dnes, Václav Plachta

Asistent Valdemar Jiruš: Chceme vytvořit zdravou a hladovou kabinu

Rodák z Kolína, který dosáhl s pražskou Spartou na mistrovský titul v sezoně 2001/2002. Po hráčské kariéře se přesunul do role trenéra a většina hokejových fanoušků si ho bude čerstvě pamatovat ze střídačky Sparty, kde stál po boku Jaroslava Nedvěda. Teď se Valdemar Jiruš přesunul do Českých Budějovic, kde bude zastávat roli asistenta trenéra v týmu Róberta Petrovického.

Vítejte v Motoru. Co rozhodlo o tom, že jste přijal českobudějovickou nabídku?
Venca mi zavolal, potkali jsme se a po osobní schůzce jsme se domluvili na společném působení tady v Budějovicích. Pojí nás hráčská minulost, společné nastavení a pohled na hokej i cestu, kterou chceme v Motoru jít.

Jak velkou roli při vašem příchodu sehrál hlavní trenér Róbert Petrovický a vedení klubu?
Robo je hokejová osobnost, respektovaný trenér a charakterově skvělý chlap. Známe se osobně a rozhodování tak bylo o to jednodušší. Kluky z vedení Motoru znám ještě z dob hráčské kariéry. Všichni tu odvádějí kvalitní práci. Motor je klub, který má historii, tradici, spoustu skvělých odchovanců, stadion i skvělé fanoušky, na které se těšíme. Věříme, že společně budeme silnější.

Už jste s realizačním týmem řešili rozdělení kompetencí?
Řešíme spoustu věcí s vedením, kondičními trenéry i fyzioterapeuty, zapojování mladých hráčů a trenérů do tréninkového procesu prvního týmu a mnohé další věci.

Na co se chcete nejvíce zaměřit a co chcete hráčům předat nejen po hokejové, ale i po lidské stránce?
Nejprve se společně poznáme a postupně budeme formovat a tvarovat tým i jednotlivce tak, aby podávali kvalitní a stabilní výkony, které nám budou přinášet body, dobré postavení v tabulce a spokojenost fanoušků, partnerů i vedení klubu.

Roli trenéra jste zastával i v mládežnických kategorií, v čem je nejzásadnější rozdíl mezi trénováním mládeže a mužské kategorie?
Obě práce mají své kouzlo. U mládeže musí trenér s hráči některé věci častěji opakovat, ať už v tréninku, nebo při práci s videem. Sám jsem působil u mladšího i staršího dorostu, juniorky a také u farmy Liberce v Benátkách nad Jizerou. Na práci s mládeží je krásné sledovat vývoj hráčů a to, jak postupně přenášejí získané návyky do samotné hry. U dospělého hokeje už by hráči měli mít základní návyky zažité a fungovat v nich automaticky. I tady je ale potřeba některé věci připomínat a neustále na nich pracovat. Rozdíl je hlavně v tom, že v seniorském hokeji jsou nároky výrazně vyšší a prostor pro chyby mnohem menší.

Právě z českobudějovické mládeže bude roli asistenta zastávat také David Vrbata. Jak vnímáte jeho roli, i vzhledem k podobnosti vašeho přesunu z mládeže k mužům?
Vážím si každého svého kolegy. Rád si poslechnu jakýkoliv názor a následně si ho zanalyzuji. Tohle je týmová práce a s Robem a Davidem neseme za tým zodpovědnost. Jsme zvyklí se o podobných tématech otevřeně bavit, protože nejde řešit jen pozitivní věci a člověk si musí říct i ty nepříjemnější. Největší zodpovědnost má samozřejmě Robo, který je hlavním trenérem. Hokej je kolektivní sport i v rámci trenérského štábu.

Jak důležitá je podle vás atmosféra v kabině a vztahy uvnitř týmu?
Strašně moc. Za mě je to jedna z věcí, na kterých si zakládám. Věřím, že se nám společně podaří nastavit zdravou a hladovou kabinu, která bude skvěle fungovat a půjde si za úspěchem.