Po poněkud nešťastně prohraném zápase na Spartě bylo pro Českobudějovické nezbytně nutné bodovat v domácím utkání s karlovarskou Energií. Jako skutečný tahoun se projevil obrovitý Slovák v bíločerveném dresu, populární Stano Jasečko. První branku vstřelil sám a druhou na zlatém podnose připravil pro spoluhráče Sailera. Poprávu z něj po zápase čišela radost. „Jsem spokojený, výhra je, body se počítají, takže spokojenost,“ pravil po utkání jeho hlavní hrdina. Oba vrcholné okamžiky svého výkonu v úterním zápase pak popisoval, jakoby bylo pro Jihočechy střílení gólů znenadání velice jednoduché. „Na první gól mi dobře nahrál „Emil“ Kristek, vystřelil jsem, padl gól. Ten druhý… prostě taková moje intuice je, že raději nahrávám, než střílím, takže jsem raději nahrál, protože jsem tam viděl volného spoluhráče a on to dával do prázné branky,“ líčil jednoduchost krásné souhry se Sailerem v přesilové hře. Souhra, to je hlavní téma i v případě obranných dvojic. Jasečko je po odchodu superveterána Suchánka prakticky nejzkušenějším hráčem zadní linie, a tak si dosyta užívá výchovy mladých nadějných beků. Poté, co sehrál několik utkání ve dvojici s krajanem a věkem stále juniorem Muchou, „vyfasoval“ do dvojičky ještě o rok a půl mladšího Vomelu. A nově sestavená obrana tohoto složení je překvapivě jednou z nejlepších, i když na hůl nadějného juniora se občas ještě vetře nervozita, jako se stalo ve třetí třetině utkání s Vary, kdy mladík „namazal“ Alinčovi na brejk. Famózní Kučera však zasáhl bezchybně. Když zazněl hvizd píšťalky, rozjel se Jasečko k mladíkovi a otcovsky ho chytl za rameno. „Říkal jsem mu: To se může stát každému, jedeme dál. Nemá cenu tak mladého kluka znervóznět, rozhodit ho, ale bylo nutné právě podržet ho a on potom zas hrál svou hru a hrál ji super,“ chválil talentovaného spoluhráče bývalý vicemistr světa. Před nedávnem situace chvíli vypadala tak, že Jasečko bude vyměněn do jiného klubu, hovořilo se například o Zvolenu, a právě od té doby je vidět diametrální změna ve výkonech vysokého beka. „Cítím se pod tlakem a právě pod tlakem se mi lépe hraje,“ vysvětluje rozdíl ze svého pohledu švagr fotbalisty Lengyela. Pokud se však dále poveze na vlně euforie, jako v zápase s Karlovými Vary, může se Jihočeský fanoušek ještě na mnohé z jeho repertoáru těšit a obava z výměny oblíbeného obránce nemá v úvahách co dělat.

V září dosáhl plnoletosti a jako mírně opožděný dárek dostal od trenéra Pouzara stálé místo v obraně. Řeč je samozřejmě o výše zmíněném Lukáši Vomelovi. Zranění Gýny a Babky, nepřehledná situace v počtu cizinců, slabší výkony Neckáře či Koldy, ale taktéž vynikající výkony v juniorském dresu – to vše dohromady přineslo extraligovou šanci pro mladého odchovance. „Je to pro mě hlavně čest, že můžu vůbec hrát extraligu, cítím se dobře a i výkony jsou zatím dobré,“ pochvaloval si Vomela pětizápasovou šňůru utkání, v nichž zatím nastoupil. Vedle zkušeného Jasečka hraje hlavně na jistotu, ale podporu od trenérů pocítil například i při nasazení do formace v oslabení. „Standa mě samozřejmě povzbuzuje, jako všichni včetně trenérů,“ neskrývá radost nový talent v jihočeském rybníčku a pokračuje, „důvěru cítím a mám na ledě zkušeného beka, který mi pomáhá, a to je pro mě důležité.“ Kolena se sympatickému mladíkovi tedy nerozklepala ani v duelu s „Energetiky“. „Určitě to bylo těžké utkání, ale nehráli jsme tolik oslabení jako se Spartou a i díky tomu jsme vyhráli,“ ví dobře budějovický elév, co otevřelo cestu ke třem bodům. Avizovaný návrat zkušeného Gýny ho možná zase odsune na lavici náhradníků, ovšem ani tuto situaci nevidí mladík nijak tragicky. „Já se budu nadále snažit podávat co nejstabilnější výkony a doufám, že se prosadím,“ neztrácí víru novic, o němž určitě ještě brzy uslyšíme.

