28.12.2015, Karel Svoboda

Roman Heindl (3/3): Mladšímu dorostu schází hráč schopný rozhodovat zápasy

ČESKÉ BUDĚJOVICE - Závěrečná část rozhovoru s Romanem Heindlem, „Vedoucím SCM“, kde hlavním tématem je zhodnocení dosavadního průběhu sezóny mladšího dorostu.

Pozn.: Rozhovor vznikl v době, kdy Roman Heindl ještě byl hlavním trenérem mladšího dorostu A.

Poslední kategorií, která pod vás spadá a kde jste zároveň i hlavním trenérem, je mladší dorost. Jaký byl předsezónní cíl?

I zde byl stanoven jako základní cíl postup do play-off. Já jsem se docela na tento dvojročník těšil, neboť s hráči ročníku 2000 jsem pracoval již vloni. Určité podhoubí jsem měl tedy nachystané, přišly 2001ky, a ačkoliv někteří kluci nenaplnili má očekávání, měl jsem z mužstva během léta velice dobrý pocit. Absolvovali jsme velmi náročné soustředění ve Strakonicích, ze kterého jsme v maximální únavě zajeli k utkání s HC Plzeň, která v průběhu podzimu suverénně vyhrála skupinu Západ. Plzeň jsme tenkrát po velmi dobrém výkonu porazili. V průběhu základní části extraligy nás bohužel dostihla sinusoida výkonnosti, měli jsme některé výkyvy, které nás bohužel v konečném důsledku stály postup do horní nadstavbové části. Letos bojovalo o postup do horní „čtyřky“ s námi v podstatě sedm týmů. Samozřejmě, že mě mrzí prohra s Pardubicemi, porážky s Brnem, které si v obou našich vzájemných duelech stáhlo ze staršího dorostu špičkové hráče jako je Gajarský, Zábranský či brankář Dostál. Ale náš nepostup bohužel rozhodly špatně zvládnuté zápasy s papírově slabšími soupeři, například ve vzájemných soubojích se Žďárem jsme ztratili čtyři body, které nás na konci základní části od kýženého čtvrtého místa dělily.

A není určitým manažerským pochybením uvolnění Denise Vacka do zmiňovaného Žďáru, který se proti „svým“ patřičně vyhecoval? Neměli jsme si v dohodě o hostování stanovit podmínku, aby proti Budějovicím nechytal?

Já jsem samozřejmě už tuto teorii zaslechl. Vezmu to od začátku. My jsme řešili problém čtyř gólmanů. Samozřejmě, že jedna věc je chtít mladší gólmany, aby si zkusili odchytat nějaký zápas za MDA, na druhou stranu je zase zapotřebí připravit starší brankáře pro přechod do staršího dorostu. Pro mladší gólmany je tu MDB, kde by si oba zachytali, ale najednou přišla nabídka ze Žďáru, že by potřebovali Denise Vacka na hostování. Já se s trenérem Žďáru dobře znám, bylo mi jasné, že to pomůže i nám s výhledem na příští rok, když jeden z mladších brankářů si pravidelně již letos zachytá extraligu, a druhý bude mít tím pádem větší porci zápasů v lize mladšího dorostu za MDB. Samozřejmě, že mě napadlo, že se Denis proti nám bude chtít vytáhnout, ale pozoroval jsem při tréninku, že kluci jsou schopni mu dát gól, že jej dokážou dostat pod tlak. Takže v konečném důsledku jsem si říkal, že kdybychom se měli bát vlastního gólmana, před zápasem stahovat kalhoty, ačkoliv Žďár je ještě daleko, že to by to s týmem bylo hodně špatné. Aniž bych chtěl snižovat Denisův výkon v obou našich vzájemných zápasech, základní příčinou byla naše střelecká nemohoucnost, sehráli jsme více zápasů, kde jsme si brankové příležitosti vypracovali, ale nedokázali jsme proměnit veliké množství šancí a poztráceli tak cenné body.

Bohužel tři venkovní utkání MDA prohrál poměrem 1:2 „po 59 minutách“, tzn. bez branek v power-play. Jednalo se o zápasy v Mladé Boleslavi, ve Žďáru a v Liberci. Asi těžko lze vyhrát s jednou vstřelenou brankou.

Jak říkám, šance v těch utkáních byly. Ale žalostná koncovka nás zkrátka stála důležité body. Mrzí mě to. Rozehrané jsme to měli dobře, ačkoliv jsem věděl, že letos to bude ještě složitější než vloni. Samozřejmě, že šance na postup ještě existuje i z této spodní skupiny, ale Kometa si asi postup pohlídá, a my se musíme pokusit postoupit jako nejlepší tým z druhých míst. Šance tam je, kluci by si to zasloužili, pracovali letos opravdu dobře. Bohužel v klíčových zápasech, kdy bylo zapotřebí, aby zabrali jako tým, tak zejména druhoročáci nezvládli roli tahounů a nedotlačili mužstvo k vítězství. V ostatních, oproti nám úspěšnějších, extraligových týmech mají ve svém středu individuality, které dokážou během utkání vyprodukovat dva nebo tři kanadské body a zápas rozhodnout. Nám takový dlouhodobý lídr a rozdílový hráč schází.

A nyní je prioritou postup mladšího dorostu do play-off nebo záchranářské práce staršího dorostu? Jde o to, že některé opory mladšího dorostu v prvním kole nastavbové části mladšímu dorostu scházely, právě kvůli personální krizi staršího dorostu.

