29.08.2020, Denisa Józsová

Myslím, že mamka fandí mně a taťka bráchovi, usmívá se Roman Přikryl

Roman Přikryl je pevně usazený v základní sestavě Jihočechů, za které si letos zahraje Tipsport extraligu. A mohli bychom být svědky bratrského souboje, jelikož jeho bratr, Filip Přikryl, bojuje o místo v sestavě Plzně. K tomuto souboji už došlo v Generali Česká Cupu. Jak ale českobudějovická desítka vnímá vzájemné souboje na ledě? A jak to má třeba v těchto případech rodina?

Jak jste to měl se svými hokejovými začátky?
S prvními hokejovými krůčky jsem začínal v Rokycanech. Na ledě jsem byl poprvé ve třech letech, když mě tam vzal táta, poté mě to chytlo a zůstal jsem u toho.

Bratr je o šest let mladší než vy. Myslíte, že začal hrát hokej i díky vám, že jste byl jeho vzorem? Nebo u vás v rodině nebylo moc jiných možností?
Brácha začal hrát hokej díky tátovi, i když tomu určitě pomohlo, že jsem ho hrál i já. Za začátku ho to moc nebavilo, a tak k tomu hrál fotbal. Dlouho se rozhodoval, jaký sport si nakonec vybere, ale nakonec se nám podařilo ho zlomit na hokej. (úsměv)

Jak jste vůbec na hokeji vyrůstali? Bratr je tedy mladší, ale hráli jste oba pod jednou organizací nebo se vaše cesty rozprchly už v mladším věku?
Oba dva jsme hokejově vyrůstali v Rokycanech, až poté následoval přestup do Plzně. Já odcházel do šesté třídy, brácha do páté.

Zahráli jste si spolu někdy na ledě jako spoluhráči?
V zápase jsme si nikdy na jedné straně nezahráli. Jediná příležitost, jak se potkat spolu na ledě v jednom týmu, je před sezónou na některých dobrovolných trénincích.

Sledujete, kdo z vás je úspěšnější ve vzájemných zápasech? A tím myslím jak z pohledu výher, tak z pohledu kanadského bodování. Kolikrát jste tak proti sobě hráli, máte o tom nějaký přehled?
Tak loni jsme proti sobě nastoupili v Litoměřicích a letos jednou, když jsme hráli v Plzni, takže v současné době je to vyrovnané 1:1. Co se týče bodování, tak na to nekoukáme ani jeden, když hrajeme proti sobě.

Sledujete, jak si v sezóně vede brácha? Fandíte si i na dálku?
S bratrem se navzájem sledujeme. Jsme vlastně v každodenním kontaktu, takže o sobě máme celkem slušný přehled.

Jak to má třeba vaše rodina, když hrajete proti sobě?
V rodině je vždycky obrovský zájem o lístky, ať už hrajeme proti sobě, nebo každý máme svůj zápas. Co se týče rodičů, řekl bych, že mamka fandí mně a taťka bráchovi… (úsměv)

Jak se vlastně cítíte, když proti sobě hrajete? Asi je to přece jen o motivaci více…
Hlavně chci vždycky vyhrát, o to více, když proti mně stojí brácha na ledě.

Probíhá mezi vámi nějaké hecování na ledě?
My si akorát v den zápasu napíšeme, jestli vůbec hrajeme. Pokud ano, pak s kým v lajně a popřejeme si, ať se nám oběma daří. Žádné pošťuchování na ledě není, ale vždycky vím, když je se mnou na ledě. Až po zápase si většinou děláme ze vzájemných soubojů srandu.

Chtěli byste si spolu zahrát v nějakém mužském týmu?
Určitě by to bylo moc pěkné, kdybychom si spolu zahráli v jednom týmu.

Tušíte, jak to vypadá s bratrem vzhledem k jeho působení v Plzni? Je možné, že proti sobě přidáte další minimálně čtyři starty v této sezóně?
Brácha se pere o místo jako každý jiný před sezónou. Snad se mu podaří dostat do A-týmu, byl bych moc rád, kdybychom si proti sobě ještě nějaký ten zápas zahráli.