Roman Turek byl ve čtvrtfinále s osravskou Sarezou takřka nepřekonatelnou překážkou pro soupeřovy střelce. Jenže nezvedený chřipkový virus si své oběti nevybírá a tentokráte mu podlehla právě blonďatá opora českobudějovického mužstva. Do branky tedy musel mladičký Jan Chábera. "Roman včera nepřišel na trénink, ale myslel jsem si, že se jen chce pořádně vyležet, aby dnes mohl nastoupit, jenže ani dneska ráno se nedostavil, takže mi trenér řekl, že chytat budu já," osvětloval Chábera okolnosti, za kterých se dostal na led. "Nebyl jsem v brance při zápase skoro měsíc. Naposledy jsem chytal pátého února a měl jsem tedy trochu obavy, ale pak jsem si řekl, že tu jsem od toho, abych chytal, tak jsem to hodil za hlavu," popisoval procedůru, která mu pomohla dostat se do psychické pohody před důležitým duelem. Chomutovští přijeli na jih Čech s defenzívní taktikou a na mladého muže s maskou tak neletělo příliš mnoho střel, o to těžší pozici měl. "Oni hráli prakticky jenom na brejky a třeba v druhé třetině tam naši až moc chtěli dát branku a oni z toho našeho tlaku měli docela dost šancí," stěžoval si naoko mladík, který za 70 minut čistého času inkasoval pouze jednou, když ho prostřelil špatně obsazený Mikšovic "Chytit se dá všechno, ale bylo to trefené pěkně do podpaží. Ale myslím si, že on to tak ani nechtěl, protože se mu postavil puk a spíš do něj jen tak plácl," vzpomenul na gólový moment. Největší Cháberovy chvíle však přišly až na úplný závěr - v samostatných nájezdech. "Já si tak nějak obecně na nájezdy docela věřím, ale hlavní bylo, že máme skvělý kádr a věděl jsem, že u nás může dát branku kdokoli," převáděl díl zodpovědnosti na spoluhráče, ale nakonec se při devíti nájezdech stal nejzářivější hvězdou právě on. "Hlídal jsem si to mezi betony, tam to hlavně praváci zkouší často," osvědčil své krátké, ale jak se ukázalo velmi dobré zkušenosti s nájezdy. "Bylo to nakonec dost dlouhé, ani nevím kolik to bylo přesně nájezdů, ale vždycky jsem si říkal, že teď to chytím, od nás to někdo dá a bude klid," usmíval se viditelně spokojený brankář, který si nakonec neodpustil ani vítězné gesto směrem ke střídačce Chomutova. "O nic moc nešlo, oni mě jen před každým nájezdem hecovali, trochu nadávali, tak jsem jim pak ukázal, kdože to vlastně vyhrál."

Za sedmdesát minut čistého času dokázal chomutovského černokněžníka v brance pokořit jediný jihočeský střelec - Kamil Brabenec. "Myslím si, že dneska to byl typický zápas play-off. My jsme měli více ze hry, velkou spoustu šancí a mohli jsme rozhodnout už mnohem dříve, ale nakonec je úplně jedno, jestli se vyhraje 5:0 nebo na nájezdy, prostě je to vítězství a to je důležité. Věřím, že to pro nás bude odrazový můstek pro další zápasy," netajil svou spokojenost asi nejlepší hráč nedělního večera. V 10. minutě to byl právě on, který přinutil Horčičku ke kapitulaci. "Chtěli jsme to dneska hrát hodně do branky, hodně střílet a tentokrát to Luboš Rob vypálil, Rado Kropáč vybojoval puk a já už to jen zpoza branky zasunul," lakonicky vysvětloval důležitý moment obvykle defenzívně laděný forvard. Ten do zápasu nastoupil s výše zmíněnými křídly, ale posléze mu je trenér Jandač vyměnil za Hřebejka se Šimánkem. "Nevím, proč trenér tu výmenu provedl, měl jsem pocit, že nám to s Kondorem a Kropim šlo, ale asi chtěl nějak ten tým nabudit nebo rozložit síly," pokoušel se o sondu do Jandačovy hlavy syn slavného otce. Ohodnotil pak i hru soupeře. "Myslím, že nás ničím nepřekvapili. Dávali jsme si pozor hlavně na jejich brejky. Nejlepším receptem proti jejich stylu je hodně střel, což se třeba dneska nepotvrdilo, ale i přesto myslím, že to je správná cesta, která určitě přinese ovoce v dalších zápasech," osvědčil znalost soupeře. Tu mohl teoreticky uplatnit zejména v nájezdech, ale nakonec žádný nejel. "Já jsem jezdil nájezdy ve Švédsku, protože tam se jezdily po každé remíze, ale trenér se neptal, měl své hráče určené a já jsem se sám nehlásil," poukázal na nečekanou taktiku Brabenec, na němž bylo velmi dobře vidět, že ho její úspěch těší.

Severočeský celek přicestoval do opačného koutu republiky s jasně určenou taktikou. Zejména rychlé brejky a přesilové hry měly dovést tým trenéra Kýhose k úspěchu a jak se nakonec ukázalo, nebyla chomutovská družina daleko od úspěchu. Hlavní oporu měl celek v brankáři Horčičkovi, na druhé straně ale nešlo spoléhat jen na obranu. Cháberovu pozornost tak nejčastěji zkoušel aktivní Stanislav Mikšovic. Chomutov skončil svou čtvrtfinálovou sérii až ve čtvrtek, i přesto dokázal odvést stoprocentní výkon. "Myslím si, že máme dost sil. My jsme hráli celou tu předchozí sérii na čtyři pětky a i díky tomu, si myslím, jsme Hradec vyřadili. Dneska jsme ukázali, že těch sil máme dost, byl to vyrovnaný zápas a nakonec rozhodlo víc štěstí na straně Budějovic," vyjadřoval agilní útočník svou střídmou spokojenost. Díky jeho brance nakonec došel celek Chomutova až k samostatným nájezdům. "Já jsem tam zůstal před brankou. Petr Jíra s Davidem Hájkem vybojovali puk, poslali mi ho tam a já už jsem ho jen usměrnil a trefil jsem to," popisoval jeden z nejdůležitějších momentů Mikšovic. Jak se totiž posléze ukázalo, nedokázal jihočeský a hvězdami nabitý celek gólově reagovat, i když šancí měl dost. "Tak určitě, my jsme věděli, že tady nemůžeme s Budějovicemi hrát nahoru dolů, protože to jsou výborní hokejisté. Takže jsme se snažili bránit střední pásmo a nedělat chyby a myslím, že ta taktika vyšla dobře, měli jsme šance, stejně jako oni." Veledramatický zápas tak nakonec stál přítomné kardiaky možná i několik let života. "Bylo to od začátku do konce bojovné utkání, i trestná střílení byla vyrovnaná, prostě rozhodlo víc štěstí na straně domácích," opět zopakoval pověstnou formulku důrazný forvard. I on sám se postavil k exekuci samostatného nájezdu, jeho pokus v osmé sérii však skončil nezdarem. "Já jsem vymyslel takovou hloupost, dělám to i na tréninku, myslel jsem, že se mi to podaří, ale dnes mi hodně ujel puk a neudělal jsem to dobře," sypal si popel na hlavu. Za svůj výkon se ale rozhodně rdít nemusí.