06.11.2008, Miroslav Mayer

Chceme vyhrávat, ale nehrajeme na výsledky, říká Bedřich Pastyřík

Č. B u d ě j o v i c e – Mužstva deváté a osmé třídy si letos v žákovské lize nevedou vůbec špatně. Ve společné tabulce osmých a devátých tříd patří HC České Budějovice čtvrté až páté místo společně se Slavií a postup do elitní skupiny šesti nejlepších týmů byl jim již neměl uniknout. O první společné letní přípravě a první části soutěže hovoří trenér osmé a deváté třídy a vedoucí žákovských mužstev Bedřich Pastyřík.

Kde probíhala celá suchá příprava?
Základnu jsme si vybudovali na ZŠ Grünwaldova. Celý tréninkový proces jsme absolvovali tam, ať už v tělocvičně, nebo na školním hřišti. Delší výběhy jsme absolvovali podél řeky Vltavy.

Na závěr letní přípravy se většinou absolvují různé testy. Jak jste byl s jejich výsledkem spokojen?
Na závěr jsme absolvovali motorické testy. Ty výkony bych si představoval ještě o trochu lepší, hlavně co se týká kondičních parametrů. Výkony na tisíc pět set metrů mě úplně nepřesvědčili, nebylo to ovlivněno tím, že by kluci nechtěli, nebo to bojkotovali. Snaha tam byla obrovská. Za jednu letní přípravu zase tak k obrovskému skoku nedojde.

Další fází přípravy byl už trénink na ledě. Co bylo hlavní v této fázi?
My jsme začínali 24. července tady v Českých Budějovicích. Naší snahou byl co největší objem tréninku. Z důvodů specifické kondiční přípravy co se týká bruslení a jednotlivých herních činností jednotlivce a herních kombinací. Hlavní bylo to, že já jsem přinesl jiný herní systém a na to je třeba větší množství tréninků, aby to hráči zažili.

Mužstvo absolvovalo přípravný kemp v Táboře. Proč jste zvolil tuto variantu letní přípravy?
My jsme k tomu byli donuceni z důvodu rekonstrukce ledové plochy v Českých Budějovicích. Na soustředění jsme měli velice náročný program. Dvakrát denně suchá příprava a dvakrát denně na ledě. Hráči velice dobře spolupracovali a byla patrná snaha hráčů pracovat na sobě a to dodá trenérům důvěru pro další práci po celou sezónu.

Po návratu ze soustředění již začala přípravná utkání?
Nejdříve jsme ještě dál pokračovali v intenzivním tréninku. Pak jsme již absolvovali pár přípravných zápasů, kde jsme si vyzkoušeli, jak hráči zvládají nový herní systém. I prvních pár mistrovských utkání se dá označit z tohoto hlediska za přípravná utkání, kdy jsme se ten nový herní systém snažili naučit.

Po absolvování letní přípravy jste měl již o týmech přehled. Bylo něco co vás nepříjemně překvapilo?
Trenér je limitován schopnostmi hráčů. Záleží to na míře jejich schopností, talentu a píli. Nejvíce mě překvapili dvě věci. Nechuť, nebo neschopnost hrát kombinační hokej. Zvláště přechod přes střední pásmo se děje individuální akcí. Někteří hráči ty druhé neregistrují anebo dokonce některým nechtějí přihrát. To jsem čekal, že se tady bude hrát lépe. Druhou věcí je agresivní bruslení a agresivní hra obecně.

Co si pod těmito pojmy můžeme představit?
Snažím se kluky přesvědčit, aby už ve své věkové kategorii šli směrem moderního hokeje. To znamená agresivní fyzická hra, dohrávání soubojů, hra do těla, bruslení bez kotouče. Snažíme se vychovat komplexního hráče. To znamená i to, že celé mužstvo brání a čtyři hráči jsou odpovědni za útok.

Přesto mám pocit, že někteří hráči naopak tu agresivitu přehánějí. Již tři hráči byli vyloučeni do konce zápasu. Umí hráči rozlišit zdravou a nezdravou agresivitu?
O tom to je. Nemůžeme hráčům zakazovat, aby hráli do těla. Oni od nás dostávají informace o tom, co je faul a co není. Na tom ledě se musí rozhodovat. Někdo to umí lépe a jiný ne. Je to taková metoda pokusu a omylu. Hráči se musí naučit respektu ke svým protihráčům. Dnes je každý zákrok zezadu faul. Pokud to hráč není schopen vstřebat, tak je to problém. My musíme chtít, aby hráči hráli agresivně, ale aby se učili hrát fér, aby nebyli vylučovaní.

