22.04.2008, Miroslav Mayer

Kluci se radovali z každého gólu, říká trenér ročníku 2000 Rostislav Kadlec

Č. B u d ě j o v i c e – Pro mužstvo ročníku narození 2000 skončila letos poslední sezóna ve které hráli minihokej. V příštím ročníku budou hrát již na celé hřiště v soutěži čtvrtých tříd jako mužstvo B. Srovnávání ročníků poznamenalo i tuto věkovou kategorii. Hráči, věkem patřící do druhé třídy, hráli soutěž třetích tříd. Takže někdy mohl rozdíl ve věku hráčů činit, na tento věk propastné, dva roky. I přes nepříznivé výsledky v soutěží si dokázali mladí hráči i jejich rodiče udržet chuť a víru ve zlepšení. To se pak projevilo na turnajích ke konci sezóny, při konfrontaci se stejně starými protihráči.“ Kluci udělali během sezóny velký krok dopředu“, říká trenér Rostislav Kadlec.(viz foto)

Jak probíhala sezóna mužstva ročníku 2000?
Tréninková část sezóny se odvíjela od základu bruslení, jízda s kotoučem a střelba. Zápasová část, hráli jsme minihokej a hráli jsme soutěž třetích tříd. Některé kluby nasazovali i čtvrťáky, takže jsme nějaké výsledky ani neočekávali. Nejvíce nás potěšila chuť kluků do tréninků a velký zájem rodičů.

Jak reagovali rodiče i děti na časté prohry během soutěže?
Ze začátku rodiče řešili tu situaci, že dostáváme hodně gólů a jestli to má vůbec cenu hrát. Během sezóny se ukázalo, že to všechno mělo smysl a že to výsledky přineslo. Se soupeřem se kterým jsme na začátku sezóny prohráli 10:1 jsem hráli ke konci sezóny 5:4 a to nás přestříleli hráči, kteří byli starší a těžší. Rodiče vše nejvíce ocenili na turnajích ke konci sezóny, kdy jsem ve Znojmě turnaj vyhráli a v Praze jsme skončili třetí a to všechno se stejně starými dětmi. Kluci s tím problém neměli a radovali se z každého vstřeleného gólu.

Kolik hráčů z tohoto ročníku jste měli během roku k dispozici?
Loni jsme hráli soutěž druhých tříd a bylo nás patnáct. Letos se srovnávali ročníky a během ledna k nám přišli další hráči stejného ročníku z přípravky, takže nás bývalo na ledě i dvacet šest.

Jak po roce hodnotíte srovnávání ročníků, byl to dobrý krok?
Na konci roku jsme měli schůzku s rodiči a shodli jsme se na tom, že to byl dobrý krok. Hrát v našem kraji proti stejně starým mužstvům by pro nás asi nebyla taková motivace jako hrát proti starším. Zkusili jsme si zahrát v kraji i proti stejně starým dětem a viděli jsme, že hrát proti starším je pro hráče přínosnější.

Koho by jste chtěl na závěr sezóny vyzdvihnout?
Nechtěl bych nikoho zvlášť vyzdvihovat, to by nebylo fér. Musím ocenit všechny brankáře. Všichni začali chytat v září a trénink s panem Hrubcem i velké množství zákroků během zápasů v sezóně jim hodně dalo. Na každém hráči bylo vidět, že chce bruslit a chce trénovat a podle toho ta sezóna na konci vypadala.

Co vás během sezóny potěšilo a co vás naopak trápilo?
Líbila by se nám samostatná šatna. Byli jsme v šatně společně s další třídou a bylo tam padesát dětí a padesát rodičů a nedalo se tam hnout. Na zápasy by měli chodit dva rozhodčí a né pouze jeden a pak musí pískat jeden z rodičů. Tato situace nastala pouze u nás. Ledy by se měli od příštího roku změnit, snad jich bude více. Potěšila mě hlavně chuť do hokeje, každý chtěl hrát, chtěl jít na led ať byl stav jakýkoli.

Chtěl byste říci něco na závěr?
Chtěl bych poděkovat asistentům Stárkovi a Svobodovi a vedoucím mužstev. Hlavně bych chtěl poděkovat rodičům, protože vím, že to není jednoduché. Hráli jsme hodně přípravných zápasů a turnajů a oni museli všude jezdit auty a věnovat tomu svůj čas.