30.12.2015, Matěj Mayer

Švihálek: Za Kubu Suchánka bych bitku asi nevzal, ale za jiné bych se postavil

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Hokej na jihu Čech obrovsky táhne a hráči Motoru vyprodanému českobudějovickému stánku předvedli famózní osmibrankové představení. Jedním ze střelců se stal neúnavný bojovník Michal Švihálek, pro kterého se aktuálně v nabitém kádru Motoru najde místo až ve čtvrté formaci. I tak je hodně vidět. Kromě kvalitní práce na obou koncích kluziště se nebojí ani postavit za spoluhráče. Ve třetí třetině se nelenil zastat Josefa Mikysky, i když jeho pomoci nakonec nebylo zapotřebí. Nemrzí ho, že ke rvačce nakonec nedošlo? „Ne, to vůbec ne. Vždycky je tam nějaká šance, že dostanu na hubu,“ usmívá se sympatický útočník.

Michale, jaké je vaše hodnocení dnešního utkání?
První třetina byla taková všelijaká, těžko se to hodnotí. Přijel poslední tým a myslím si, že jsme to nepodcenili, ale vstup do zápasu nám úplně nevyšel. Pak se to zlepšilo a naštěstí jsme dneska vyhráli, protože prohrát poslední zápas v roce by nebylo dobré.

Byla po porážce v Přerově chuť dojít si pro vítězství větší?
Potřebujeme každý bod, stejně jako všichni ostatní bychom chtěli být první. Na vedoucí týmy nám chybí pár bodů a chtěli bychom se na ně dotáhnout. Podíváme se, jak hráli soupeři a uvidíme.

Nastupujete ve čtvrté řadě, přitom jste se dlouho držel v prvních třech lajnách. Jaká to je pro vás změna?
Samozřejmě je to lepších v prvních třech útocích, ale co se dá dělat, teď je pro mě místo ve čtvrté lajně. Pokud chceme pomýšlet na postup, tak nemůžeme být zhrzení, když někdo hraje ve čtvrté. Celý tým musí makat, celé čtyři lajny. Kdo je dneska v první, příště může být ve čtvrté. Ale jak říkám, teď tady hrajeme o postup a to je to nejdůležitější.

Změnila se nějak vaše role v týmu, máte jiné úkoly?
Ani ne, poslední dobou jsem hrál většinou ve třetí lajně, takže je to skoro podobné. Čas na ledě je akorát trošku menší. Samozřejmě, že od loňska, kdy jsem hrál přesilovky, se to změnilo zásadně, ale to se nedá nic dělat. Snažím se makat dál a buď se dostanu výš, nebo budu odvádět svojí práci ve čtvrté lajně. Nemám s tím problém.

Jak vám sedí spolupráce po boku dalších mladíků Josefa Mikysky a Tomáše Gumana?
Já si myslím, že nám to funguje. Gumi by potřeboval dát gól, ale ono mu to tam padne, je to mladý a šikovný kluk. Vyhovíme si.

Ve třetí třetině se pošťuchoval Mikyska s hráčem Mostu, následně jste se do potyčky vložil vy. Párkrát už jste rukavice shodil. Snažíte se tedy chránit spoluhráče, když už jste ve rvačkách zběhlejší?
Já taky nejsem v bitkách nějak zběhlý, ale určitě bych kluky nenechal se prát. Kdyby to bylo potřeba, vzal bych to za oba. Za takového Kubu Suchánka (195 cm, 103 kg, pozn. red.) bych to asi nebral, ale zrovna za mé dva mladší spoluhráče z lajny bych se určitě postavil, aby se nemuseli prát.

Nemrzelo vás přece jen trochu, že rozhodčí situaci brzy utnul a z bitky nic nebylo?
Ne, to vůbec ne. Vždycky je tam nějaká šance, že dostanu na hubu, takže aspoň jsem nedostal. (smích)

Co jste říkal na dnešní návštěvu? Čekal jste, že na poslední tým tabulky přijde znovu „plný dům“?
Popravdě jsem to trochu čekal, přece jen je to poslední zápas v tomto kalendářním roce. Lidé mají možná i volno z práce, takže si to přišli užít. Byla to fantazie, fanoušci jsou náš hnací motor.

Ve čtvrtek nás čekají oslavy nového roku, jaký je váš program?
Máme teď dva dny volno, takže si trošku odpočineme od hokeje a budeme doma s rodinami, s kamarády. Jak říkám, vyčistíme si hlavy od hokeje a pak musíme znovu naskočit na led a hrát na sto procent.