09.04.2008, Miroslav Mayer

Potěšilo mě, že děti mají chuť do tréninku, říká Petr Červený

Č. B u d ě j o v i c e – Koncem března skončila sezóna i pro nejmenší hokejisty ročníku narození 2001. Byla to jejich první hokejová sezóna v životě, kdy si mohli zahrát opravdové soutěžní zápasy. „Pro kluky bylo obrovské vzrušení nastupovat do zápasů a na sobě mít budějovický dres“, říká trenér mužstva Petr Červený. (viz foto)

Pravidelná soutěž se hraje až od druhé třídy. Jak se tedy stalo, že i tito kluci, prvňáčci, hráli soutěžní zápasy?
Tím, že se srovnali ročníky a zároveň vznikla B mužstva u čtvrté a páté třídy jsme se my dostali do soutěže druhých tříd. Znamenalo to, že jsme bez zápasových zkušeností nastupovali proti někdy i o dva roky starším klukům, kteří mohli ještě hrát za druhou třídu.

Jak se to projevovalo v utkáních?
Mnohdy se stávalo, že jsme třeba i lépe bruslili a byli jsme šikovnější, ale soupeři měli o 10 kilo více a byli o hlavu větší a prostě nás svoji fyzickou převahou přemohli.

Rodiče neradi vidí, když jejich děti vysoko prohrávají a mnohdy hledají viníky. Jaké zkušenosti jste měl s rodiči vy?
My jsme samozřejmě čekali, že budeme prohrávat. S rodiči jsme se před sezónou dvakrát sešli a situaci jsme jim vysvětlili. Řekli jsme jim, že to bude pro kluky ohromná zkušenost, která se projeví hlavně v budoucnu. Myslím, že pochopili, že musí držet s námi trenéry. To znamená povzbuzovat děti za jakéhokoli stavu, nevyčítat jim to, že prohrávali. Nebyl v tom vůbec žádný problém, spíše naopak. Nakonec na posledních turnajích viděli, že to mělo smysl a že kluci se něco naučili.

Máte na mysli turnaje ke konci března v Praze a ve Znojmě, kde jste vybojovali třetí a první místo?
Ano. My jsme sháněli turnaje, kdy by hráli stejné ročníky. To se nám nakonec povedlo. Tam byl vidět pokrok, který jsme udělali za celý rok. Žádné mužstvo nás nepřehrálo ani bruslařsky ani silově. Projevilo se, že jsme hráli celou sezónu proti starším dětem. Byla vidět určitá vyspělost proti mužstvům, která byla stejně stará.

Co považujete za nejdůležitější, pro kluky, během této sezóny?
Za nejdůležitější považuji to, že pravidelně trénovali. Každý trénink jsme se snažili udělat zajímavý a pestrý, aby děti bavil, ale aby se zároveň něco naučili. Chtěli jsme, aby se děti naučili, že na prvním místě je dobrý trénink a pak jsou zápasy, kde by měly prodat to co se naučily na tréninku.

Trenéři mládeže si dnes stěžují na menší obratnost u dětí. Dá se s tím něco u takto malých dětí udělat?
Obratnost je dnes strašně důležitá, společně se silovou obratností v pozdějším věku. Cvičili jsme ji při tréninku na ledě a navíc jsme si zařídili, že jsme mohli chodit do tělocvičny na ZŠ Grunwaldova. Zaměřovali jsme se právě na tu obratnost a šikovnost.

Takto malé kluky je někdy problém u nějaké věci déle udržet. Jak jste si s tím poradil vy?
Pořádali jsem pro kluky během sezóny různé soutěže. Třeba soutěž v docházce “O ocelového chlapáka“, nebo soutěž, která se týkala účasti na ledě při gólech atd, těch soutěží bylo více. Vždy se našel někdo z rodičů, kdo mohl přinést nějakou cenu pro vítěze.

Co vás za celou sezónu nejvíce potěšilo?
Potěšilo mě, že všichni kluci u hokeje zůstali, nikdo neodešel a že z toho mají děti radost. Viděl jsem, že děti mají chuť do tréninku a to mě těší nejvíce. Potěšil mě i každý gól, který jsme v soutěži dali, protože jich bylo málo.

Vím, že koncem sezóny pro vás zdaleka péče o své svěřence, a nejen je, ještě nekončí. Trávíte ještě s nimi svůj čas na letním táboře. Jak jste se k tomu dostal?
Mám kamaráda, který trénuje Taekwon-do a pořádá pro své svěřence letní soustředění. Já jsem mu tam jezdíval pomoct. Udělal jsem tam klukům tréninky, spíše pro hokejisty a je to bavilo. Takže jsme se domluvili, že bychom mohli udělat společný tábor, kdy bychom se jako trenéři vyměnili a dětem to zpestřili. Loni jsme to zkusili a mělo to obrovský úspěch.

Jedná se tedy o čistě sportovní soustředění, nebo má i náplň klasického tábora?
Nejedná se o hokejové soustředění, ale spíše o sportovní tábor, který spojuje dohromady klasické tábory plus sportovní program. Snažíme se nabídnout něco jiného než různé hokejové tábory a obyčejné prázdniny. Připravujeme celotáborový program, který se bude skládat z různých disciplín, budou zaměřeny i na myšlení a orientaci. Zatím nic konkrétního neprozradím, to musí být pro děti překvapení.

Co mohou děti zažít, kromě sportovních aktivit?
Měli jsme ukázku hasičského sboru, přijeli horolezci, kteří ukazovali slaňování a každý z dětí si to mohl za odborného dohledu vyzkoušet. Pak tam byl potápěč a každý si mohl v bazénu vyzkoušet potopit se s bombou. Měli jsme tam i na návštěvě dva koně a děti se mohli povozit na koních a byla tam spousta dalších ukázek.

Jak dlouho tábor trvá, kde se mohou případní zájemci dozvědět více?
Tábor trvá dva týdny, ale je možný i týdenní pobyt. Máme své stránky www.letnitabor08.estranky.cz , kde je možné dozvědět se více, případně se ještě přihlásit. Věřím, že děti i rodiče budou spokojeni.