Banes Motor České Budějovice
31.03.2013, Jakub Musil

Bitky k hokeji prostě patří, tvrdí po své zámořské zkušenosti Robin Soudek

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Už v mládežnických kategoriích se vědělo, že může mít před sebou slibnou kariéru profesionálního hokejisty. Po čtyřech letech strávených v zámořské juniorské lize se Robin Soudek vrátil zpět do Českých Budějovic, kde měl prokázat svou dravost a bojovnost. Vinou nepříjemného zranění toho však moc neodehrál a nemohl tak naplno prokázat své zkušenosti nabyté za velkou louží. A o tom, že jich nebylo málo, se můžete přesvědčit v následujícím rozhovoru.

Vzpomínky na zámoří

„...dostal jsem zprávu, že se mám jít sbalit a že letím do Filadelfie“

Vy jste v roce 2008 odešel do zámořské juniorské ligy a odehrál jste tam celkem čtyři sezony. To musela být velká zkušenost jak po hokejové tak po osobní stránce...
Po hokejové stránce je to tam vedené hrozně profesionálně. Každý hráč je směřovaný nějakým směrem, který by seděl jeho hokejové osobě. Když tam přijdete, tak si většina hráčů musí ten první rok docela vykousnout. Pendlujete mezi nějakou druhou a čtvrtou lajnou, někdy dokonce tribunou. Poté začne trenér hráče ubírat nějakým směrem, který by byl přínosný pro mužstvo.

Jaká byla ta vaše úloha?
Já jsem dostal prakticky stejnou úlohu, jako jsem měl tady. Snažit se odvést tu černou práci pro hráče, kteří to umějí zakončit a umí vytvořit šance. Takže jsem hrál třeba v první lajně s klukama jako jsou Roman Horák, který je samozřejmě technický hráč, nebo s Ryanem Howsem, což byl střelec, který dal za dvě sezony sto gólů. Takže v tomhle to člověka naučí, aby si našel nějakou tu roli, která pomůže týmu. Tady v dorostu a v juniorech to tak není a člověk tu zkrátka hraje to, co hraje.

A jaké bylo působení v zámoří po té osobní stránce?
Člověk se samozřejmě hodně osamostatní, protože je tam sám, ze začátku bydlí u cizí rodiny. Navíc většinou umí pár slovíček anglicky, které se učí tady na škole. A pokud se vyloženě na angličtinu nezaměřuje, tak si musíme přiznat, že toho moc neumí. Zkrátka je to velká škola života.

"Moje úloha byla odvádět tu černou práci pro hráče, kteří to umí zakončit."

Proč jste se nakonec vrátil, cítil jste, že už to tam k tomu není?
To vůbec ne. Já jsem měl jít po poslední sezoně na farmu Filadelfie, abych s nimi dotrénoval a možná i dohrál nějaký zápas. Bohužel problém byl v tom, že jsem v té době měl agenta, který té práce moc nedělal. Spojil jsem se tedy s mým starým trenérem z Chilliwacku a ten mi dal kontakt na člověka, který měl dobré styky s většinou týmů, takže jsem se s ním okamžitě spojil a po desetiminutovém telefonátu jsem dostal zprávu, že se mám jít sbalit a že letím do Filadelfie.

Na čem to nakonec ztroskotalo?
Selhalo to na tom, že se začalo jednat moc pozdě. Byly tam nějaké vízové problémy a navíc když těm týmům nikdo toho hráče nenabízí, tak si ho samozřejmě také nikdo nevezme. Nakonec tedy vzali někoho z univerzitní soutěže. Tohle tedy pro mě byla nepochybně další velká zkušenost. Neříkám, že bych určitě hrál, neříkám, že bych tam něco dokázal, jen říkám, že jsem tam mohl jít trénovat a možná i dohrát nějaký zápas. Bohužel to ztroskotalo na tom, že lidé, kteří mě zastupovali, v tu chvíli prakticky nedělali nic.

Tohle vás určitě muselo hodně mrzet. Vzdal jste se po tomhle už naděje, že by jste se do zámoří někdy vrátil?
Tak to jsem se rozhodně nevzdal! A dokud asi neskončím s hokejem, tak se jí ani nevzdám (úsměv). Určitě to byla velká škoda, ale samozřejmě mě to poučilo v tom, jaké lidi si vybírat pro spolupráci.

