29.12.2009, Petr Novotný

Nájezdy trénujeme, ale nejdou nám, říká Ondřej Veselý

Č. B u d ě j o v i c e – Měl šanci stát se v Mladé Boleslavi českobudějovickým hrdinou. Jenže prokletí samostatných nájezdů prolomit nedokázal ani on. Útočník Ondřej Veselý jel ve třetí sérii nájezdů jako úplně poslední. Kdyby dal, Jihočeši by odjeli se dvěma body, které by se jim vzhledem k dalšímu náročnému programu hodily. Takhle brali jen bod. „Vzhledem k tomu průběhu zápasu je to pro nás spíše zklamání,“ říkal Ondřej Veselý.

Je to celkem smutná série. Když se zápas hokejistů HC MOUNTFIELD dostane v této sezoně do nájezdů, může už soupeř Jihočechů pomalu počítat s tím, že si připíše jeden bod navíc. Kruté? Ale je to tak. Českobudějovičtí hráči v této sezoně dovedli zápas extraligy šestkrát do nájezdů a vždy odešli poraženi. „Nájezdy nám teď nějak nejdou,“ jen pokrčil rameny útočník Ondřej Veselý.

A neřekl vlastně nic nového, co by se nevědělo. Jeho tým uhrál zápas do nájezdů naposledy doma s Vítkovicemi a prohrál. I v Mladé Boleslavi sahal dlouho po dvou bodech, ale odjel s prázdnou. „Není to jen o nájezdech. Celá tahle situace nás svazuje a nedaří se nám dávat góly ani v zápasech. Dáváme jich málo,“ popisoval dále forvard, podle něhož měl jeho tým v zápase daleko na víc, než jen na zisk jednoho bodu a ze zápasu odjížděl zklamaný.

Jihočeši mohou po utkání v Mladé Boleslavi skutečně zpytovat svědomí, protože rozhodnout mohli už v první třetině utkání. Gřegořek, Hřebejk, Hudec nebo Veselý byli těmi, kdo měl na hokejce první gól zápasu. Jenže nedali. „Kdybychom alespoň jednu branku dali, utkání by se vyvíjelo jinak,“ míní Veselý. „Takhle se muselo stále hrát obezřetně zezadu a hlídat si to. Jít v první třetině do vedení, mohli jsme vyhrát,“ popisoval dále.

Jenže kdyby neplatí. Právě domácí se ujali vedení a Jihočeši byli těmi, kdo musel dotahovat. Ondřej Veselý dokázal ve 35. minutě překonat domácího gólmana Valenta, když zužitkoval přihrávku Františka Ptáčka zpoza branky. „Hledal jsem si nějakou pozici mezi kruhama a Franta mě tam našel. Napálil jsem to a trefil,“ popisoval svůj zásah, který nakonec hostům zajistil alespoň bod. „Ale vzhledem k tomu průběhu zápasu to je málo,“ přiznal za chvíli Veselý.

Právě Veselý se mohl stát v závěru zápasu hrdinou. Jenže to by musel proměnit svůj nájezd. V sezoně ho jel poprvé, ale počínal si podobně, jako většina jeho předchůdců. Nedal. „Docela jsem si věřil,“ říkal Veselý, proč se poprvé v sezoně k nájezdu odhodlal. Ale nevyšlo mu to. „Nastoupil jsem s tím, že mám dvě verze, které bych chtěl udělat. Rozhoduju se v průběhu nájezdu podle toho, jak je postavený brankář,“ dodal.

A jak se rozhodl v Mladé Boleslavi? Podle všeho špatně. „Rozhodl jsem se mezi kruhy. Viděl jsem, že brankář je vyjetý, tak jsem ho chtěl překvapit blafákem do forhendu,“ vysvětloval. „Jenže puk jsem si dal trochu na dlouhou hokejku a potom mi to šlo špatně zvednout a brankář mi to betonem vychytal.“

Dá se najít nějaká příčina toho, proč zrovna Jihočechům nájezdy nejdou? Mluví se o sebevědomí, o štěstí, o umu, o schopnosti zachovat chladnou hlavu. Veselý jen pokrčil rameny. Na tréninku jezdí on i jeho spoluhráči nájezdy často. Pilují je a jdou jim. „Skoro každý trénink na ně je nějaké cvičení,“ ujistil. „Ale dát gól v tréninku a dát gól z nájezdu v zápase je jiné. V zápase je mnohem větší zodpovědnost a tréninku je to uvolněnější,“ dodal Veselý.

A tak jemu i jeho spoluhráčům nezbývá nic jiného, než čekat na to, až prokletí nájezdů dokážou prolomit.