Tomu i odpovídalo rozpoložení hráčů, opouštějících po zápase šatny. Zatímco tu domácí ohlušovalo ticho, znojemští se trousili ke svému autobusu zjevně v pohodě. Mezi prvními Miroslav Barus, jehož si domácí fanoušci dobře pamatují z působení na jihočeském ledě. Čekal tak jednoznačný zápas? Jeho odpověď je až překvapivě jednoznačná. "Ano! Nám se teď daří, pravidelně se prosazují tři pětky, v mužstvu vládne pohoda." Na ledě se však neobjevil... "Před Vánoci jsem si poranil kotník. Už je to ale v pořádku. Navíc, úspěšná sestava se nemění," prozrazuje tento sympatický útočník známou pravdu.

V těsném závěsu za ním, ověnčen houfem lovců autogramů, se proplétá se svojí výstrojí Oldřich Svoboda, jenž se rovněž vrátil "domů", byť na jeden zápas. Cítí v zápasech s Budějovicemi zvláštní napětí? "Určitě, prožil jsem zde kus hokejového života," vzpomíná na čtyři úspěšné sezony strávené v "dresu s Budvarem na prsou". Bere zápasy zde prestižně, chce se ukázat? "Mám tu spoustu kamarádů, ať už na ledě nebo mimo něj. Snažíme se různě hecovat, ale spíš mimo led, při hře na to ani není čas. Během zápasu se snažím maximálně koncentrovat, ať už je to kdekoli." Orlům se v současné době daří, takže jsou rozhodně na místě úvahy o účasti znojemských v play-off. O tom se však zatím odmítá bavit. "To je ještě hodně daleko, do konce základní části zbývá nějakých patnáct kol. Když ale budeme hrát tak, jako teď, neměl by nám postup uniknout." A dál? Usměje se a pokračuje: "To je těžké. Rozhodně bychom chtěli do semifinále... Ale když už v play-off jste, vypadnout nechcete."

V zápase určitě upoutal souboj dalších dvou bývalých spoluhráčů, Rudolfa Suchánka a Václava Krále. Zatímco prvně jmenovanému, autoru smolného vlastního gólu na 2:4, moc do řeči nebylo, Král lakonicky inkriminovaný moment popsal: "Šel jsem do Rudy trochu ostřeji, ale bylo to v zápalu hry".

Snadná řeč nebyla ani s Michalem Maříkem. Zklamaný gólman hledal slova jenom těžko. "Vleče se to s námi už několik zápasů. Začneme dobře, vedeme, ale dostaneme hloupý gól a už nenajdeme odpověď." V Havířově se však týmu dařilo... "Ani tam to herně nebylo ono. Ale přálo nám střelecké štěstí. Jinak se na branku hodně nadřeme." Lepší pořízení jsem měl s miláčkem kotle Lubošem Robem, jenž snad jako jediný domácí hráč vyšel ze šatny s úsměvem na tváři. Svoje může hrát i fakt, že se po delší době trefil doma. Zdání ale klame, Luboš hned zvážní: "Je to zvláštní, na týmu jako by ležel balvan. Nedokážeme se soupeři ve skóre utrhnout. Dáme vedoucí gól, ale vzápětí hloupě inkasujeme a už se vezem," a obrací oči v sloup. Přitom domácí začali dobře, bruslařsky i kombinačně se znojemskými v první třetině minimálně vyrovnali. " Kdybychom byli pátí, nebo výrazněji vedli, tak nad tím mávneme rukou. Ale takhle se během jedné minuty sesypeme." Nemůže svou roli sehrát fyzická kondice? "To ne. Silově jsme na tom dobře. Je to v našich hlavách. Potřebovali bychom pár zápasů vyhrát, to by nám hodně pomohlo." A jak situaci vidí do budoucna? "Boj o play-off rozhodně nevzdáváme. Kdybychom dnes vyhráli, byla by ztráta na osmé místo nějaké čtyři body. Ale při tříbodovém systému ještě není nic rozhodnuto." Určitě by tedy bylo dobré zvednout hlavy hned v příštím zápase, který naši hokejisté odehrají již v úterý ve Vsetíně. "My jdeme do každého zápasu s cílem vyhrát a nebude tomu jinak ani na Lapači. O úspěch se rozhodně porveme," slibuje a my si nemůžeme přát nic jiného, než aby se jeho slova vyplnila.