15.04.2008, Miroslav Mayer

Bedřich Pastyřík: Trénovat v Českých Budějovicích je pro mě čest

Č. B u d ě j o v i c e – Pro příští sezónu dochází u mládežnického hokeje k několika změnám na místě trenérů. Hlavní změnou je nový muž na místě vedoucího sportovních tříd a zároveň trenéra osmé a deváté třídy. Novým mužem, který bude zodpovědný za chod mládežnických tříd je táborský rodák Mgr. Bedřich Pastyřík. Jako hráč působil v Rokycanech a v Táboře, kde ve dvaceti třech letech musel pro zranění zanechat hokeje. Vystudoval Pedagogickou fakultu a do roku 2001 trénoval mládež v Táboře. Posléze odešel do Německa, kde působil ve Schwenningenu jako šéftrenér mládeže a v roce 2002- 2003 jako hlavní trenér mužstva v nejvyšší soutěži mužů. V současné době již organizuje letní přípravu a těší se na příští hokejovou sezónu.

Kdy jste se rozhodl, že budete trénovat mládež?
To bylo v době, kdy jsem se rozhodl, že půjdu studovat vysokou školu s pedagogickým zaměřením. Ta práce mě zajímala a sport je můj život. Hned, jak jsem se psychicky vyrovnal s tím, že už nebudu hrát hokej, tak jsem se do toho pustil.

Vy jste studoval v Plzni, ale trénoval jste v Táboře?
Ano, dojížděl jsem trénovat do Tábora. Nejprve jsem začal pracovat jako asistent a druhý rok už jako hlavní trenér. Byla to dobrá praxe, člověk se hodně naučí, když je sám zodpovědný za mužstvo. Pak jsem byl dva roky u dorostu. Po skončení školy jsem trénoval starší žáky. Mezi moje svěřence patřil třeba Lukáš Květoň. Pak jsem opět trénoval dorost a před odchodem do zahraničí jsem trénoval přípravku.

Zdá se, že jste měl v Táboře hodně práce. Jak jste se tedy ocitl v Německu?
Myslel jsem si, že jsem v situaci, kdy bych se dokázal trénováním i uživit a tehdy jsem se snažil získat v Táboře místo profesionálního trenéra. Tábor o mě neprojevil zájem. Působil jsem na tréninkovém táboře pana Vojáčka v Brně, kde jsem vedl německé děti. Zrovna přijeli lidé z Německa, že hledají trenéra a pan Vojáček mě doporučil. Rodiče z toho kempu byli také spokojeni a potvrdili vedeni oddílu, že by to mohlo být dobré. Takže jsem dal ve škole i v klubu výpověď a odešel jsem do Německa.

Jaké byly vaše začátky v Německu?
První rok byl hodně složitý. Seznamoval jsem se s jazykem, s prostředím i s mentalitou. Už to vypadalo, že budu další rok žít ze zkušeností, ale nabídli mi trénovat nejvyšší Německou soutěž DEL a taková nabídka se neodmítá. Takže to začalo znovu. Zbylých pět let už to bylo lepší, to jsem pracoval jako šéftrenér mládeže.

V Čechách se kouká na Německý mládežnický hokej hodně z patra. Jaká je podle vás jeho úroveň?
Každý, kdo pracoval v Německu vám potvrdí, že představy českých lidí o úrovni německého mládežnického hokeje jsou hodně zkreslené. Jsou tam dobře pracující kluby, které jsou na úrovni Slavie, Sparty, nebo Českých Budějovic i špatně pracující kluby. Když vyrazí třeba starší žáci z lepších klubů do Čech, tak rozhodně to nejsou žádní outseidři a ve více než polovině případů odejdou jako vítězové. Je to jiný hokej než náš, ale kvalita i vzdělávání trenérů se neustále zlepšuje.

Jste držitelem trenérské licence A. Uznávali vám tuto licenci i v Německu?
Musel jsem ji vystudovat i v Německu. Nemusel jsem jít od začátku od C, ale musel jsem absolvovat i Německou A licenci.

Mají mládežnické týmy v Německu možnost konfrontace i se zahraničními soupeři?
My jsme vzhledem k naší poloze hráli Německou i Švýcarskou ligu. Švýcarský mládežnický hokej je vynikající. Jsou to vynikající bruslaři a to nám hodně dalo. K tomu jsme ještě jezdili poslední tři roky na kempy do Soběslavy a každý rok jsem sehráli tři utkání s českými týmy. To bylo zase setkání s jiným hokejem.

Dost důležitým faktorem u mládežnického hokeje jsou i příspěvky od rodičů. Kolik se běžně platí v Německu?
U nás se platilo hodně málo a to 350 Euro. Vím, že běžný průměr je kolem 500 Euro a v některých klubech se třeba ještě navíc platí 10 Euro za hráče na zápas při vstupu do autobusu. Dále je to jako tady, všechno si hráči hradí sami až do dorostu, tam je to už o něčem jiném. Hráči si pak většinou platí i další kurzy bruslení, nebo dokonce takové víkendové kempy.

V Německu jste byl úspěšný, dařilo se vám a práce vás bavila. Proč člověk opustí takové místo a vrátí se do Čech?
Hlavní jsou rodinné důvody. Děti potřebují chodit do českých škol. Školský systém německý a český je odlišný a nedá se spojit. My jsme nechtěli v Německu natrvalo zůstat a tento rok byl poslední možný pro návrat, aby se syn mohl dobře připravit pro studium na střední škole v Čechách. Pak také kvůli ženě, aby se mohla seberealizovat. Navíc pracovat v takovém klubu je pro mě další výzva v mé kariéře.

Jak jste se dostal zrovna do Českých Budějovic?
Znám se dlouho s Jardou Liškou a studoval jsem trenérskou licenci s Karlem Soudkem. Loni jsem se zmínil, že chci v Německu končit a vrátit se domů. On si na to později vzpomněl, kontaktoval mě a pak jsme se domluvili už rychle. Měl jsem i jiné nabídky, ale tahle nabídla mě zaujala a měl jsem o tu práci zájem.

Proč si myslíte, že vás pan Liška do Českých Budějovic získal?
Určitě předpokládá, že přinesu nějaké nové myšlenky ze zahraničí. Né, že by se tam dělal lepší hokej, ale jsou tam nové myšlenky. Pokud člověk přijde s deseti novými myšlenkami a tři z toho budou dobré, tak je to stále přínos pro oddíl. Vím, že řada věcí, které se v zahraničí používají do Čech ještě úplně nedorazila. Hlavně co se týká práce mimo led. V zahraničí jsou běžné u dětí speciální cviky silové koordinace. Takový trénink zatím v Čechách není běžný.

Co si přejete do příští hokejové sezóny?
Přál bych si, abychom vytvořili se všemi trenéry kompaktní tým lidí, kteří mají společný cíl a kteří spolu dobře vychází. Aby hráči, které budu trénovat z osmé a deváté třídy, mohli říci, že to bylo dobré a že jsem je něco naučil.