V semifinále vypadli mladí zástupci jihočeského regionu se stejně starými Valachy ze Vsetína a jak sám Marek potvrdil, motivace do souboje o třetí místo se hledala jen velmi těžko, „To zklamání z vypadnutí bylo určitě velké. To mělo za následek, že nám chyběl nějaký větší zápal do těch bojů o třetí místo. Ukázalo se to už v tom prvním utkání na Slavii, kde to bylo takové pochybné. Nikdo tam nebruslil a bylo vidět, že oba týmy se s tím zklamáním těžko vypořádávají," říká Marek. Nakonec to však byli Pražané, kdo se dokázal vypořádat s nepříjemným faktem konce mistrovských nadějí lépe a zaslouženě se po výhře 4:0 radovali z cenného kovu.

Klíčovou roli sehrálo už první utkání v Edenu, kde Slavia vyhrála 2:1. Na jihu Čech pak šla do zápasu s odhodláním uspět i podruhé a dotáhnout tak slibně rozjetou sérii. Oproti tomu domácí působili po celý zápas vlažným dojmem, chvílemi až bez zájmu. „Určitě měla Slavia větší chuť do hry. Nás to ani nějak moc nebavilo," smutně konstatoval po zápase útočník s číslem 22 na zádech, „Navíc pracovala už i únava, protože Slavia skončila o tři dny dřívě svou pouť semifinálem, zatímco my jsme hráli tu sérii se Vsetínem na 4 vítězná utkání," poukazuje Marek a přidává i svůj postřeh ohledně rozsáhlé marodky, která postihla Jihočechy v průběhu minulého týdne, „Bylo to hodně znát. Sice jsme se dostali rychleji do tempa," tvrdí Marek a za pravdu mu dává slibný úvod pondělního zápasu, ale vzápětí dodává, „Jenže hrát play-off na tři pětky, to je horší," hledá mírnější výrazy pro popis nepříznivé situace.

Pro samotný zápas v Budvar aréně si našel krátké, ale výstižné hodnocení. „Nestříleli jsme vůbec na bránu, netlačili jsme se do jejich brankáře. Zatímco oni padali do střel, dobře bruslili...Bylo to to samé jako se Vsetínem," povzdechne si šikovný centr druhé formace. Marně hledal vysvětlení pro kolaps v závěru druhé třetiny, kdy se českobudějovičtí nechali uzemnit sérií tří slepených branek a ztratili tak poslední naději na prodloužení série zápasů o třetí místo, „To se těžko vysvětluje. Prostě to tam najednou napadá. To se stává, třeba i v extralize," pousměje se, ale přiznává, že od této černé tříminutovky bylo prakticky nemožné hledat motivaci do dalších minut, „Trenéři nám sice v kabině trenéři říkali, že se stále nic neděje, že se to stále ještě dá dát, ale my sami jsme už asi v podvědomí měli zafixováno, že to půjde už jen ztuha."

Sám Marek měl asi největší příležitost domácích. V 55.minutě se protáhl jako štírek kolem obránce Březiny a jeho střela se otřela o tyč slávistické branky, „Najížděl jsem z úhlu a zkusil jsem střílet na vyrážečku. A jestli bych to teď řešil jinak? Asi ne. Ono je to tak rychlé, že se tam nedá nic moc vymýšlet," míní asi nejlepší hráč pondělního zápasu na straně domácích.

Pro něj, stejně jako pro celý tým, tak skončila dlouhá a náročná sezona, po jejímž konci se mohou červenobílí vyhřívat na krásném čtvrtém místě, „Já myslím, že můžeme být spokojeni. Před sezonou jsme měli cíl dostat se do šestky a play-off pro nás byl nadplán," myslí si. Do play-off vstupovali dorostenci z města pod Černou věží jako druhý nejhorší celek české skupiny, ve čtvrtfinále vystavili stop ambicioznímu Třinci a skončili až na holích mladých pokračovatelů slavné vsetínské dynastie.

Celkově tedy spokojenost. Ale co příští rok? Marek uvažuje o nadcházejícím ročníku už nyní, „Máme velmi silný ročník 87, takže bychom měli minimálně zopakovat tu šestku z letošního roku. Play-off už je o náhodě, tam už to může dopadnout jakkoliv, podle toho jak se bude momentálně dařit," doufá v ještě úspěšnější sezonu sympatický centr českobudějovické sestavy.