02.06.2021, Michal Špírek

Ponořit se do hry a nic jiného nevnímat. To je svět, který Michalu Vondrkovi chyběl

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Těší se, že ho děti po roční absenci uvidí znovu na ledě. A k tomu v Českých Budějovicích, ve městě, kde se narodil a naučil hrát hokej. Útočník Michal Vondrka při vynucené roční absenci poznal, jak moc mu hokej chybí. Na angažmá v Motoru kývl až v okamžiku, kdy si byl sám jistý, že je zdravotně plně připraven. Fanoušci tak nyní mohou vyhlížet pro další sezónu i kousky zkušeného hráče, který se do Budějovic vrací ověnčený mnoha úspěchy.

Návrat po osmnácti letech, tak máme uvozen váš příchod na webu Motoru. Tak tedy vítejte zpět a řekněte mi, jak těch osmnáct let uteklo?
Když to tak vezmu, tak jako voda, no. Ale stalo se za tu dobu hrozně moc věcí, docela dost jsem toho prošel, získal nějaké zkušenosti. Bylo toho dost.

A jak se za tu dobu vyvinul váš vztah k Budějovicím?
Já na ně nikdy nezanevřel. Pravdou je, že za poslední roky jsem se tam vždy dostal jen v létě, kdy jezdím za našimi na chalupu. Do centra jsem se tolikrát nedostal, ale poznal jsem, že se Budějovice hodně změnily. K dobrému. Minulý rok jsem tam provedl kamaráda ze Slovenska a koukal jak blázen. A já vlastně taky. Je z nich čisté, krásné město. Vlastně jsem nikdy neslyšel na Budějovice od nikoho, ani od lidí, co nevěděli, že odtud pocházím, nic špatného.

A nezměnilo se jen město, změnil se i českobudějovický hokej. Naposledy jste za místní klub hrál v říjnu 2003, kdy byl vaším spoluhráčem třeba Rudolf Suchánek nebo Peter Bartoš. V kabině jste byl tehdy i s Petrem Sailerem nebo Jiřím Šimánkem, oba v klubu nyní působí, pak už se po letech setkáte asi jen s Pavlem Vlašicem…
To je jasný, s Vlašákem se známe dlouho, setkávali jsme se pak i v nároďáku. Úplně odmala znám i Poldu Bláhu, naši tátové jsou velcí kamarádi. Znám ale v Budějovicích spoustu lidí, co se kolem hokeje angažují.

Co to pro vás znamená, vrátit se hrát hokej domů?
Beru to tak, že se na to hrozně těším. Hokej mi teď hrozně chyběl, těším se, až vyjedeme na led a bude se hrát.

Proč jste se pro Motor nakonec rozhodl?
Vedlo mě k tomu jednak to, že se kádr staví velice slušně. Věřím tomu, že to bude dobré. Jedna věc samozřejmě je, co je na papíře, druhá, jak to bude fungovat v sezóně. Ale vůbec se toho nebojím. Kluci, co z Motoru znám, jsou charakterově výborní a velice dobří hokejisté, mělo by to fungovat. Dále trenéři. Velice se mi líbil jejich přístup. S Jardou i Patrikem se známe velmi dlouho. Myslím si, že celá organizace je výborná.

Měl jste v sobě sen zahrát si ještě v Budějovicích? Představuje to pro vás takový příběh, který jste si přál prožít?
To víte, že jo. Odcházel jsem z Budějovic za určitých okolností, a teď už vím, že jsem udělal dobře a že se to vyplatilo. Prožil jsem pak devět sezón ve Slavii, kde byl skvělý mančaft a skvělí spoluhráči. Neměl jsem tak potřebu a touhu odcházet, byl jsem v super prostředí, kde jsme vyhráli titul a získali spoustu medailí. Pak jsem to šel zkusit do Finska, do KHL… Poté jsem měl podepsáno v jiných extraligových týmech. Ale říkal jsem si, proč nejít do Budějovic, bylo by to super. Mám tam celou rodinu, zázemí, znám spoustu lidí, i když třeba moji vrstevníci kamarádi za tu dobu samozřejmě odrostli.

Je pár hodin po zveřejnění vašeho příchodu, tak jaké ohlasy už jste stihl posbírat?
Bylo jich hodně, napříč republikou. Od bývalých spoluhráčů, kustodů, vedoucích, všichni mi blahopřáli. Všechny vzkazy byly pozitivní. Napsal mi třeba i jeden bývalý spolužák z Budějc, že mě vítá zpátky. Je to hezké.

Kdy jste měl první indicie, že by se vaše cesta mohla spojit s Motorem?
Bavit jsme se o tom začali před pár měsíci. Já reagoval tak, že potřebuji být nejprve stoprocentně fit. Nechtěl bych nikde podepsat, aniž bych byl stoprocentně přesvědčený o tom, že jsem zcela zdravý, že mě to nebolí. To jsem teď poznal, že nastalo, takže už jsem neměl žádnou zábranu.

