08.05.2010, Petr Novotný

První gól vstřelil v Budvar aréně. Přidá Jakub Šulc další?

Č. B u d ě j o v i c e - Je to pět let, co mohl obránce Jakub Šulc promluvit do historie budějovického hokeje. V památné semifinálové sérii první ligy s Chomutovem nastupoval za severočeský klub a ve druhém utkání pomohl rozdílovou brankou k vítězství hostů 3:2. Bylo mu dvacet let a rýsovala se před ním kariéra na severu Čech. Ovšem Slavia Praha, jeho kmenový klub, zasáhla jinak a obránce strávil svou dosavadní kariéru v Havlíčkově Brodě. Teď chce bojovat o šanci v HC MOUNTFIELD.

Chomutovská anabáze

Začněme takovou malou hádankou. Říká vám něco datum 28. únor 2005?
(Úsmívá se a přemýšlí) Ne. Myslím si, že ne. Neříká mi to nic.

A když to trochu přiblížím: semifinále první ligy mužů, druhý zápas série HC České Budějovice – Chomutov, čtyřiadvacátá minuta?
Jo, jo. Už vím. To jsme tady vyhráli a dával jsem gól.

Vzpomenete si na tu branku?
Určitě. Byl to můj první gól v chlapech. Byl jsem akorát na trestné lavici. Myslím si, že nás bylo hodně na ledě. Šel jsem to odsedět, a když jsem se vracel, někdo mi poslal puk do brejku. Mám pocit, že tenkrát chytal Chábera a dával jsem mu to na lapačku.

Pamatujete si to přesně. Máte ten puk schovaný, když do byla vaše první branka mezi dospělými?
To nemám. Byl jsem z toho tak vyjančenej, že jsem si puk ani neschoval.

Jaké to bylo. Skočil jste mezi dospělé až v závěru sezony…
Někdy v lednu jsem šel do Chomutova, zbývalo pár zápasů do konce základní části. Ve čtvrtfinále proti Hradci Králové jsem asi nehrál vůbec nebo málo. Pak jsem začal hrát až v semifinále s Budějovicema. Přišlo mi to jako hodit neplavce do hluboký vody, když jsem hrál proti těm hráčům, kteří tady tenkrát byli.

Tady na jihu Čech vzpomínáme na tu sérii jako na přelomovou. Jak jste ji vnímal z pozice člena chomutovské kabiny?
Nikdo moc nečekal, že bychom mohli Budějovice potrápit. Ale potom když se vidělo, že to s nima jde hrát a že to na ně z nějakého důvodu umíme, chtěli jsme přes ně postoupit. O tom jsme normálně mluvili.

Pro vás jako pro mladého hráče to musela být velká škola. Vždyť proti vám nastupovali hráči jako Prospal, Dvořák, Neckář, Martínek nebo Ference.
Proti lepším hráčům pomalu v té době nešlo hrát, když člověk nebyl na olympiádě nebo v NHL. Bylo to hodně těžký a byl to takový křest ohněm pro dvacetiletého kluka.

Tenkrát jste se v Chomutově pohybovali dva Šulcové. Byla tam nějaká příbuzenská pouta?
Ne, to vůbec ne. Byla tam jen shoda jmen, žádní příbuzní jsme nebyli.

Slavia rozhodla. Následoval Havlíčkův Brod

V Chomutově jste sice svou kariéru mezi dospělými začal, ale dlouho jste tam nepobyl. Jak to s vámi vypadalo dál?
Tu sezonu jsem tam dokončil a začal jsem i další. V jejím průběhu někdy kolem ledna si mě Slavia začala povolávat zase zpátky do juniorů a občas doplnit áčko. V Chomutově potřebovali mít hráče pořád, takže to dopadlo tak, že mě pan Růžička poslal do Havlíčkova Brodu. Hráli tam druhou ligu a chtěli postoupit. Začal jsem hrát tam. Postoupili jsme do první ligy a od té doby jsem tam byl.

To byla první liga. V extralize máte odehrány tři zápasy. Nemohlo jich být víc?
Ve Slavii je to takový všelijaký a specifický. Byli tam vždycky jiní hráči a nemá moc cenu se zabývat tím, co mohlo být.

A nebylo pro vás přeci jen frustrující, že hráči z Havlíčkova Brodu chodili hrát občas extraligu, vy jste nastupoval pravidelně a nahoru jste nešel?
Jasně, ale s tím já nic neudělám. Jediné, co jsem mohl dělat, bylo dobře hrát. Nějaké sezony se mi zase až tolik nedařilo, takže tam ani nebyla šance jít výš. Potom, když už se mi zase dařilo, přišli jiní hráči nebo se těm, co hráli ve Slavii, dařilo a nebyl důvod někoho z první ligy povolávat.

Jak se díváte na problémy, které byly v Havlíčkově Brodě s místním klubem?
Klub vlastnilo městě a už nemělo tolik peněz, aby ho dotovalo. Jednali o prodeji jedné brněnské firmě a co vím, tak to nakonec prodali. Teď tam chodí noví hráči, vedení se vrátilo, trenér se vrátil a jsou tam docela velké změny.

Jak vzpomínáte na vaše působení v tamním mužstvu?
Hráli jsme pořád tak nějak o to, abychom postoupili do play-off. Byli jsme tam samí mladí kluci a parádní parta. Po téhle stránce jsme si působení v první lize užívali.

Vaše pozice mezi beky byla poměrně jistá, ne?
Hrál jsem všechny přesilovky a všechna oslabení. Byl jsem druhým nejstarším obráncem po Michalu Vyhlídalovi. Tomu věku má pozice zhruba odpovídala. Hodně jsem si zahrál. Byl jsem často na ledě a nemůžu si na nic stěžovat.

Budějovická výzva

Každopádně teď jste v přípravě extraligového mužstva, takže jste asi chtěl změnu. Kdy se vložil do hry budějovický klub?
Mému agentovi jsem říkal, že bych to chtěl zkusit jinde. On se mi ozval, že by byla možnost jít to zkusit do Budějovic. Pak se to nějak dohadovalo, dolaďovalo a snad to nějak dopadne.

Ještě nemáte podepsanou smlouvu?
Zatím jsem ji nepodepsal. Dohadují se kluby a já čekám, jak se dohodnou nebo nedohodnou. Snad to dopadne dobře. Když už jsem tady a mám tuhle mužnost bojovat o místo v kádru, nechtěl bych, aby mi jí něco překazilo.

Na jihu Čech budete bojovat o místo v A-mužstva. Obrana se oproti loňsku hodně vyčistila. Odešli hráči jako Melichar, Snopek, Poživil, na odchodu je Gřegořek. Vnímáte velkou šanci se prosadit?
Asi je větší než třeba loni. Je tady hodně hráčů, kteří budou začínat jako já - de facto od nuly, bez nějaké pozice. Je to jen na mě, jak se s tím poperu a jak se budu líbit trenérům.

Trenéra znáte?
Podle jména samozřejmě. Jinak jsem pod ním nikdy nepůsobil.

A bavil jste se s ním už nějak osobně?
Přivítal nás tady všechny, ale zatím asi není ani potřeba něco probírat. Teď se stejně jen trénuje a je na každém, kolik toho natrénuje. Bavit se s námi asi bude blíž až v létě na ledě.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí.