Banes Motor České Budějovice
16.06.2016, Redakce

Svoboda: Chytání mě neskutečně baví, hlásí mládežník sezony

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Čtvrtý ročník ankety o nejlepšího mládežníka sezony zná jméno svého vítěze. Zatímco předchozí tři ročníky opanovali útočníci, letos svedli o vítězství velký souboj gólmani Petr Kváča a Daniel Svoboda. Vítězem se nakonec stal brankář mladšího dorostu (z pohledu hodnocené sezóny) Daniel Svoboda, který získal úctyhodných 571 hlasů. Stejně jako v předchozích letech přinášíme rozhovor s vítězem ankety.

Nejprve k vlastní anketě. Sledoval jste její průběh?

Sledoval jsem ji, to se přiznám. Ale zdaleka jsem ji neprožíval tolik jako někteří jiní, zejména moje širší příbuzenstvo (smích). Byl jsem strašně překvapen, jak hodně se o anketu zajímali moji spolužáci a spolužačky, jak mi drželi palce, sháněli hlasy a prožívali průběžný stav hlasování. Dokonce jsem se zpětně dozvěděl, že i někteří učitelé z naší školy mi dávali hlas. To bylo od nich všech opravdu moc milé a chtěl bych jim za to poděkovat.

Co pro vás vítězství v anketě znamená?

Je to hezké ocenění toho, že mi uplynulá sezóna vcelku vyšla. Ale pořád je to jenom anketa, nijak ji nepřeceňuju. Minulá sezóna je za mnou a já se snažím už myslet na příští.

Vraťme se k vašim hokejovým začátkům. V kolika letech jste učinil své první bruslařské krůčky?

V pěti letech mě táta dovedl na budějovický zimák do přípravky. První trénink jsem asi stokrát spadnul na kolena a na zadek. Doma jsem pak prý trošku fňukal a pokoušel se otce přesvědčit, zda bychom raději nezkusili fotbal. Demokratický otec mi ale něžně sdělil: „Ty máš rád hokej!“ (smích). Tak jsem si rychle uvědomil svůj názor a zůstal u hokeje (smích), za což jsem dnes samozřejmě velice rád.

Kdy a proč jste se rozhodl stát brankářem?

Mě to táhlo do branky ve všech sportech, ať už jsme šli hrát někam fotbal či florbal. Ve druhé třídě náš tehdejší trenér Rosťa Kadlec oslovoval kluky, kdo by chtěl být gólmanem, a já se ochotně přihlásil. Vyfasoval jsem výstroj, vyzkoušel si to a už jsem se toho nepustil.

Který trenér měl na vás největší vliv?

Na to je jednoznačná odpověď. U našeho žákovského týmu se trenéři každoročně střídali, ale na mě jako na brankáře měl největší vliv trenér brankářů Standa Hrubec. Dohlíží na můj vývoj prakticky od zmíněné druhé třídy dodnes. I díky jeho kladnému doporučení jsem si v uplynulé sezóně vyzkoušel čtyři reprezentační srazy a na konci minulé sezóny jsem nastoupil za U16 v přátelském utkání proti Slovensku.

Jaký je váš brankářský hokejový vzor?

Kuba Ovsjannikov, to je top gólman, neskutečný borec! (smích). Já jsem Kubovi slíbil, že ho v rozhovoru zmíním, on sám pro mě v anketě hlasoval, tak to tam prosím napište (smích). Jinak žádný výrazný brankářský hokejový vzor nemám, samozřejmě sleduju mladé české talenty v zámoří jako je Petr Mrázek nebo Michal Neuvirth. Nejlepším gólmanem na světě je v mých očích montrealský Carey Price.

Co považujete za svůj dosavadní největší hokejový úspěch?

Z týmového hlediska je to 3. místo na Mistrovství ČR starších žáků ve Zlíně. I letošní postup přes vysoce favorizovanou Plzeň v play off Extraligy mladšího dorostu řadím hodně vysoko. Z individuálního hlediska je to nakouknutí do širšího reprezentačního kádru U16 a můj první start v reprezentačním dresu.

Co považujete za svou silnou a za svou slabou stránku v hokejové brance?

Nevím, zda se to dá nazvat silnou stránkou, ale já vidím jako výhodu, že mě chytání prostě neskutečně baví. Jsem do toho hodně zapálený. Slabiny samozřejmě mám, vím o nich. Ale všechno se dá zlepšovat. Je to o píli, o tréninku a o naslouchání rad a pokynů od trenérů.

Vraťme se k uplynulé sezóně. Zkuste ji nějak stručně zhodnotit vaším pohledem.

Mým prvotním cílem bylo stát se jedničkou v mladším dorostu, což se mi podařilo. Tajným snem bylo dostat se s týmem mezi nejlepší čtyři celky, až na závěrečné Mistrovství republiky mladšího dorostu do Přerova. Tato cesta je ale neskutečně těžká. Nám se na podzim nepodařilo vtěsnat se v základní skupině mezi první čtyřku týmů a účast v play off jsme si tak museli vybojovat až vítězstvím ve skupině o udržení. Tím pádem jsme vstupovali do vyřazovací části jako poslední nasazení a naráželi jsme na nejlepší soupeře. Plzeň se nám povedlo přetlačit, ale Sparta byla nakonec v semifinále šťastnější a vyřadila nás. Jak se později ukázalo, prohráli jsme s budoucím mistrem. Je to škoda, věřím, že nějakou medaili bychom v Přerově pro Budějovice vybojovali.

Jaké jsou vaše hokejové ambice?

Mým snem je samozřejmě chytat jednou vrcholově v mužské kategorii. Zároveň ale stojím nohama na zemi, vím, že úspěch je často otázkou příznivé konstelace poskytnuté šance, zdraví a štěstí. Proto se i zároveň snažím soustředit na školu.

Na jaké škole studujete a jak se vám daří skloubit náročné studium s hokejovým programem?

Od šesté třídy navštěvuji Biskupské gymnázium J. N. Neumanna, zde v Českých Budějovicích. Už v prvním ročníku jsme si s panem ředitelem a mou tehdejší třídní učitelkou paní Rejlkovou domluvili individuální studijní plán. Od letošního roku mám novou třídní učitelku, paní Krejčí, ale i s ní jsme si stanovili shodná pravidla. Pro mě to znamená, že škola mi vychází maximálně vstříc, co se týče uvolňování na tréninky a zápasy. Já se snažím svou absenci minimalizovat a zameškané učivo si co nejrychleji doplnit. Mám snahu o co nejlepší výsledky, nechci pouze prolézat školu „s odřenýma ušima“.

Na konci sezóny jste byl pozván na reprezentační kemp do Jihlavy, v jehož rámci jste si odbyl zápasovou premiéru v reprezentačním dresu. Jaké to bylo?

Když se na to podívám zpětně, bylo to celkem složité. Na jednu stranu jsem měl obrovskou radost z reprezentační pozvánky a těšil jsem se. Na druhou stranu jsem byl po náročné sezóně fyzicky vyčerpaný, což se asi projevilo i tím, že jsem počátkem dubna ulehnul s vysokými horečkami, které se mě držely více než týden. Po vyčerpávající nemoci jsem se tedy musel narychlo připravit, dostat se zpátky do formy. Ale v Budějovicích mi vyšli vstříc. Bylo mi umožněno zúčastnit se několika tréninků na ledě, kde byl i trenér gólmanů, všichni se snažili, abych jel na reprezentační sraz připraven.

A jak probíhal vlastní kemp?

Kemp trval čtyři dny, první dva dny byly tréninkové, aby se kluci sehráli v lajnách a abychom si my brankáři zvykli na úplně jinou úroveň hry. Je znát, když se sejdou nejlepší kluci z celé republiky. Rychlost bruslení, razance střelby nebo důraz v zakončení - všechno je na mnohem vyšší úrovni. Zbylé dva dny bylo dopoledne krátké rozbruslení a odpoledne jsme se utkali se slovenským výběrem. Já jsem si zachytal až ve druhém zápase, ve kterém jsme zvítězili 4:3.

Jaké jsou vaše hokejové cíle pro nadcházející sezónu?

Mým cílem je porvat se o místo jedničky ve starším dorostu, což nebude nijak jednoduché. Dále pak atakovat horní příčky extraligové tabulky a dosáhnout s týmem úspěchu v play off. Rovněž bych se chtěl prosadit do užšího kádru letošní reprezentace U17.


Nejlepší mládežník Jan Bárta: Za start v áčku bych byl vděčný
Nejlepší mládežník loňské sezony Prokeš: Rád bych si zahrál za Motor v extralize
Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....