02.01.2021, Michal Špírek

Jiří Novotný: Když budou kluci nadále takhle makat, budou vyhrávat víc a víc

Sedmatřicetiletý útočník Jiří Novotný vstoupil do velkého hokeje v Českých Budějovicích. Má za sebou bohatou kariéru, čtyři sezóny strávil v NHL, devět jich zapsal v KHL a poslední tři roky válí ve Švýcarsku. V nejvyšší soutěži hájí barvy klubu Ambri-Piotta. Jaké plány má mistr světa z roku 2010 a co přeje Motoru do roku 2021?

S Ambri-Piotta jste na desátém místě ve dvanáctičlenné tabulce. Jak hodnotíte dosavadní průběh sezóny?
Pozitivně beru, že můžeme hrát, i když bez diváků, a že ve Švýcarsku nejsou žádné pauzy kvůli koronaviru. Další věcí je, že jsem byl před sezónou na operaci s kolenem, které drží a nemám s ním vůbec žádný problém, to je pro mě z osobního hlediska asi to nejdůležitější. Týmově by to mohlo být asi lepší, ale bojujeme, držíme se na příčkách znamenající play-off, ale je před námi ještě hodně zápasů.

Hrajete stejně jako v České republice před prázdnými tribunami, ale v začátku sezóny tomu bylo jinak, Švýcarsko bylo ve svém přístupu odvážnější.
V úvodu sezóny to bylo omezeno na čtyřicet procent kapacity stadionů, ale takto jsme odehráli opravdu jen pár zápasů. Potom se to změnilo, hraje se bez diváků a myslím si, že u toho do konce sezóny už zůstane.

Jakým je Ambri-Piotta vlastně klubem, jak se vám v něm líbí?
Jsem tu abnormálně spokojený. Jsem tu třetím rokem. Ambri a Piotta jsou dvě vesnice, dohromady maximálně tisíc obyvatel. Hrajeme na starém zimáku, ale staví se nový, nádherný, na kterém by se mělo hrát už příští rok. Žiju, stejně jako skoro celý tým, v Bellinzoně, která je nějakých pětatřicet minut jízdy od Ambri. A to už je město.

Jak tedy v dá se říct vesnici zaplníte stadion? Máte velkou spádovou oblast, lidé se na vaše zápasy sjíždí z okolí?
Máme hodně fanoušků po celém Švýcarsku. Stadion má kapacitu 6500 diváků a před koronavirem jsme ho měli skoro vždy zaplněný. Lidi tu hokej milují a jezdí se dívat ze širšího okolí. V blízkosti je pouze Lugano, se kterým hrajeme derby.

Jakou tam máte zimu?
Bellinzona je tři čtvrtě hodiny od italských hranic, u Milána, takže zde taková zima není, sníh tu byl tuhle zimu asi dva dny. Ale když přejedete do Ambri, které už je v horách, tak zde se teplota může pohybovat někdy až o dost stupňů níže. A tady je sníh po celou zimu.

V sezóně jste měl plnit původně i roli jakéhosi mentora v druholigovém týmu Biasca Ticino Rockets, pomáhat ve vývoji mladým hráčům. Probíhá to?
Ne. Bylo to takto původně domluvené, s generálním manažerem klubu jsem kamarád a férově jsme se před sezónou domluvili, protože má operace kolena byla docela vážná a skoro rok jsem nehrál, že uvidíme, jak mi noha bude držet. Kemp se ale povedl, začal jsem tak v nejvyšší soutěži a ve druhé lize jsem neodehrál ani minutu, nebyl jsem tam ani na jednom tréninku a sezónu dokončím v Ambri.

Smlouvu jste měl podepsánu ve Švýcarsku do konce kalendářního roku. Byla uplatněna opce, abyste v Ambri-Piotta zůstal po celou sezónu?
Byla, podepsali jsme ji před dvěma týdny a jsem rád, že tu zůstávám do konce sezóny.

