Začátky v Meteoru

Antonín Španinger se narodil v obci Přísečná u Českého Krumlova a do Českých Budějovic se přestěhoval v první třídě. Byl všestranně sportovně nadaný, skvěle hrál fotbal a v zimě jako doplněk pochopitelně i hokej. Obojí hrál v zelenobílém dresu českobudějovického Meteoru a obojí skvěle – už jako teenager působil mezi muži na úrovni druhé nejvyšší soutěže v zemi! V roce 1947 skončil Meteor na 2. místě ve fotbalové divizi, jen 4 body za do ligy postupujícím SK České Budějovice. A hokejisté Meteoru to do osmičlenné nejvyšší soutěže, kde už hrál českobudějovický Stadion, měli dvakrát také jen krůček.

Do ligy a reprezentace

V roce 1948 následoval přesun na vojnu do ATK Praha, mladičký Toník tam nastoupil jako velmi nadějný fotbalista, který působil v reprezentaci „lvíčat“, posbíral následně i několik ligových startů s kopačkami. Ale když zjistil, že soustředění hokejistů bude probíhat celý měsíc v jeho Budějovicích, odjel tam s hokejisty a rázem se z něj stal primárně hokejový obránce! Ligu neznámý mladíček doslova šokoval. Hned v první ligové sezoně se zařadil do první obrany ATK a téměř nestřídal, jeho tým vybojoval bronz a Španinger byl jedním z hlavních pilířů. Když pak v následujícím ročníku 1949-50 ATK Praha vyhrálo ligu i před do té doby takřka neporazitelným LTC Praha, nebylo co řešit – Španinger byl povolán do reprezentace. Do týmu dvojnásobných mistrů světa a stříbrných olympijských medailistů! A místo pro šampionát v Londýně si na soustředění vybojoval!

Místo vavřínů mučení a kriminál

Jenže zrůdný komunistický režim měl pro hokejisty připravený jiný osud, než obhajobu zlatých světových medailí. Hokejisté místo na mistrovství putovali… do vězení. Vykonstruovaný proces s hokejisty rozmetal úspěšný reprezentační tým. Hráči zažívali ve vazbě bití, mučení hladem a další nepředstavitelné věci. „Tři dny a tři noci jsem měl v cele světlo a musel jsem chodit dokola. Kavalec jsem musel vyndat na chodbu, nedostával jsem nic k jídlu ani k pití. Tři dny a tři noci jsem musel chodit dokola. Každou hodinu se otevřely dveře a musel jsem dělat kliky a dřepy. První den to šlo, druhý den už mne začaly bolet nohy, tak jsem sundal boty a chodil jsem bos. Třetí den jsem už lezl po čtyřech, tekla mi krev z nosu,“ vzpomínal Antonín Španinger na mučení a útrapy. Proces probíhal tajně a bez diváků, Španinger nakonec dostal osm měsíců vězení, poté zbytek vojny strávil u pomocných technických praporů, dnes známých jako Černí baroni.

Návrat k hokeji

Rok po návratu z vězení ještě nesměl hrát nejvyšší soutěž, vrátil se v ročníku 1951-52 do Českých Budějovic. Hned v následující sezoně byl naprosto k nezastavení! Jako obránce nastřílel v 17 zápasech neuvěřitelných 14 branek, z toho pět v pěti duelech finálové skupiny o mistra, v němž Jihočeši vybojovali bronz! Napěchované tribuny v celé zemi skandovaly jeho jméno, byl zřejmě nejlepším bekem soutěže. Ale do reprezentace komunisté „mukla“ nepustili. I v dalších sezonách byl naprosto klíčovým hráčem českobudějovického týmu a reprezentaci by se náramně hodil…


Antonín Španinger v souboji s chomutovským Klůcem

Svou čest neprodal!

Před olympijským turnajem v Cortině v roce 1956 byl nominován na soustředění reprezentace. Jeho výkony už zkrátka nešly přehlížet. Nastoupil do svých jediných dvou oficiálních reprezentačních duelů, Švédům při výhře 9:1 vstřelil dokonce i reprezentační branku. Ale pak přišel šok. Před domem na něj čekalo auto s podivnými muži, musel si nastoupit. Odvezli ho na místní služebnu StB a dostal nabídku – pokud by podepsal spolupráci a donášel na své spoluhráče, mohl jet na olympiádu. „Já svoji čest neprodám!“ odpověděl odporným přisluhovačům komunistického aparátu. A tím skončila jeho reprezentační kariéra. Do Cortiny jeli jiní a dodnes je tento turnaj synonymem ostudy. Nejlepší bek ligy zřejmě chyběl…

Dlouhověký veterán

V Českých Budějovicích nakonec odehrál 11 sezon v nejvyšší soutěži a další dvě o úroveň níž. Sehrál zde kolem 250 soutěžních zápasů, v nichž jako obránce nastřílel skvělých 52 branek. Jen tři obránci v historii klubu ho dokázali střelecky překonat, ale Rudolf Suchánek, Miroslav Dvořák i Milan Nedoma k tomu potřebovali mnohem více duelů. V tehdejším Slavoji končil až v 38 letech, což byl v té době unikát, a to ještě pokračoval v týmech nižších soutěží. Po celou dobu hrál na vysoké úrovni i fotbal. Po skončení kariéry nastoupil jako skladník ve stavebním podniku a následně sodovkárně, později až do důchodu montoval lyže a brusle. V roce 1968 byl soudně rehabilitován a obdržel odškodnění… 500 korun. Legendární Antonín Španinger, muž výjimečných sportovních i lidských kvalit, zemřel ve věku 83 let 4. ledna 2010 v Českých Budějovicích.

Příběh Antonína Španingera zaznamenal obsáhle i projekt Paměť národa, kde si můžete poslechnout i přímé výpovědi legendárního hokejisty.

O projektu Legenda legendám

Projekt má dva primární cíle. Zaprvé vzpomenout na naše legendární hokejisty, vzdát jim hold a vyzdvihnout jejich výjimečnost. Zadruhé některým z nich nabídnout pomocnou ruku prostřednictvím Nadačního fondu Ivana Hlinky, na který poputuje výtěžek z dražby hraných dresů.

Spojitost mezi projektem Legenda legendám a fondem jsme detailněji probrali s jeho předsedkyní Liběnou Hlinkovou a také ředitelkou společnosti BPA Janou Obermajerovou.

Projekt má také své vlastní webové stránky www.legendapomaha.cz a facebookový profil.