S výkony dorosteneckého celku vládne letos v Českých Budějovicích vcelku spokojenost. Šňůra sedmi výher z posledních sedmi utkání vynesla Jihočechy po odehraných devětadvaceti kolech dokonce až na samý vrchol extraligové tabulky. “Je pravda, že se nám zatím daří a budeme určitě chtít postoupit do play-off,“ neskrývá oprávněné ambice Roman Horák, jemuž se zatím značně daří i osobně. Za osmatřicet kanadských bodů mu společně s Josefem Rezkem patří vizitka nejproduktivnějšího hráče týmu od soutoku řek Malše a Vltavy. Dvaadvacet nastřílených branek jej navíc řadí na páté místo mezi nejlepšími kanonýry celé dorostenecké nejvyšší soutěže. Není tak pochyb o tom, že se nadějný chlapík setkává s častými přirovnáními ke svému otci, také bývalému výbornému hokejistovi, který hrával rovněž na postu středního útočníka. “Tak tomu se skutečně opravdu neubráním. Ale já jsem za to rád, protože táta byl velice dobrý hráč a já doufám, že jsem po něm alespoň něco zdědil,“ říká. Na Romanovu adresu se velice pochvalně vyjádřil skaut Edmontonu František Musil, když kdysi prohlásil, že na jihu Čech opět roste jeden z velice talentovaných hráčů. “To jsem ani nezaregistroval, ale pokud to skutečně řekl, tak to je pro mě určitě čest,“ dokazuje, že mu skromnost rozhodně nechybí. V loňském roce byl Roman ještě žákem deváté třídy, přesto již výhradně nastupoval za dorostence, a letos již patří k oporám a tahounům svého týmu. Jeho výkony však dokonce nezůstaly opomněny ani o kategorii výš a trenér Milan Černý pro něj našel místo v sestavě při třech posledních zápasech juniorů. “Kdyby mě trenér vzal do juniorky, byl bych za to rozhodně rád,“ říkal nesměle aniž by tušil, že se mu toto přání zanedlouho vyplní. I přesto, že někteří spoluhráči či protihráči jsou o čtyři roky starší, tak dostal ve třetí lajně dostatek prostoru, a za projevenou důvěru se zatím odvděčil dvěmi finálními přihrávkami.

Motivace hrát za vyšší věkovou kategorii je vždy a ve všech kolektivních sportech pro mladé hráče velká. “Rád bych si ten hokej vyzkoušel,“ říká stroze Robin Soudek. Na druhou stranu ale neztrácí nadhled a nikam rozhodně nespěchá. Myslím si totiž, že na to ještě nejsem dostatečně fyzicky připravený,“ vysvětluje. Jemu osobně se v probíhající sezoně také zatím velice daří. Mezi jeho silné stránky patří připravování branek pro své spoluhráče, do osobních statistik si připsal již čtyřiadvacet gólových asistencí. Více přesných přihrávek si připsalo v dorostenecké extralize jen čtvero hokejistů. Produktivita obou mladíků tak dokládá, že je asistent trenéra Václav Červený před sezonou oprávněně označil za jedny ze základních pilířů mužstva. “Ta zodpovědnost je na nás letos určitě větší než v loňském ročníku, kdy jsme za dorost vlastně hráli jen občas. A já si myslím, že ta očekávání zatím splňujeme,“ říká mladý muž, který se v týmu musí vyrovnávat i s jednou až tolik nehokejovou věcí. Lodivodem Českobudějovických je totiž jeho otec Karel. “Občas v kabině takhle něco od kluků slyším, ale to je asi všude, kde táta trénuje kluka,“ dodává s úsměvem. Naproti tomu se alespoň na rozdíl od Romana Horáka nemusí potkávat s častými porovnánímí se svým otcem. Moc toho není, asi je to hlavně tím, že on hrál na jiném postu než já. Robin s Romanem se stali takřka hokejovými dvojčaty, protože snad od sedmé třídy hráli spolu v jedné formaci. V poslední době je však Karel Soudek rozdělil a nyní si každý musí zvykat na zcela nové spoluhráče. “Je to těžké bez něj hrát. Sice tedy nevím jak to vnímá on, ale mně osobně se hraje lépe s ním, protože si perfektně vyhovíme. V poslední době se nám spolu však příliš nedařilo a nemůžu si stěžovat ani teď v té druhé lajně,“ říká k roztržení od svého oblíbeného kamaráda. “Jako tým chceme dojít v play-off určitě dál něž loni, kdy jsme vypadli hned v prvním kole. Myslíme na ty nejvyšší příčky,“ poodkrývá ještě týmové cíle pro tuto sezonu Robin Soudek.

Schopnosti talentovaných forvardů z jihočeské metropole neunikly ani stavitelům reprezentační šestnáctky. O prázdninách je tehdejší kouč Jiří Kučera nominoval na turnaj do Budapešti a vyslanci českobudějovického hokeje rozhodně nezklamali. V zápasech, v nichž si dohromady připsali dvanáct kanadských bodů, reprezentační výběr postupně pokořil celky Polska, Maďarska a Slovenska. “Je ale pravda, že se s námi vlastně dalo srovnávat jen to Slovensko, jinak ty dva ostatní soupeři byli slabší,“ nepřeceňuje dobré výsledky Roman Horák. “Rozhodně to pro nás ale byla cenná zkušenost. Je to jiný hokej a jiné tempo. Určitě jsme si tam zahráli rádi a rádi se také zúčastníme dalších turnajů,“ přidává Robin Soudek. Právě ve vzájemném střetnutí s již zmíněným Slovenskem se především blýskli jihočeští mladíci. Český tým porazil své slovenské vrstevníky 4:3 z čehož dvě branky vstřelil Roman Horák a jednu přesnou trefu v utkání přidal i Robin Soudek. Trenér Jiří Kučera pak po turnaji vyzdvihl jejich parádní výkon v tomto utkání. “Jistě je to příjemné, když řekne, že jsme rozhodli zrovna my dva, určitě to potěší. Ale tam šlapal dobře celý mančaft a že to vyšlo zrovna nám, tak to je jen takový bonus. Hrál tam totiž prostě dobře celý tým,“ nenechává se Robin nijak uspokojit chválou ze strany současného šéfa lavičky plzeňského Lasseslsbergeru.