A bude to jen do konce sezóny, nebo byste si ještě chtěl zahrát na zmiňovaném novém stadionu?
Uvidíme, nechci předbíhat. Bude mi už třicet osm let, uvidíme, jaká by byla moje pozice v týmu a tak dále. Ve Švýcarsku se chystají změny v povolení více cizinců v týmu, ne příští, ale přespříští rok snad už určitě. Limit počtu cizinců se má posunout ze čtyř na deset, což by byla výrazná změna. Je to vše otevřené. Teď se soustředíme na to, abychom udělali co nejlepší výsledek letos a dál se budeme bavit po sezóně. Sám nevím, jak to se mnou vůbec bude.

Ptám se samozřejmě i proto, že často odpovídáte na otázku, jestli se vrátíte do Motoru.
Hlavní pro mě je, aby mi drželo zdraví, pak se v létě budu rozhodovat, jestli třeba vůbec budu pokračovat v kariéře. Nechávám to vše otevřené. Jak říkám, uvidíme. V Budějcích mám dvě děti a rodinu, kterou vidím hrozně málo. Chtěl bych s nimi trávit více času, to bude hrát také určitě velkou roli.

A sledujete, jak si Motor stojí v extralize?
Sleduju každý zápas, dívám se na sestřihy. Když se podíváte na tabulku, tak to není žádná sláva. Ze zápasů, co jsem viděl, v hodně z nich kluci vyhrávali a poté je možná určitou nezkušeností ztráceli. Je to daň za první rok, jsou nyní o level výše, ale co sleduji, třeba trenéři soupeřů je v pozápasových ohlasech vždycky chválí, že mají dobrý pohyb a jsou kvalitním týmem. Před klukama je ještě hodně zápasů, zvládli těžký poslední zápas v minulém roce s Plzní a vyhráli, což je dobré pro jejich psychiku. Věřím, že by mohli zvládnout poskočit v tabulce nahoru. Tým na to mají, kvalitní trenéry, kluci jsou výborně trénovaní. Teď už to jen přenést na led do zápasů.

Máte v klubu nějakou v uvozovkách spojku, které můžete zavolat a popovídat si o Motoru?
Volám si třeba s Alešem Kotalíkem, který je jedním z mých nejlepších kamarádů. Ten se na zápasy dostane, jako jeden z mála lidí. Probíráme to, výsledky Motoru mě zajímají.

Váš brzy třináctiletý syn Jiří v Motoru hraje v mládežnické kategorii. Jakým je hokejistou? Má něco po vás?
Teď hodně vyrostl. Nikdy neměl žádné super bruslení, ale co je důležitější, tak má velmi dobré hokejové myšlení, což nikdy natrénovat nemůžete. Podle mě má stoprocentně lepší střelu, než jsem měl v jeho letech já. Góly spíš připravuje. Mohl by být určitě lepší bruslař, ale to se dá vypilovat. Někdo se narodí, že mu ty nohy jedou, někdo ne, já jsem taky nikdy nebyl extra bruslař a tak jsem tu moji hru vyplnil něčím jiným. Musí to vyplnit nasazením, nebo být jako útočník dobrý do obrany, a využívat své přednosti, jakou je dobrá střela.

V Budějovicích jste odehrál jako poslední sezónu 2001/02. Po boku například Petera Bartoše či Romana Horáka staršího. Vzpomínáte si z ní ještě vůbec na něco?
Už matně. První zápasy za áčko jsem hrál ještě na starém stadionu, což se mi líbilo. Pak následovaly povodně a bylo to takové zvláštní, pamatuji si, že sezónu jsme začínali v Táboře, dojížděli jsme, sezóna neskončila bůhvíjak, neudělali jsme ani play-off. Ač jsem z Jindřichova Hradce, tak v Budějovicích žiju od patnácti let, kdy jsem tam odešel na školu. Vzpomínám jen v dobrém, hrál jsem s hodně dobrými zkušenými hráči, kteří tam v tu dobu byli a dokonce jsem se jako mladý hráč dostal do národního týmu, kde jsem odehrál pár zápasů na Euro Hockey Tour. Pak už jsem odešel do Ameriky.

Co byste chtěl budějovickému týmu popřát do roku 2021?
Klukům přeju, aby hlavně byli všichni zdraví. A aby dělali co nejvíce bodů. Když budou makat tak, jak makají, tak se to brzy obrátí a budou vyhrávat víc a víc zápasů.