Bohužel se tyto dva cíle malinko kříží, co se týče použití hráčů v obou týmech. Prioritou je záchrana staršího dorostu. Ale na druhou stranu dostanou v mladším dorostu větší prostor hráči, kteří doposud tolik nehráli, a o postup do play-off musí poprat oni. Svým způsobem je to pro ně dobré, otrkají se i pro příští sezónu a uvidí, že když vedle sebe nemají tahouny, musí zabrat sami.

Jedním z problémů v mladším dorostu jsou tzv. „hráči na hraně“. Hráč, který je v MDA, ale celý zápas prosedí na lavičce v pozici desátého útočníka či v pozici sedmého obránce. Ale nezúčastní se daný víkend ani zápasu za MDB, takže v konečném důsledku nehraje žádný zápas. Co s tím?

Vloni se nám s kolegou Všetečkou (pozn.: v loňské sezóně byl p. Všetečka trenérem MDB) dařilo zvládat nasazování těchto hráčů i díky tomu, že většinou vycházely zápasy MDB na sobotu a MDA v neděli. Takže jsme se dohodli, že borec, který pojede v neděli s MDA jako náhradník, si zahraje v sobotu za MDB. Bohužel došlo k určitým organizačním změnám a letos se nám to nedaří úplně naplňovat. Zápasy se nám časově kryjí, většinou se všechny konají v neděli. Jsem si vědom toho, že hráč, který by mohl hrát za MDB, ale jede na zápas s MDA jako náhradník, nehraje. Ale extraliga mladšího dorostu má určitou úroveň, co se týče tvrdosti hry, může dojít ke zranění a já jako trenér s sebou náhradníky potřebuji mít. Jsem si toho vědom, snažím se náhradníky protáčet, ale uznávám, že ne to ne vždy daří, záleží také i na vývoji zápasu.

U mladšího dorostu ještě zůstaneme v obecné rovině. Na co se mají hráči, kteří jsou v osmé třídě připravit? Jaká změna je čeká při přechodu ze žákovské do dorostenecké kategorie?

Trénink v dorostenecké kategorii je náročnější. Větší objem, větší intenzita. Hokej je rychlejší a silovější, a tomu je i trénink přizpůsoben. Začíná to už letní přípravou, kdy osmáci, kteří přijdou na letní přípravu MDA jako prvoročáci, jsou vykulení a zpočátku větší objem a větší intenzitu hůř snáší.

Jaké alternativy mají hráči, kteří se neprobojují do kádru MDA? Samozřejmě, již několik sezón je v rámci klubu i MDB. Ale není pro hráče někdy třeba výhodnější odejít na hostování jinam?

U prvoročáků to lze zvažovat. Ale má-li někdo výkonnost na to, aby hrál extraligu mladšího dorostu, není důvod, aby ji hned prvním rokem nehrál v Českých Budějovicích za MDA. A pro kluky, kteří výkonnost ještě nemají nebo nejsou ještě vybaveni na silový hokej v extralize mladšího dorostu, je opravdu dobrou alternativou náš MDB. Je to samozřejmě i otázka tréninku. My jsme chtěli, aby objem a kvalita tréninku byla podobná v MDA i MDB, ale kvalitu tréninku vám vytváří i kvalita hráčů. Bohužel s přihlédnutím ke kvalitě hráčů v MDB jsme museli oproti loňsku hodně slevit. Ale domnívám se, že hráč, který se v Budějovicích do MDA neprobojuje, se tím pádem neprobojuje ani do kádru jiného extraligového mužstva. Já prostě vidím výhody v budějovickém MDB. Co se týče druhoročáků, kteří se neprobojují do kádru MDA, a kteří by projevili zájem o hostování, můžeme jim nabídnout hostování v některém jihočeském klubu. Osobně vycházím s mnoha jihočeskými trenéry velice dobře.

A zakončíme to otázkou obecnou. Jaký typ hráče má ve vašich očích největší šanci se prosadit?

To je těžká otázka. Každý trenér či manažer, který si může poskládat mužstvo, hledí na typ a charakter daného hráče. Každý má rád talentované a šikovné kluky, kteří jsou možná malinko problémoví, protože se jim občas nechce a spoléhají na svůj talent víc, než je zdrávo. Ale takové hráče trenér chce, protože jsou šikovní do koncovky a dokážou svou individuální dovedností rozhodnout zápasy. Někdy mají tito hráči problém akceptovat filozofii trenéra a strategii mužstva. Pak je tu samozřejmě i další typ hráče, dělníci ledu, kteří mají fyzičku, jsou nesmírně obětaví pro tým, rozkrájeli by se, nohy by si ze zadní části těla vytrhali. I takoví hráči, což potvrdí každý trenér, jsou v týmu třeba. Dalším kritériem je prostě charakter hráče. Zda je hráč ochoten vstřebávat pokyny, zda akceptuje a chápe tu dřinu. Že není zlovůlí trenéra, aby jej bolely nohy, ale že to dělá v konečném důsledku pro sebe a pro zlepšení svého výkonu. Ideální je mít co nejvíce zmíněných ingrediencí, ale takový ideál neexistuje. Vezmu-li to ze své pozice dlouholetého trenéra mládeže, mám radost, když u kluka vidím posun a hlavně chuť se zlepšovat. Tohle trenéra potěší nejvíc, nemluvím teď konkrétně o juniorce, kde se už jedná o chlapský hokej, ale v kategoriích staršího i mladšího dorostu lze takové zlepšení vidět velice zřetelně.

První část rozhovoru: “Roman Heindl (1/3): Starší dorost se zachránit zkrátka musí“.

Druhá část rozhovoru: “Roman Heindl (2/3): Snahou je navrátit kredit budějovickému mládežnickému hokeji“.