Mladý jihočeský forvard jeho naděje nezklamal a dalo by se říci, že i výrazně předčil. Od prvních zápasů se pomalu dostával do čela kanadského bodování celého týmu a po devětadvaceti zápasech se jeho bodové konto dostalo na skvělé číslo 31. „ Jsem tady jeden z nejstarších a dá se říct, že ty body, které jsem dělal, se ode mě asi i čekaly,“ připustil si hráč s číslem 80 na dresu větší míru odpovědnosti, která na něho byla v tomto roce kladená. Sezónu měl tedy rozjetou nadmíru dobře a o jeho vzrůstající formě svědčil i fakt, že si ho nejednou vytáhl k extraligovému zápasu i trenér A- mužstva Josef Jandač. Ve výborném roce se však vyskytl velký zádrhel. „ Při tréninku jsme nacvičovali situaci dva na jedno, zajela mi brusle do rýhy a v plné rychlosti jsem naboural do mantinelu. Byl jsem natočený bokem a už jsem nestihl nijak zareagovat. Byla to prostě smůla. Mohl bych tam jet jindy třeba desetkrát a nic podobného by se nestalo,“ popsal hráč celou situaci, jenž mu vystavila dvouměsíční stopku. Následoval okamžitý převoz do nemocnice a vyšetření zjistila celý rozsah zranění způsobeného nepříjemnou srážkou s hrazením. „ Diagnóza zněla ruptura ledviny. Měl jsem prasklou ledvinu a hematom v ledvinovém pouzdře,“ zvážněl při vzpomínce na své zranění.

Diagnóza tedy nebyla vůbec příjemná a ani další prognózy nenaplňovali hráče samotného i jeho trenéry k výraznému optimismu, že by služeb svého svěřence ještě mohli v následujících kláních využít. „ Doktoři mi řekli, že na hokej již můžu v této sezóně zapomenout, protože léčba potrvá tři a půl až čtyři měsíce,“ sdělil v současné době druhý nejproduktivnější hráč juniorského výběru. Musel se tedy smířit se situací, že utkání v Budvar Aréně bude sledovat pouze z tribuny jako divák a k jeho cti nutno dodat, že od té doby, kdy mu to jeho zdravotní stav dovolil, nechyběl ani na jediném. „ Dívat se na kluky pouze z tribuny nebylo vůbec příjemné. Já hokej miluji a potřebuji hrát a dělal jsem všechno možné, abych se na led ještě stihl podívat,“ připomněl hráč, že letošní sezóna pro něj ještě není zcela ztracena. Zraněná ledvina se hojila lépe, než mohl kdo očekávat a Milan Gulaš se 16. února znovu objevil v dresu HC České Budějovice při soutěžním zápase v Liberci. Výsledek zápasu byl pro Jihočechy výtečný, on sám přesto nepovažoval svůj výkon za zcela optimální: „Vrátil jsem se po dlouhé pauze a hlavně po fyzické stránce to z mé strany bylo horší než dříve.“

Mračna nad hráčovým zdravotním stavem již rozfoukal vítr a on sám se cítí zcela zdráv.„ V současné době už by to mělo být v pohodě. Na vestě ještě nosím speciální pás, ale podle doktorů je ledvina v pořádku. Naplno už chodím i do některých soubojů,“ vysvětlil sám svůj zdravotní stav. Jelikož juniorka rozjela svou soutěž více než dobře a postup do závěrečných bojů se zdá být takřka skutečností, zahleděla se jedna z opor i do blízké budoucnosti: „ Chtěl bych se s juniorkou dostat do play off a posléze co nejdál v něm. Ještě nikdy jsem tady play off nehrál a rozhodně bych ho rád zkusil.“ Ačkoliv na první místo postavil sportovní úspěchy celého týmu, v odpovědi na další otázku se rozpovídal i nad vlastní budoucností. „V další sezóně bych se chtěl prosadit mezi chlapi a v delším časovém horizontu by mě lákalo podívat se do i zahraničí.“ uzavřel mladík hovor nad svou možnou hokejovou budoucností.