02.08.2023, Pavel Mádl, foto: instagram Jáchyma Kondelíka

Jáchym Kondelík: AHL, operace, zápas proti Tkachukovi

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Minulý rok podepsal dvouletý nováčkovský kontrakt s týmem Nashville Predators, který ho v roce 2018 draftoval. Nyní má za sebou českobudějovický odchovanec Jáchym Kondelík první sezonu na farmě v Milwaukee Admirals v AHL, odkud mu zbývá jediný krůček do nejslavnější ligy světa. Bohužel ho zbrzdilo zranění zad, ale teď je už připraven se znovu porvat o NHL. Jak náročný pro něj byl přechod z juniorského do profesionálního hokeje? Jaká je úroveň ligy na farmě? Jaké jsou dle něho šance na to, aby byl povolán do týmu Nashvillu? A jaké bylo nastoupit v přípravných zápasech proti Matthewu Tkachukovi?

Prožil jste svoji první plnohodnotnou sezonu v AHL. Jaká byla?
Od poloviny sezony mě začala bolet záda, do té doby to bylo dobré. Byl to můj první rok v profesionálním hokeji. Hrají se 3-4 zápasy týdně, což bylo pro mě něco nového. Myslím, že jsem hrál dobře a na konci ledna jsem kvůli zádům přestal hrát. V březnu jsem podstoupil operaci, předtím jsme zkoušeli injekce do páteře, a když nepomáhaly, došli jsme k závěru, že jediná možnost bude operace. První sezona byla rozkouskovaná, ale i tak to byla dobrá zkušenost.

Jak moc velkou změnou pro vás byl přechod z juniorského do profesionálního hokeje?
Největší rozdíl je v počtu zápasů. Na univerzitě jsem jich hrál za sezonu celkem 36. Nyní jsem už jich na konci ledna měl odehráno čtyřicet. Furt se hraje a člověk musí být připraven na každý zápas. Není to nic jednoduchého jak z fyzické, tak z psychické stránky.

Jaké bylo, když jste se po takových náložích vracel z tréninků?
Říkal jsem si, že když máme tolik zápasů, tréninky budou jednoduché a krátké, a místo toho to byly dvouhodinové tréninky a hodina v posilovně. Byla to nálož.

Je pro vás statistika 5+6 optimální, vzhledem k tomu, jak se sezona vyvíjela?
Nedostal jsem šanci v přesilovkách. Moje role je spíš bránicí útočník. Hodně v Americe dbají na to, abychom hráli to, co po nás chtějí. Pokud se někdy dostanu do Nashvillu, moje role bude tzv. two-way útočník (role hráče, který dobře brání a útočí - pozn. redaktora).

Nedávali vám někdy během sezony manažeři Nashvillu najevo, že by si vás povolali nahoru?
Do ledna tam nikdo nebyl, týmy na farmě v Milwaukee i Nashvillu byly stejné. Pak tam šel maximálně jeden obránce. Když jsem se zranil, tak v té době se Nashville rozhodl, že začne trejdovat hráče, takže tam poté začali brát spoustu kluků nahoru. Nevím, jestli bych dostal šanci, ale ani se to nedozvím, protože jsem měl zranění.

Je vidět, že se o NHL bojuje?
Ano. Je tam obrovská konkurence, na každém tréninku musíte jet na 100%, ale to musíte v každém týmu. Hrajete s výbornými hráči, kteří každý den přijdou a jsou připravení makat pět hodin v kuse. Do zápasů jdou s tím, že si to místo vydřou.

Nyní trénujete s Motorem jako každý rok. Už se cítíte v pořádku po operaci?
Vím o tom, dávám na sebe pozor. Jsem vděčný, že si to můžu aspoň vyzkoušet. Vím, kde mě to bolí a kde ne. Vím, co to vydrží a vím, jakou nálož záda mohou dostat.

Měříte 202 centimetrů. Jste nejvyšší z týmu?
Jsem. Myslím, že jsem nejvyšší i v celé organizaci a lize. (úsměv) Kdybych teď byl v NHL, nevím, jestli bych tam byl taky nejvyšší. Možné to je. (úsměv)

Tyto parametry vám mohou značně napomoct.
Myslím, že teď je to naopak. Dříve pomáhala výška, dnes mají větší šanci malí a rychlejší kluci, protože hokej je v současné době o rychlosti. Na rychlosti musím pracovat a uvidím, co se s tou výškou dá dělat.

Co vy a rychlost?
Nejrychlejší nejsem. Měřím přes dva metry a vážím 110 kilogramů, má to svoje výhody. Když si kryju puk, můžu si ho lépe pokrýt. Vše má svoje pro a proti.

Co trenéři? Dávají vám dril?
Ti se s tím nepářou. Tak to ale na té farmě funguje. Dělají to proto, aby nás mohli poslat nahoru.

Kdo je v kabině největší lídr a tmelič?
Všichni jsou takoví. Není tam nikdo, komu by se nechtělo. Kluci, kteří tam jsou dlouho, ví, jak mají regenerovat a jak se celkově na zápasy připravovat. Spoustu kluků chodí po zápase do posilovny, a to pro mě bylo nové.

Před sezonou sehrajete za Nashville přípravná utkání. Už jste je hrál i minulý rok. Jaké to bylo, když jste poprvé vstoupil na led NHL, byť pouze v přípravě?
Byl jsem trochu nervózní, ale po dvou třech střídáních to ze mě spadlo. Byl jsem nervózní, když byla hala v Nashvillu na přípravný zápas vyprodaná. Člověk si to zároveň užije. O to víc si pak řeknu, že nemám co ztratit, jdu si zahrát, baví mě to, pro tohle dřu celý život, tak si to užiju.

Hrál jste v přípravě proti Floridě a nastoupil proti Matthewu Tkachukovi. Jaké je hrát proti němu?
Těžké. Něco jsem mu tam párkrát řekl, on řekl něco mně a na to už jsem neměl odpověď. (úsměv)

Co jste mu řekl?
To nebudu prozrazovat do rozhovoru. (úsměv)

Jaké jsou podle vás současné šance na váš postup do NHL? Po sezoně vám vyprší nováčkovský kontrakt.
Po první sezoně mi řekli, že byla nad očekávání a že je škoda, že jsem se zranil. Bůhví, jak by to bylo. Zranilo se hodně kluků, nebo byli vytrejdovaní. Třeba bych se tam dostal, ale to nemůžu vědět. Ve výsledku je jedno, jakou jsem měl sezonu. Teď bude nová, musím dřít a dřít a vybojovat si místo.

Kdy odlétáte zpátky do Ameriky?
Asi na konci srpna.

Kdybyste náhodou neobdržel od Nashvillu novou smlouvu, pomýšlíte, kam by směřovaly vaše další kroky?
Buď bych dostal smlouvu od jiného týmu z NHL a muselo by to za to stát, abych věděl, že mám šanci se dostat nahoru. Když ne, chtěl bych hrát v Evropě v kvalitním týmu.