10.05.2026, Marek Dvořák

Táta dělal srandičky, že tuhle medaili ještě nemá, směje se bronzový Václav Nedorost

Během sezony se ze Švédska vrátil zpět do Budějovic. Talent nejen jihočeského hokeje, osmnáctiletý obránce, kterého si jistě všichni spojí se slavným otcem, Václav Nedorost má za sebou zajímavou sezonu. Od zranění se přes boj v playoff s budějovickou juniorkou dostal až na šampionát osmnáctek, kde společně s českým týmem zvládl vybojovat bronzovou medaili. V rozhovoru se ohlíží nejen za uplynulým rokem, ale i přemítá, co stálo za úspěchem českých mladíků.

Václave, začal bych vaší uplynulou klubovou sezonou. Vy jste se přesunul v průběhu sezony ze švédského Linköpingu zpátky do Budějovic. Jak se tento přesun seběhl?

Sezonu jsem začal, jak jste říkal, ve Švédsku. První zápas sezóny jsem se zranil a nakonec jsem byl dva a půl měsíce mimo. Potom jsem odehrál nějaké zápasy a řekli jsme si, že bude lepší vrátit se zpátky do Budějovic, abych pomohl juniorce udělat top osmičku a dohrát sezonu tady. Potom jsme si měli říct, co bude.

A v budějovické juniorce jste z individuálního hlediska zažil poměrně slušný zbytek sezony. Nasbíral jste 24 bodů v 28 zápasech. Hodnotíte to tedy z tohoto hlediska pozitivně?

Ano, z individuální stránky to bylo super, ale nejdůležitější stejně bylo, že jsme to urvali v play-off, že jsme postoupili přes Spartu v předkole. Potom se nám sice nepovedlo porazit Boleslav v sedmém zápase čtvrtfinále, ale sezónu bych zhodnotil pozitivně jak z týmového, tak individuálního hlediska.

Vrátil bych se k tomu pátému zápasu v Boleslavi. Série byla poměrně vyrovnaná, ale v rozhodujícím zápase přišla vysoká prohra 1:7. Co se stalo?

Stalo se to, že jsme do toho zápasu špatně vstoupili. Hned v prvním střídání jsme dostali gól a brzo na to přišel další. Myslím si, že to nás docela rozebralo. Pak jsme se do toho nějak vrátili a snížili na 1:2. Následně jsme to už ale nějak nezvládli. Napadaly nám tam smolné góly a už to prostě nešlo. Ta série obecně ale byla skvělá, i když to nakonec nevyšlo.

Ještě lepší sezonu zažil dorost, který letos vybojoval bronz. Myslíte si, že to může být příslib do budoucna právě pro juniorku?

Určitě ano. Někteří kluci z dorostu mohou hrát za nás už teď. Myslím si, že čtyři kluci tam mají ročník narození 2009 a ti s námi můžou hrát, takže věřím, že to bude kvalitní ročník. Ještě nějací noví hráči možná přijdou. Celkově nám dorost může pomoct posílit a zkvalitnit náš kádr.

Zároveň jste měl bohatou reprezentační sezonu. Již v létě jste se účastnil Hlinka Gretzky Cupu a následně jste dostal i nominaci na světový šampionát hráčů do osmnácti let. Očekával jste ji?

Určitě to očekávané nebylo, jelikož každý si to musel vybojovat. Měli jsme nějaké přípravné kempy před Hlinkou, které se mi myslím podařily, takže jsem dostal nominaci na letní turnaj. Mistrovství je ještě o level lepší než Hlinka, takže nám trenéři říkali, že před nominací koukali na každý zápas, co jsme hráli. Vybojovali jsme si to tedy tou dobrou klubovou sezonou.

Po dlouhé době se povedlo získat na osmnáctkách medaili. Co to pro vás znamená?

Znamená to, že je to neskutečné. Medaile se nevyhrála dvanáct let. Takže to je super. Dokázali jsme, že když hrajeme všichni za jednoho, jako tým, tak můžeme porazit kohokoliv. Neměli jsme tam nějakou extra hvězdu, co má třeba Amerika nebo Kanada, a tak ta soudržnost byla důležitá. Všichni jsme to chtěli víc než ty ostatní týmy a myslím, že to nám zajistilo medaili. Porazili jsme v prvním zápase Američany, kteří měli ambici vyhrát titul. Potom jsme porazili Švédy a následně ve čtvrtfinále Finy. V semifinále to o kousek nevyšlo proti Švédům. Celkově si myslím, že jsme k té medaili měli nejtěžší cestu, takže vládne velká spokojenost. Udělali jsme velký úspěch a snad kluci, kteří tam budou hrát po nás, udělají ještě větší a přivezou zlato.

Celý turnaj jste odehrál v obranné dvojici s Ondřejem Rumlem. Jste spolu již nějak sehraní, nebo to tak vyplynulo až na turnaji?

S Ondrou jsme spolu hráli už na Olympiádě dětí a mládeže v šestnáctce, takže to bylo velké překvapení, že jsme si spolu zase mohli zahrát a myslím, že jsme to spolu odehráli velice slušně.

Jak proběhly oslavy tohoto úspěchu? Co říkal táta a rodina?

Slavili jsme, ne až tak moc, ale určitě nějaké oslavy proběhly. Rodina byla pyšná. Táta dělal srandičky, že tuhle medaili ještě nemá, i když zase má dvě zlaté z dvacítek. Každopádně všichni byli moc šťastní.

Jaký je váš individuální plán pro další období? Zůstáváte i pro další ročník v juniorce?

Krátce po mistrovství již většině kluků, co tam nebyli, začala suchá příprava. Já mám nyní zhruba dva až tři týdny volna, kdy odjedu na dovolenou, vyčistím si hlavu a zregeneruji. Následně se také pustím do suché přípravy. V příští sezoně budu pokračovat primárně v juniorce. Uvidíme, jestli dostanu nějakou šanci v přípravě A týmu, jestli si jí vybojuji. Uvidí se podle výkonnosti, ale může se stát cokoliv.