29.04.2015, Matěj Mayer

František Bombic: Je pro mě čest a výzva pracovat pro Motor

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Trenérský tým pro ročník 2015/16 rozšíří bývalý extraligový obránce František Bombic, který byl jmenován v uplynulém týdnu kondičním trenérem hokejistů Motoru. Kromě toho bude pracovat také jako trenér mládeže u starších a mladších žáků B. „Strašně se na novou práci těším a beru ji jako velkou výzvu,“ říká osmatřicetiletý mistr české i slovenské extraligy.

S hokejem jste začínal v Českých Budějovicích, kde jste hrál až do juniorky, ale do A-týmu jste se nepodíval. Nemrzí vás to?
Tenkrát byla trošku jiná konkurence, než je teď. Bylo nás hodně obránců na jedno místo a tehdejší trenéři si zkrátka vybrali někoho jiného. Moje kariéra se pak ubírala jinou cestou a myslím si, že mi to nakonec pomohlo.

Postupně jste se dostal do Dukly Trenčín, se kterou jste v roce 2004 vyhrál slovenskou ligu. Jak na to vzpomínáte?
Vzpomínky jsou to krásný. Když jsem začínal v Trenčíně, tak mě trénoval Julius Šupler, jehož považuju za jednoho z nejlepších trenérů, kterého jsem kdy potkal. Parta, která tehdy byla, to bylo něco neuvěřitelného. Je pravda, že titul v roce 2004 už jsme získali pod trenérem Gregorem, ale jádro týmu položil pan Šupler. Moje zážitky ještě umocnilo to, že jsme ho vyhráli s dalším budějovičákem Vencou Králem.

Hned v dalším ročníku 2004-05 byla výluka NHL a vy jste si v Dukle Trenčín zahrál s hráči jako Demitra, Gáborík nebo Marián Hossa. Jaké to bylo?
Byli to top hráči světa, ale jinak naprosto normální a skromní kluci. Byl to obrovský zážitek a hlavně zkušenost s nimi hrát v týmu a vidět, jak se chovají v té době jedny z největších hvězd NHL.

Sezónu 2008-09 jste odehrál v Chomutově, ale v play-off jste pomáhal Karlovým Varů, se kterými jste slavil extraligový titul…
Od začátku sezóny jsem tam měl domluvené střídavé starty z Chomutova, a když pak byla možnost si mě stáhnout, tak toho Karlovy Vary využily. Ve Varech jsem hrál zase s Petrem Sailerem, což bylo taky fajn, protože je vždycky dobře, když jsou v týmu dva hráči ze stejného města.

O rok později jste hrál opět v Chomutově a vyhrál s ním první ligu…
Nebyla to vůbec žádná sranda. Nebylo to totiž jako dneska, kdy je rozšířená baráž, ale museli jsme vyhrát celé play-off. Finále jsme hráli proti Ústí nad Labem, které jsme porazili v sedmém zápase. Shodou okolností byl tehdy trenérem Ústí pan Rosol. Myslím si, že to bylo možná ještě náročnější, než vyhrát extraligový titul, protože tenkrát na nás byl obrovský tlak ze strany vedení Chomutova. My jsme vlastně museli každý zápas vyhrát a pod takovým tlakem se hraje těžko. V baráži jsme sice prohráli 1:4 na zápasy s Mladou Boleslaví, ale vyhráli jsme první ligu, což považuji taky za úspěch.

Jaký je váš poslední hokejový úspěch?
Mým poslední úspěchem je výhra na turnaji veteránů v Trutnově. (smích)

V roce 2013 jste se vrátil domů do Českých Budějovic a hrál jste za David Servis. Neměl jste jiné nabídky?
Nabídky jsem měl, ale rozhodl jsem se už nikam necestovat. Nebyly to až tak lukrativní nabídky, abych kvůli nim trávil čas bez rodiny.

Minulý týden jste se stal kondičním trenérem Motoru. Jak se na novou práci těšíte?
Těším se na ní moc, jsem plný očekávání. Mám za sebou už nějakou práci v oblasti kondice a trénování. Trénoval jsem hráče jako Jirka Novotný, Zdeněk Kutlák, Milan Michálek, Vladimír Škoda a další. V posledních dvou letech, kdy už jsem nehrál hokej profesionálně, jsem měl určitou skupinu hráčů, kterou jsem připravoval na sezónu.

Věnoval jste se kondičnímu tréninku už v průběhu kariéry?
V průběhu kariéry na to samozřejmě není čas. Je ale pravda, že jsem na tom vždycky byl dobře, co se týče kondiční stránky. Zajímaly mě nové trendy cvičení a všechno okolo, takže můj zájem o kondiční trénink je dlouhodobý.

Jak jste dostal k práci kondičního trenéra Motoru?
Oslovil mě Stanislav Bendařík, který na to téma diskutoval s pány Rosolem a Bělohlavem. Vzešlo to i z toho, že jsem se stal trenérem mládeže. Od příští sezóny budu trénovat starší žáky B a mladší žáky B, na což se taky strašně těším a beru to jako velkou výzvu. První tedy byla nabídka na trénování dětí a až poté mě oslovilo vedení Motoru, na což jsem samozřejmě taky kývnul. Je pro mě čest a výzva dělat Motoru kondičního trenéra, zvlášť v dnešní době eufórie.

Už máte představu o tom, jak budete s hráči pracovat?
Představu mám. Všechno je to ale samozřejmě na diskuzi s trenéry, nějaké kompromisy určitě budeme muset udělat. Myslím si, že v tom ale nebude žádný problém, všichni se známe ještě z dob, kdy jsme hráli. Sladíme to tak, aby to bylo pro tým co nejlepší.