zlepšuje a na začátek března mám stanovenou kontrolu, kde už by mohly být naplánovány nějaké rehabilitace. Fixace ramena má tak být celkově na pět týdnů a následovat bude rehabilitace. Těžko říct, jak to půjde rozhýbávat, ale věřím, že třeba po měsíci rehabilitací už by to mohlo být v pohodě.

Čím se teď dokážete zabavit, když vám skončila sezóna předčasně?
Je to na nic. Člověk je zvyklý pořád něco dělat a já sedím doma. Teď jsme alespoň odjeli za rodinou do Třince. Na druhou stranu, mám malého syna a aspoň si vynahradím to, že s ním nyní mohu trávit více času a být s rodinou.

V sezóně jste naskočil do 33 zápasů a získal sedm bodů. Jak jste z osobního hlediska spokojen?
Určitě bych byl raději, kdyby těch bodů bylo víc. Každý chce bodovat. Na druhou stranu každý hokejista má ale svou roli v týmu, kterou si plní. Z osobního hlediska to mohlo být určitě lepší.

Jak jste se vy osobně srovnával s extraligou? Vyhodnotil jste, na čem třeba musíte zapracovat?
Když to vezmu celkově, tak celý tým nás trápilo zakončení. Ukázalo se, že hráči v extralize jsou chytřejší a kvalitnější, dokážou potrestat každou individuální chybu.

Jste s týmem nadále ve spojení?
S klukama si píšeme, vše sleduji. Chodil jsem koukat na zápasy na stadion, teď koukám alespoň přes Hokejku.

A dali jste si vědět s dalšími hráči, kterÉ stihl podobný osud jako vás? Operaci podstoupili i Matouš Venkrbec a Pavel Pýcha.
Psal jsme si, jak se po operaci cítíme. Všichni jsme na tom podobně. Matouš má ortézu na čtyři týdny, Čenda podstoupil hodně podobný zákrok tomu mému. Věřím, že budeme všichni brzy v pořádku.

Matouš Venkrbec: Klíční kost nárazy trpí

Jak se vám daří, povedla se operace?
V pátek to budou tři týdny po operaci, takže už mám venku stehy, čtyři týdny celkově musím nosit ortézu. V pohybu jsem omezen, ale jinak to v rámci možností jde, užívám si rodinu a sleduju kluky alespoň na dálku, když to jde, tak na stadionu. Věřím, že má operace není z těch vážnějších, že to bude v pohodě.

Jak jste k problémům s ramenem vlastně přišel? Operace byla nevyhnutelná?
Začalo to v říjnu v Brně, kdy jsem si nárazem na mantinel potrhal vazy u klíční kosti. Tehdy se ještě nezdálo, že by byla operace nutná, léčili jsme to tak konzervativně a klidem. Bohužel se ukázalo, že problémy mají tendenci se vracet, stupňovalo se to a nebylo s tím už možné hrát. V kariéře se to asi několik let sbírá, nárazů je spousta a klíční kost tím trpí. Teď se to u mě bohužel sečetlo a operace byla v lednu nevyhnutelná. Dělal jsem vše, abych na ní nešel, protože jsem věděl, že to znamená konec sezóny, ale po třech čtyřech týdnech injekcí jsem musel kapitulovat a říct, že to prostě nedám.

Nejte jediným z kádru Motoru, kdo má za sebou z této sezóny operaci ramena. Byl prostor si s Vítem Christovem a Pavlem Pýchou dát nějaké rady, tipy, jak se s tím lépe vypořádat?
Víťa Christov šel týden přede mnou, poprvé podstupoval operaci pod celkovou narkózou, takže jsme se bavili, jak to probíhá, na co se v nemocnici zaměřit, nepodcenit jídlo a tak (úsměv). Čenda šel zase po mně, takže jsme si psali, jak na tom je. Bohužel je to další střípek do té nevydařené sezóny, nikoho to netěší.

Dá se najít na vašem aktuálním stavu nějaký klad, když se říká, že všechno zlé je pro něco dobré?
Je to tak, situace se dá uchopit i pozitivně. Užívám si tak dětí, mám ještě takových deset dní, než sundám ortézu a začnu rehabilitovat, cvičit a něco dělat. Můžu doma pomoci, vzít si děti, to je teď hlavní moje náplň času.

V sezóně jste odehrál 22 zápasů a získal devět kanadských bodů. Jaké máte ze sezóny dojmy?
Celkově jsem hrozně zklamaný, strašně mě ta sezóna mrzí. Ani mně osobně to vlastně nevyšlo. Začalo to už prvním střídáním, kdy naše pětka hned inkasovala gól. Nebylo to prostě ono. Pak se navíc rozpadla naše lajna s Mírou Holcem a Víťou Christovem, se kterou jsme hráli pohromadě celý minulý rok a těšili se na to, jak si zahrajeme v extralize. Všehovšudy jsme stihli nakonec asi jen tři zápasy, kvůli zraněním už jsme se pak vůbec nepotkali. Svoje výkony nemohu hodnotit kladně, dostal jsem spoustu prostoru, ice time jsem měl skvělý, ale řekl bych, že jsem toho tolik nevyužil. Dostával jsem spoustu času na přesilovce před bránou, ale z toho prostoru, z nějakých dorážek nebo clony, padlo hrozně málo gólů. A jde to ruku v ruce s týmem. Když tým prohrává, člověk být spokojen ani nemůže. Je to pro mě velká škoda, ale mám jednu velkou motivaci to napravit. Věřím, že ještě v extralize šanci dostanu, ale uvidíme.