25.01.2020, Denisa Józsová

Číslo v kolonce vstřelených branek hovoří jasně, zhodnotil duel Jan Kloz

V nadstavbě se mu celkem daří, vždyť po patnácti odehraných zápasech má na svém kontě osmnáct bodů a po návratu z hostování v Pardubicích se mu daří. K vysoké výhře nad Havířovem dnes přispěl nemalou měrou. Postaral se totiž jednu z branek v početní výhodě, a to navíc v přesilové hře pět na tři, a to v druhé periodě. O kom je řeč? Přece o Janu Klozovi!

Zápasy s Havířovem bývají hodně těžké, jelikož v nich bývá hodně osobních soubojů. Potvrdilo tuto domněnku i dnešní střetnutí?
Dnes to skóre vypadá vcelku jednoznačně, ale musím říct, že je to pravda. Havířov má skvělý mančaft, má dobrého trenéra i taktiku, k tomu ještě hrají kvalitní hokej. Ty zápasy s nimi jsou vždycky vyrovnané, přestože dnes nám to tam napadalo.

Soupeř sice vstoupil do dnešního zápasu době a dvě minuty vás tlačil. Poté ale přišel trest a branka v podání Gilberta. Dá se tato událost považovat za jednu z těch rozhodujících?
Vždycky je důležité si pomoci přesilovou hrou a dát v ní nějakou branku. O to více, když se to povede takhle na začátku utkání, což si před každým zápasem říkáme. Početní výhody jsou hrozně důležité a hodně si s nimi každý tým může pomoci, a to se nám dnes povedlo.

Právě vy využil jednu početní výhodu, konkrétně pět na tři v druhé třetině. Mohl byste nám tu situaci nějak popsat?
My jsme trochu změnili rozestavení této početní výhody oproti té, kterou jsme hráli předtím. Rychle jsme se domluvili a měli jsme tam dobré příležitosti. Potom jsem si to vyměnil s Čendou (pozn. red. Pavel Pýcha) a mně se to tam otevřelo. Já jsem tedy spíše hráč, který nahrává, ale tentokrát jsem se rozhodl, že konečně taky vystřelím. Trefil jsem to asi tak, jak jsem chtěl. Myslím si, že gólman si na to sáhnul, možná to šlo od masky nebo ramene, ovšem branka to pro mě byla.

Jihočeský útok je o parník nejlepší v lize a na svém kontě má už 206 vstřelených branek. Dá se k tomu ještě vůbec něco říct?
Tady to číslo hovoří za vše. K tomu se asi nic více říct nedá.

Vám se hned po příchodu do Motoru tolik nedařilo. Poté však přišlo hostování v Pardubicích, po kterém je to přesně naopak. K tomu jste druhý nejproduktivnější hráč v nadstavbě celého týmu. Jak a v čem Vám tedy toto hostování pomohlo?
Já, když jsem sem přišel, tak pro mě bylo hrozně těžké si zvyknout, jelikož ten styl hokeje pro mě byl úplně jiný než ten, který jsme praktikovali třeba v Litoměřicích nebo v Pardubicích. Tady se třeba hodně napadá, zatímco tam se více čekalo na ty soupeře. Než jsem si zvykl, tak mi to chvilku trvalo a v těch Pardubicích mi to hodně pomohlo. Trochu jsem si tam zvedl sebevědomí a celkově mi to tam sedlo. Trochu jsem se rozehrál, a když jsem se vracel, tak jsem si řekl, že trochu změním ten přístup a že začnu hrát malinko jinak. Na některé věci jsem se proto zaměřil a zatím mi to vychází. Tak to asi není tak špatné. (úsměv)

V poslední třetině jste už nehrál. Byl to zdravotní problém nebo rozhodnutí trenéra?
Nám dal trenér už volno. Byl jsem to já a asi další tři kluci (pozn. red. Miroslav Holec, Jiří Šimánek a Zdeněk Doležal), kteří jsme měli volno. Že už se máme jít svléknout a odpočinout si. Bylo to záměr trenéra.