04.06.2005, Tomáš Zetek

Trenér juniorky Milan Černý zahajuje druhý rok na jihu Čech

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Stejně jako A-tým HC České Budějovice i jeho junioři jsou již v plném nasazení v letní přípravě. Nejen o jejím průběhu či o vztahu k novému asistentovi Radku Ťoupalovi jsme hovořili s hlavním trenérem Milanem Černým, který zahajuje druhou sezonu na jihu Čech.

Po skončení sezony jste měl hodně času si vše probrat. Jak tedy hodnotíte z pohledu mužstva tento ročník?
Kdybych měl říct o té sezoně jedno slovo, tak bych asi zvolil přívlastek dobrá, možná o něco víc než dobrá. Myslím si, že jediné negativum je v tom, že klukům nevisí doma na stěně medaile. Jinak si ale myslím, že v sezoně bylo hodně pozitivních věcí.

Vy jste byl handicapován tím, že jste loni naskočil do rozjíždějícího se vlaku. Nestihl jste letní přípravu, kterou za vás vedli vaši asistenti…
Je to pravda, že jsem šel poněkud do neznáma, ale to k hokeji patří. Velmi často se stává, že jsou trenéři vyměněni třeba v průběhu sezony a taky musí okamžitě začít pracovat a očekávají se od nich výsledky.

I přesto to pro vás bylo něco zcela nového. Sžil jste se s týmem rychle?
Byl to jistý handicap, ale postupem času jsme se s klukama poznávali. Oni pochopili, co po nich chci, já se pokoušel pochopit je. Samozřejmě by bylo lepší s nimi být hned, ale tak to prostě chodí.

Letos již máte tu možnost zahájit letní přípravu k obrazu svému…
Ano, můžu v létě zjistit, jak jsou kluci odolní i v tomto směru tréninku. Letní příprava samozřejmě není vždy příjemná, ale právě i to je její přínos. My jako trenéři zjistíme, kteří kluci se umí takříkajíc kousnout a makat. Naopak i sami hráči ví, kde mají přidat a co jim eventuelně schází.

Letní galeje jsou již v plném proudu, jak jste zatím spokojen s průběhem přípravy na suchu?
Prozatím jsme spokojeni, a to hlavně s přístupem hráčů. I ti, co jsou v tréninku zatím pozadu, se snaží a je vidět, že prostě chtějí a umí se kousnout a zabojovat.

To je určitě sen každého trenéra. Letní příprava není příliš oblíbenou činností hokejistů…
To rozhodně ne, ale kluci to chápou. Už jsou ve věku, kdy se s nimi dá mluvit a dokáží si uvědomit důležité věci.

Trenéři by měli naopak hráčům co nejvíce zpestřit toto období, aby nedošlo ke stereotypnímu tréninku, který jim vezme motivaci. Je to tak i u vás?
Doufám, že ano. Podmínky jsou tu skvěle a náplň přípravy je tradiční. Chodíme běhat, posilujeme, navštěvujeme tělocvičnu, kde je i nějaké nářadí. Jednou týdně máme rehabilitaci, která má podle mne pro kluky velký přínos. V plánu je soustředění a také nějaké hřiště.

V loňské sezoně jste utvořili trenérský triumvirát s Václavem Červeným a Jiřím Šrámkem. Pan Červený ale odešel k dorostu a vy budete mít po boku nového asistenta, Radka Ťoupala…
Proti Radkovi jsem několikrát hrál, ale víc se neznáme. Moc jsme toho zatím probrat nestihli, ale spolupráce funguje dobře.

Jak máte rozdělené priority? Přece jenom pan Ťoupal již trénoval i extraligu, je tedy možná o něco zkušenější…
Já pořád říkám, že trenér není nikdy sám. Vždy je s ním někdo, kdo nesmí být izolován, ale prostě hlavní váha by měla ležet vždy na jednom a to jsem v tomto případě já.

Je toto rozdělení úloh patrné i v tréninku?
Někdy dělá tréninky on, jindy zase já. Domluvíme se, na co by měl být trénink zaměřen a pak to prostě jeden z nás vede. Já jsem stále ten zodpovědný a Radek je asistent. U týmu zůstává jako třetí trenér Jirka Šrámek. Na tréninky chodí stejně s námi, akorát je nepřipravuje.

Děkuji za rozhovor, ať se daří.