Výsledky prvních mistrovských zápasů nebyly zrovna dobré. Hlavně devátá třída prohrávala se slabšími soupeři. Kde vidíte příčiny tohoto stavu?
Výkon v utkání je spolupráce svalů a hlavy. Pokud dá hlava tělu pokyn, tak ten výkon vypadá jinak. Takže to je hlavně tou mentální přípravou a tou připraveností nastoupit naplno proti každému soupeři. Zároveň bych chtěl zdůraznit, že je třeba zůstat nohama na zemi. Nemůžeme si stále myslet, že naši soupeři jsou jen Sparta a Slavie a prohra s Pískem, nebo s Kobrou je pro nás ostudou. Pokud tu kvalitu nemáme, tak i Písek je pro nás vyrovnaný soupeř.

Přesto si myslím, že pokud ve vzájemných zápasech s Pískem od šesté do deváté třídy, dokáží českobudějovická mužstva pouze jednou zvítězit a třikrát prohrát, je to trochu na pováženou...
Pokud teď k tomu došlo, tak to je stav toho, jak to dneska je. Měli bychom zapomenout na výsledky z loňska, kde byly i jiné týmy. Novináři ani rodiče nemůžou nikdy srovnávat naší výkonnost, když mi hrajeme na ročníky. Hráči, kteří proti nám nastupují jsou starší. Stačí pět starších hráčů a hra hned vypadá jinak. Přijedeme s devítkou do Plzně, prohrajeme 5:1 a všech pět gólů nám dají plzeňští dorostenci. To prostě nejde vůbec srovnávat. Další věc je, že musíme spadnout zpátky na zem a nemyslet si, že když máme na dresu HC České Budějovice, že jsme lepší než Písek. Musíme tvrdě pracovat.

Ve svých komentářích k zápasům neustále kritizujete obranu. To znamená, že obrana je špatná a útočníci dobří?
Ideálem by bylo vychovat komplexního hráče. Útočník to má strašně těžké. Musí toho nabruslit o polovinu více než obránce. Musíme přesvědčit hráče, že tam nejsou jen od toho aby jezdili dopředu, kombinovali a dávali góly, ale po ztrátě kotouče jsou z nich obránci. My ztratíme kotouč a musíme mít pět obránců a ne jen dva. Z tohoto hlediska já vždycky kritizuji obrannou hru jako celku. Obránci podléhají ještě větší kritice, protože u nich jsou už individuální chyby fatální. U útočníků si toho ani většina lidí nevšimne, ale u obránců je to vidět. Na druhou stranu chci po obráncích, aby byli konstruktivní a aby podpořili útok. Pokud není rozehrávka chytrá a rychlá od obránce, tak to strašně ovlivňuje hru celé pětky.

Znamená to, že obránci všeobecně v Českých Budějovicích hrají špatně?
Je to důsledek obecně platné výchovy obránců. Oni od první třídy začnou hrát obránce a my pak v deváté třídě zjistíme, že nejsou schopni kontrolovat kotouč s hlavou nahoře. Při cvičeních s obránci se ukazuje, že neumějí střílet. Z deseti střel jim jde osm mimo. Pokud chtějí dát puk po zemi nebo trefit branku, tak musí vystřelit zadrženě a to je téměř k ničemu. Na jednu stranu obránce kritizuji a na druhou stranu oni za to nemůžou. Oni jsou důsledkem chyby v systému výchovy.

Všiml jsem si, že zkoušíte v obraně i některé útočníky.
Ano, teď to praktikuji. V obranné hře to někdy přináší závary, ale tu rozehrávku mívají ze všech obránců suverénně nejlepší. Je to jenom o tom, že se nebojí hrát s kotoučem. Posledních sedm let pouze neodpalovali puky jen tak od sebe. Oni umí hrát, je to i tím, že se umí lépe vžít do potřeb toho útočníka. To je švédský systém, kdy se do určité věkové kategorie hráči střídají na všech postech.

Jste v současné době spokojen se stavem týmů?
Převažuje spokojenost. Především s tím, že hráči na trénincích pracují a nemusím, je k tomu nějak nutit. Zatím se mi nedaří vtisknou jim agresivní hru a rychlé bruslení v každém cvičení i v každém střídání na ledě. Zjistili jsme, že když člověk nekřičí, tak hráči nebruslí. Pokud hráče nenutím, tak to nefunguje. Oni chtějí být nuceni a pak to funguje. Je možné rozeznat, jaký hrajeme systém. Děláme v něm chyby, stejně jako v předchozím systému. Hlavním cílem v žákovském hokeji je výchova hráče pro dorost. My chceme vyhrávat, ale nehrajeme na výsledky.

Společná tabulka 8. a 9. třídy

Pořadí   Klub          Z       Body
1.    HC Sparta Praha  24     44
2.    Lassels. Plzeň   24     42
3.    PZ Kladno        24     39
4.    HC Slavia        24     32
5.    HC Č.Budějovice  24     32
6.    IHC Písek        24     27
7.    HC Tábor         24     23
8.    Meteor Třemošná  24     17
9.    HC Kobra         24     16
10.   HC Příbram       24     7
11.   HC Beroun        24     5
12.   HC J. Hradec     24     4