Zahrál jste si v zámoří ještě s někým, kdo se později dokázal probojovat do NHL? Zmiňoval jste už například budějovického odchovance Romana Horáka...
Tak Roman Horák to je kluk, který udělal mančaft (dostal se do týmu NHL – pozn. autora) ve dvaceti letech, což je jako velmi slušný! Hrál jsem také například s Brandonem Manningem, který už ve Filadelfii vloni nastoupil ke čtyřem zápasům a letos hrál v All-Star týmu AHL, takže asi jeden z nejlepších obránců, se kterým jsem kdy hrál. No a samozřejmě jsem hrál proti hráčům, jako je například Ryan Nugent-Hopkins nebo Jordan Eberle, to jsou hráči, kteří v NHL udělali přes 50 bodů v 18 letech. Takže určitě jsem hrál proti velkým hvězdám a s velkými hráči jsem si také zahrál. Zkušenost to byla výborná.

Soudek jako asistent kapitána v dresu Victoria Royals

Jak to bylo se školou? Zřejmě jste musel přerušit studium. Podařilo se vám pak školu dokončit?
Já jsem odešel po druhém ročníku a po sezoně jsem se vždy vracel do Čech. První rok byla domluva taková, že mě ředitelka pustila s tím, že se o školu nemám starat a že až se vrátím, tak se všechno vyřídí a všechny zkoušky se domluví. Jenže když už jsem se vrátil po druhé sezoně, tak byl najednou problém v individuálních zkoušeních a podobných věcech. Po zhruba tři čtvrtě roku, co jsem tady nebyl jsem musel tedy nastoupit do denního studia a měl jsem asi dva měsíce na to, abych měl stejný počet známek, jako měli ostatní žáci. Jenom když se nad tím člověk zamyslí, tak je to celkem nemožné. A navíc když do toho člověk musí trénovat a nějaké individuální zkoušení nepřipadalo v úvahu. Studium jsem tedy musel ukončit a směřovat to k tomu, že dostuduji tam. To se mi nakonec povedlo, takže mám diplom z kanadské střední školy.

Univerzitu už jste, předpokládám, nezkoušel?
Ten poslední rok, co jsem tam byl, jsem zkusil studovat na univerzitě obor se zaměřením na nějaké zdravotnictví. Když je ale člověk v té juniorce, kde se hraje 72 zápasů a hodně se cestuje - třeba 25 hodin v autobuse - tak je pak těžké se něco naučit. Nebo se k tomu vůbec dokopat (úsměv). Takže ta možnost tu byla, ale já jsem jí vzdal z důvodu, že jsem prostě chtěl hrát profesionální hokej.

O bitkách

„Když se někdo popere a popere se dobře, tak to ten tým samozřejmě zvedne.“

Je známo, že ke kanadsko-americkému stylu hokeje patří bitky a pokud vím, tak se nevyhnuly ani vám. Kolik jste jich absolvoval?
Když to budu počítat i s přípravou, tak za nějaké čtyři roky, co jsem tam byl, jsem měl asi kolem dvaceti bitek. Jen za poslední rok jich bylo osm.

"Některé bitky se mi vyhrát povedly a párkrát jsem samozřejmě také dostal na hubu..."

A z kolika z nich jste vyšel jako vítěz?
No tak nějaké se mi vyhrát povedly a párkrát jsem dostal i na hubu, jako se to asi stane každému (úsměv). Ale k hokeji to tam patří a možná je trochu škoda, že to tak není i tady. I když teď už tady také je, že se dostávají jen čtyřminutové tresty. Ale tam je to prostě tak, že jakmile je na někoho špatný zákrok, tak ty kluci jsou tam tak při sobě, že si to jde jeden za druhého vyřídit.

Pamatujete si na vaší první šarvátku?
Moje první bitka tam byla taková specifická. Měli jsme zrovna line brawl, což je situace, kdy se pere celá lajna. No a já jsem tam zůstal jediný stát a najednou koukám, že naproti mě zůstal stát kluk o půl hlavy větší a asi o 15 kg těžší. Tak jsme se na sebe tak podívali a mně nezbývalo nic jiného, než prostě shodit rukavice. Překvapivě jsem si nevedl úplně špatně. Ani jsem neprohrál a ani nevyhrál, takže jsme oba zůstali stát v takovém obětí a potom nás roztrhli rozhodčí (úsměv).