V loňském ročníku se celé nejvyšší soutěži nebývale předvedl jihočeský kapitán Luboš Rob. Vzpomínka na jeho loňskou spolupráci s buřičem Štraubem ještě dnes vyloudí na tváři budějovického fanouška zasněný výraz. Letos však hvězda oblíbeného „Kondora“ nezáří tak výrazně a určitě i proto čekal tým na lepší období až do současnosti. „My jsme se na tenhle zápas připravovali jako na každý jiný. Teď je v podstatě jedno s kým hrajeme a když to není Sparta nebo Pardubice, tak myslím, že ty soupeři jsou nám podobní a dneska jsme si to zase potvrdili,“ pravil po zápase spokojeně Rob. „A když teď o víkendu získáme čtyři body, tak nám to myslím pomůže z toho dna,“ věří v návrat lepších časů zkušený střelec. V zápase samotném se hráčům zpod Černé věže skvěle dařilo až do poslední třetiny, kdy za stavu 2:0 poněkud polevili. „To nebylo tím, že bychom ztráceli síly, je to spíš tím, že člověk se podvědomě bojí o výsledek, takže jsme se stáhli víc do té obrany a oni na nás dost najeli a hráli aktivněji. Ale nebylo to tím, že bychom už nemohli, spíš oni se dost zlepšili,“ poukazoval Rob na situaci, která vedla k Alinčovu snížení. Kontaktní gól mohl vyvolat v domácích řadách nervozitu, ale pak se právě Rob projevil jako správný kapitán, chopil se puku, prokličkoval celé kluziště a jeho bombu dorazil do Fraňkovi klece novic ze Slávie Fadrný. „My máme něco nacvičeného, ale já jsem to trošku změnil, když jsem si pro puk zajel až za bránu, protože oni byli dost staticky postavení na modré čáře, a pak když jsme si to narazili ze Stanem Jasečkem, tak se ta obrana otevřela a já jsem vlastně jel proti jednomu bekovi, udělal jsem kličku, vystřelil a Honza Fadrný to dorazil, tak si myslím, že oni to asi nečekali. A hlavně to bylo krátce po jejich gólu, takže asi byli trochu v euforii, které jsme využili,“ mnul si ruce nad pojišťovací brankou nejstarší hráč současného kádru, pokud nepočítáme hosta z Jihlavy Kaňkovského. Je vidět, že spolu s výkony mužstva, roste i výkon hráče, kterého v Budějovicích vždy zdobily nejen góly, ale i bezchybná práce v defenzívě.

A právě defenzíva měla být hlavní devizou hostů z Karlovarského kraje. A každá úspěšná obrana má základní kámen až úplně vzadu – v brankové kleci, ve které na západě kraluje Petr Franěk. Po zranění se vrátil do karlovarské svatyně a i na jihu potvrdil velmi dobrou formu, jíž potvrzoval v posledních zápasech. „My jsme šli do utkání stejně jako do každého jiného s cílem vyhrát, bohužel se nám to nepovedlo. Budějovice odvedli skvělý výkon a zaslouženě vyhrály,“ skládal po zápase poklonu domácím západočeský fantom s maskou. „Každé mužstvo, které přijede ven, začíná ze zabezpečené obrany a čeká, jak se bude zápas vyvíjet a byla smůla, že jsme dostali gól na začátku a že jsme nějaký nedali, protože se to mohlo vyvíjet úplně jinak,“ poodhalil hostující brankář taktiku, s níž jeho tým ve venkovních zápasech už několikrát sklidil úspěch. Ne tak v kraji rybníků, kde musel třikrát lovit puk ze sítě. „Já si myslím, že ta první branka se možná dala chytat. To byla střela od modré čáry, ale ten puk přede mnou nečekaně změnil směr, kdy tam narazil o nějakou nerovnost a vyskočil do výšky,“ litoval Franěk nešťastné shody okolností ve smolné 13. minutě. Zbylé dvě branky však při vší úctě lapit nemohl. Sailerova střela do prázdné branky i Fadrného dorážka byly z kategorie nechytatelných. Svou prozatím velmi dobrou osobní bilanci pak litvínovský odchovanec nepřeceňuje. „Tady nejde o mne, hlavně, že se daří mužstvu, že děláme body a že se mužstvo drží v těch horních patrech tabulky,“ shrnul pocity z dosavadního průběhu extraligy pružný gólman. „Tak doufám, že to vydrží,“ podotkl ještě na závěr a spěchal do autobusu směr „Karlovy Vary“.