26.04.2006, František Suchan

Bronzový Kovář: Stojí za tím velká dřina!

P í s e k - Po svém úžasném představení v dorostenecké extralize, kterou spolu se svými spoluhráči předloni vybojoval pro Písek, bylo téměř nutné, aby v nejvyšší soutěži zůstal a byl na očích reprezentačním trenérům. Ti ho vůbec nepřehlíželi a za své skvělé výkony mezi juniory Českých Budějovic a následně i na reprezentačních akcích byl Jakub Kovář pozván co by druhý brankář i na akci nejprestižnější - na mistrovství světa osmnáctiletých do Švédska. A odtud si v minulých dnech přivezl velmi ceněný bronz.

Jak jste se vůbec dostal do reprezentace?
Všechno to vlastně začalo už předloňským postupem do extraligy dorostu. Během roku pak přišla i první pozvánka do reprezentace, po ní následovaly další a moje forma v nároďáku s tím šla nahorou. Díky tomu jsem si tam určitou pozici vybudoval. Moc mi také pomohlo, že jsem se v létě chytil v Budějovicích.

Kdy jste se přesně dozvěděl, že poletíte do Švédska?
Bylo to po posledním zápase na turnaji pěti národů v Rusku, který se mi povedl. Poté ke mně přišel trenér a sdělil mi své záměry, z kterých jsem usoudil, že asi poletím.

Na MS jste byl ale až dvojka za Michalem Neuvirthem – je opravdu tak dobrý?
Určitě. To je výborný brankář, nebojím se říct extratřída. Letos má šanci prosadit se i na draftu.

Nevadilo vám být až na pozici druhého brankáře? Přece jen jste zvyklý chytat více...
Vůbec ne. Já jsem počítal s tím, že pojedu jako dvojka a navíc, když jsem někdy o Vánocích začal o mistrovství světa v koutku mysli přemýšlet, tak jsem si říkal, že by bylo obrovským úspěchem i to, kdybych tam jel alespoň jako dvojka. Nakonec jsem se dostal i dvakrát do brány, takže spokojenost.

Byl váš tým skutečně tak skvělý, jak se o něm tady psalo?
Ano, byl. Já musím říct, že pro mě hodně znamená jen to, že jsem mohl být součástí tohohle kolektivu.

Kromě brankáře Neuvirtha byla často skloňována i jména jako Tlustý či Frolík...
Samozřejmě, tihle kluci, navíc třeba ještě Květoň ze Vsetína, ti už mají s takovýmhle hokejem více zkušeností a mužstvo táhli.

Zmínil jste draft. Máte i vy letos ambice ucházet se o zámoří?
Na to nijak nepomýšlím, mojí prioritou jsou zatím České Budějovice. Někdy v budoucnu věřím, že snad ano, protože nějaké nabídky z Ameriky jsem už dostal, rozhodně to ale v současné době není aktuální.

Tak tedy k Českým Budějovicím. Jak jste se vyrovnal s tím, že jste se letos v juniorské brance točili s Alexandrem Salákem?
Musím se přiznat, že to pro mě byl docela šok, když jsem se před sezónou dozvěděl, že Saša neodchází, jak bylo původně plánováno. A já jsem šel do Budějovic s tím, že budu chytat. Potom během sezóny se nás trenéři snažili točit. On se do brány dostal víckrát, takže se mu zřejmě dařilo více.

V play-off jste však nakonec chytal vy...
To jsem naopak asi ukázal lepší formu já, a proto jsem dostal důvěru.

Když ale potřeboval A-tým, šel tam on...
Tak to já jsem ani takhle nevnímal. On byl na soupisce psán jako třetí brankář.

Často se rozebírá rivalita mezi gólmany v jednom mužstvu. Jak to bylo u vás?
Rivalita byla znát, to je jasné. Bylo vidět, že o sobě oba víme, navíc se známe už z Písku z žákovských let a jsme si vědomi toho, co ten druhý dovede.

Příští rok už byste o post v áčku chtěl poprat výrazněji?
Kdyby to šlo, bojoval bych i o dvojku.

Konkurence je ale obrovská...
To je samozřejmé a já to vím. Přesto se budu moc snažit.

Byl jste už letos na nějakém tréninku budějovického prvního týmu?
Teď před mistrovstvím jsem s nimi chodil na led zhruba jednou týdně.

Pro mladého brankáře je určitě skvělé trénovat s takovou osobností jako je Roman Turek...
(usměje se) To je těžké. On se chová úplně jinak na tréninku, než v zápase. Každopádně je to ale skvělý brankář a já se snažím něco od něho okoukat.

Sledoval jste během svého prvního roku mimo Písek své bývalé spoluhráče?
Sledoval. Kdykoliv to šlo, tak jsem se byl na kluky podívat a držel jsem jim palce.

Když jsme spolu dělali první rozhovor před dvěma lety, zmínil jste dva hokejové sny - reprezentaci a zámoří. Lze považovat dres osmnáctky za splnění jednoho snu?
Částečně asi ano, pro mě to je obrovská pocta. Samozřejmě, teď je přede mnou další výzva a to je A tým reprezentace. Na tom ale budu muset ještě hodně moc pracovat, pokud se chci dostat i tam. A o té Americe už jsem mluvil. Určitě někdy v budoucnu bych chtěl minimálně zkusit, jak to tam chodí.

Vaše přání pro další sezónu tedy zní?
Prosadit se v juniorech jako jednička, aby tým došel co nejdále a kdyby nastaly příhodné okolnosti, tak aby se mi podařilo uchytit v A mužstvu.

"Hlavně rychle, ať tady nešaškuju," strachoval se Jakub, když musel pózovat s medailí u starého píseckého mostu.