Většina vašich bitek tedy vyplynula ze hry nebo jste se chtěl například nějak ukázat trenérovi?
Tak samozřejmě první rok, když tam přijde Evropan, tak je považovaný za „měkouše“, za člověka, který se bojí. Tak někdy jsem chtěl samozřejmě dodat týmu nějakou energii, když se prohrávalo. Za dobu těch čtyř let, co jsem tam byl, se stane, že člověk chce něco zkusit, aby něco změnil. Ale většinou to bylo tak, že byl někdo napadený a já jsem do toho vletěl.


Robin Soudek soupeři vždy rychle vysvětlil, že takové zákroky na své spoluhráče nestrpí.


Jaký máte tedy na hokejové bitky názor? Je to podle vás dobrá věc?
Když je tým v nějakém útlumu, nic nejde, nic se nedaří, přihrávky nejdou, přesilovky nejdou, prohrává se třeba o gól o dva a člověk myslí, že není cesta ven. Tak když se někdo popere a popere se dobře, tak to ten tým samozřejmě zvedne. Takže já osobně to vidím jako plus a jako dobrou věc v hokeji. Na druhou stranu určitě jsou z toho úrazy. Ale třeba v té juniorce to bylo řešeno tak, že se při bitce nesměla sundat helma. Mohl se jen rozepnout řemínek a když potom helma spadla při bitce, tak už to nevadilo. Ale třeba ten první rok, co jsem tam byl, si člověk helmu sundat mohl. Takže většinou se do bitek chodilo prakticky bez helmy. Poté ale někdo v nižší lize přišel k úrazu, protože dostal pěstí, spadl na led a měl z toho nějaký záchvat, takže od té doby se zavedlo pravidlo, že musela být helma.

Takže to bylo jedno z takových těch nepsaných bitkařských pravidel?
Ne, tohle je normálně psané. Když si člověk úmyslně sundá helmu, tak do toho vlítnou rozhodčí a ještě je za to vyšší trest a nějaká suspendace, takže zavedli psané pravidlo, že si můžete rozepnout pouze řemínek. To ale ze začátku ještě moc lidí nevědělo, tak se třeba stala taková srandovní věc, že třeba Radko Gudas, co hrál v Everettu, se s jedním hráčem nejprve chytil jeden druhému se rozepnuli řemínek a pak se teprve začali prát (úsměv).

V české extralize moc bitek k vidění není. I když poslední dobou se to i díky novému pravidlu o výši trestu za šarvátku trochu změnilo...
Na rovinu řeknu, že extraliga není důrazná tak, jako jsou zámořské soutěže. Prakticky nikdo tady nehraje nějak víc do těla. Jsou tady hlavně techničtí hráči a naopak hráči, jejichž role je taková ta černá práce, tu skoro nejsou...

...výjimkou je třeba plzeňský Ryan Hollweg, který má asi právě tuhle úlohu.
Samozřejmě ten tam je jen od toho, aby někoho srazil. To byla také jeho obživa v NHL. Někoho srazit, s někým se poprat. Takže ten tam měl roli hráče do třetí nebo čtvrté pětky. Chvíli na ledě, jeden úder, bum, bum. A taky se mu to dařilo. Když proti němu většina týmů hrála tak ty kluci, co proti němu nastupovali z toho měli trošku vítr, že tam je on a že když se špatně postaví, tak přijde ta rána. Takže extraliga je v tomhle jiná. Ty bitky tu asi nemůžou být tolik z toho důvodu, že se nehraje tak do těla, nehraje se to tak fyzicky. Ale když už to přijde, tak si myslím, že je blbost, aby za to hráč dostal pět minut plus do konce zápasu.

Takže souhlasíte s tím, že to nové pravidlo, kdy za férovou bitku už není vyšší trest, je krok dopředu?
Určitě. Někdy se to tak semele, že ten hráč v tom třeba ani nechtěl úplně být a oni ho nakonec vyhodí ze zápasu a ještě dostane možná disciplinární trest. Když už ta bitka bude, jako že tady jich nikdy moc nebude, tak ten čtyřminutový trest je akorát. Vyšší trest ještě pochopím, když je tam nějaké zranění, ale je blbost, aby se vyhazovalo ze zápasu a řešila to disciplinární komise, když je to férová bitka a není v tom nějaké zbytečné napadení nebo útok zezadu.



Na youtube.com najdete po zadání hesla „Robin Soudek“ celou řadu jeho bitek. Jak poznamenal komentátor na jednom z videí: „Soudek se zas tak často nepere, ale když už se pere, tak se pere sakra dobře!“

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....