Takže aktuálně věříte tomu, že už vás nebude zdravotní stav nijak limitovat? Připomenu, že jste se trápil s vyhřezlou ploténkou a nakonec jste podstoupil operaci.
Věřím tomu. Nepředpokládám, že by to nešlo. Člověk musí na jednu stranu trochu počítat s tím, že stát se může cokoliv, ale nyní nevěřím tomu, že by to mělo být špatné. Naopak vím, že v posilovně ani na ledě, kam chodím, mě to teď vůbec neomezuje. To byl hlavní spouštěč toho, že jsem mohl smlouvu v Motoru podepsat.

Čím to, že jste v minulé sezóně nakonec nenaskočil ani do jediného zápasu?
Zranění se mi stalo na začátku září loňského roku. A v úvodu jsem si vůbec nepřipouštěl, že bych měl jít na operaci, vůbec se mi do ní nechtělo. Věřil jsem, že to rozeženu nějakou fyzioterapií, chodil jsem za nejlepšími lidmi v oboru, šest týdnů jsem tak něco zkoušel, chodil na kapačky, obstřiky, ale to vše pomohlo vždy jen na chvíli. A pak už to prostě nešlo, můj stav už se jen zhoršoval a operace byla nevyhnutelná. Těch šest týdnů mě myslím hrozně zabrzdilo, kdybych šel na operaci hned, jsem si jistý, že bych ještě konec sezóny stihnul. Takhle už to prostě nešlo. Na ledě mě to hrozně omezovalo, nebyl jsem schopný na něm být, ještě před dvěma měsíci jsem to vnímal. Teď už vůbec a musím říct, že se cítím výborně. I letní příprava, která nyní probíhá, je přesně to, co já potřebuji a co jsem si domluvil s trenérem. Ztrátu, co se týče svalů, jsem nabral už dávno zpátky, ale chyběl tomu dobrý pocit na ledě. A ten už mám nyní také. Už to tak nemusím vůbec řešit.

Kde letní přípravu absolvujete?
Připravuji se individuálně v Praze u trenéra Petra Horna, bývalého desetibojaře, který současně učí na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Rozumí tomu, rozumíme si i mezi sebou, spolu jsme jedenáct let a ví přesně, co potřebuji, je to parádní.

S ploténkou jste si užil své, trpěl jste jako zvíře. Nemáte strach, že byste si mohl podobný stav přivodit zpátky?
Průšvihem bylo, že ploténka vyhřezla tak blbě, že mi to skříplo sedací nerv. Necítil jsem tak sice bolest v zádech, ale extrémně mi trnula celá noha, nemohl jsem stát, nemohl jsem sedět. Operací, která trvala asi 25 minut, se to vyřešilo. Podle zprávy a mého kontaktu s operujícím doktorem by se to nemělo vrátit, už je to zhojené a v pořádku, pooperační průběh byl podle doktora i fyzioterapeuta super.

Co vás vlastně hnalo z tohoto stavu k tomu, že byste se ještě chtěl vrátit na led do extraligy? Neuvažoval jste třeba o tom, zda to za to stojí, zda třeba neukončit kariéru?
Jednu dobu už jsem toho měl plné zuby. Aby člověk mohl a měl stimul pracovat dál a lépe, je potřeba k tomu cítit progres. A v jednu chvíli se mi zdálo, že progres se zastavil. Byl jsem totiž párkrát na ledě, vždy jsem se na to těšil, nic už mě nebolelo, tak jsem si říkal, že to bude dobré. Vlezl jsem na led a znovu jsem cítil omezení, které mě nepouštělo k tomu dělat určité věci. To bylo na hlavu těžké. Ale stále mě táhlo, že mě to prostě baví. A že mi teď ten hokej neskutečně chybí.

Je vám 39 let, v Motoru jste podepsal smlouvu na rok. Ale co vás poslouchám, tak asi nyní nepřemýšlíte o tom, zda to nebude sezóna poslední.
Vůbec. Potřebuji, aby mě to bavilo. Abych já i celý mančaft měl výsledek. A pak se uvidí, co dál. Neřeším teď, jestli je to poslední, předposlední nebo jaká sezóna, to v hlavě vůbec nemám. Já teď jen vím, že se na to hrozně těším a že mi hokej fakt chybí.

A nemáte obavy, jak rychle se do toho po roční pauze zase dostanete? Jak budete na ledě fungovat?
Nemám z toho strach, myslím, že to bude jako každou z posledních šesti sedmi sezón, kdy co jsem se bavil s pár staršími hráči, tak to mají také tak, že se do toho dostáváme později. Že přípravné zápasy nám opravdu slouží k tomu, abychom se do toho dostali. Vždy jsem to načasoval tak, že začátek sezóny už byl dobrý, ale v létě to nestálo za nic. S tím už jsem smířený. Ale nebojím se toho, že bych se do toho neměl dostat. Uvidíme. To je další věc, kterou v hlavě neřeším.

Několikrát jste zmínil, jak vám hokej chyběl a chybí. Na co se teď nejvíce těšíte?
Chybí mi zápasy. Takové to napětí. Ponořit se do hry a nic jiného nevnímat. Pocit naprostého pohlcení, kdy jdu na led a nevnímám nic jiného, než kam se postavit, komu nahrát nebo jak dát gól. Chybí mi i kabina, spoluhráči, příběhy s tím spojené. Je to jedno s druhým.