10.08.2020, Michal Špírek

Conor Allen se hlásí z Chicaga. Trénuje a vyhlíží první možnost vycestovat

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Třicetiletého obránce Conora Allena byste na tréninku Motoru vyhlíželi marně. Protože zatím nemá možnost vycestovat z Ameriky, připravuje se individuálně a jak sám říká, téměř denně je v kontaktu s někým z týmu Motoru. I redakce hcmotor.cz se s Allenem spojila a výsledkem je následující rozhovor.

Kde jsme vás zastihli a jak trávíte léto?
Přes léto vždy pobývám v Chicagu. Jsem odtud a strašně rád se sem vracím, abych po sezóně viděl kamarády a rodinu. I když o tomto létě je samozřejmě všechno hodně odlišné. Nemohl jsem se kvůli covidu setkat s tolika lidmi nebo cestovat jako obvykle. Takže čas trávím i FaceTimingem s rodinou a přáteli, se kterými se nemohu vidět osobně. Jezdím na kole, posiluju a chodím na led bruslit.

Jaký dopad má v Chicagu koronavirová pandemie?
Ve státech současná situace vypadá špatně, takže Američané zatím mají zákaz cestování do EU. Zrovna Chicago si ale ve srovnání s jinými americkými velkoměsty vede dost dobře. Nosíme roušky a dodržujeme sociální distanc. Snad se začnou čísla nakažených snižovat a EU brzy povolí Američanům vycestovat.

Jste v kontaktu s Motorem, ať už s trenéry, nebo spoluhráči?
Ano, skoro každý den mluvím s někým z týmu. V současnosti bohužel tu situaci ani já, ani klub nemůžeme nijak ovlivnit. Od trenérů jsem dostal pokyny pokračovat v individuální přípravě, dokud se věci nezmění. Většina profesionálních hráčů v zámoří stejně běžně trénuje individuálně, takže to pro mě není nic nového, je pro mě běžnou věcí trénovat a připravovat se na sezónu tímto způsobem.

Jaké to je, být takhle dlouho bez týmu, bez hokeje?
Pro mě to dosud je vlastně normální příprava, "offseason". Chodím na led se skupinou profesionálních hokejistů hned několikrát do týdne. Samozřejmě, i tam jsou v platnosti nějaká protikoronavirová opatření, ale z velké části je má příprava na ledě stejná jako v předchozích letech.

Do Čech byste měl vyrazit hned, jak to bude možné. Máte představu, kdy by to mohlo být?
Původně jsem měl odlétat dvanáctého července, ale to samozřejmě padlo kvůli zákazu cestování. Takže teď žádné přesné datum, kdy bych mohl dorazit, nemám. Já doufám, že to bude možné hned zkraje září.

V roce 2018 jste se rozhodl opustit USA, hrál jste v Německu a pak extraligu v České republice. Co vás vlastně lákalo na tom působit v Evropě?
Hrát hokej v Evropě bylo vždy něčím, o čem jsem přemýšlel. Když jsem dostal nabídku z německé nejvyšší soutěže, tak to bylo v době, kdy jsem ve svém klubu v AHL moc nenastupoval. Po diskuzi s kouči a managementem jsem se rozhodl, že pro mou kariéru bude nejlepší variantou odejít do Evropy. Po krátkém působení v Německu jsem dostal nabídku z Plzně. S českým hokejem jsem měl kontakt od doby, kdy jsem hrál pod Jiřím Fischerem na farmě Detroitu. Jiří mi pomohl se rozhodnout pro hraní v České republice a jsem za to hrozně rád.

Po působení v Plzni jste v Budějovicích, v dalším slavném městě piva. To si vybíráte angažmá podle toho, zda je ve městě pivovar?
(směje se) Tak tohle je, samozřejmě, jenom náhoda. Ale jo, jinak mám pivo rád a líbilo se mi jak v Plzni, tak teď v Budějovicích. Byl jsem mockrát v obou pivovarech, abych tam vzal na prohlídku kamarády nebo rodinu, když za mnou přijeli. Nebo jen když mám chuť na nefiltrované pivo.

Čeká vás třetí rok v České republice. Tak jak vám jde čeština?
Haha, tak na tohle byste se měli zeptat mých spoluhráčů a trenérů. Každý den se snažím naučit nějaká česká slovíčka a fráze, ale jde to pomalu a ztěžka. Taky mi nepomáhá, že většinou, když se snažím naučit něco česky, tak to končí tím, že spíš já pomáhám mým spoluhráčům se něco naučit anglicky.

Zahrál jste si v sedmi zápasech NHL za New York Rangers. Poprvé v sezóně, kdy byl skautem klubu Václav Prospal. Znali jste se už tehdy osobně? Byl třeba právě on tím, kdo vás vytáhl do NHL?
Skauti a hráči mají zajímavý vztah. Vzájemně jsou na sobě závislí, ale jen velmi zřídka spolu přijdou do styku. Takže když jsem byl v Rangers, tak jsem Vinnyho Prospala samozřejmě znal, hlavně z jeho éry aktivního hokejisty, ale k sobě jsme se tehdy nedostali. Nejsem si jistý, jestli měl co do činění s tím, že jsem byl povolán do týmu. Ale očividně se mu moje hra líbila, když mi i o mnoho let později nabídl kontrakt v Budějovicích.

Čeho si ve své kariéře ceníte nejvíce? A že máte na výběr - vyhrál jste Calder Cup, zahrál si ve slavné Madison Square Garden...
Hokej mě dostal na spoustu parádních míst a díky němu jsem zažil spoustu skvělých zážitků. Je pro mě těžké vypíchnout jen jeden, na mysl mi jich přijde hned několik. Hraní ve Fenway Parku, když jsem byl na univerzitě UMass-Amherst, potom můj první zápas v NHL, první nástup v Madison Square Garden, zisk Calder Cupu, ale také setkání se spoustou skvělých lidí, se kterými jsem se poznal právě díky hokeji, stejně jako vzpomínky na spoustu úžasných míst, kde jsem díky němu mohl žít nebo je poznat.

Loni jste byl v Motoru aktérem vtipné historky. Při cestě na zápas na Slavii jste si zapomněl brusle a nemohl nastoupit. Hádám, že tohle jste měl v kabině pak ještě dlouho na talíři, že?
(směje se) Tohle je jeden z nejtrapnějších momentů v mém životě. Na zápas totiž do Prahy zrovna dorazila kromě jediné neteře celá má rodina a místo toho, abych byl na ledě, jsem s nimi seděl v restauraci a díval se na utkání s nimi. Nakonec z toho byla vtipná historka, dostal jsem cennou lekci, která mě naučila si vždy dvakrát zkontrolovat hokejový bágl. A jo, v týmu si ze mě utahovali skoro nonstop po zbytek sezóny. A hádám, že to bude pokračovat i v té nadcházející.